KOnečně to přešlo - diskuze

Ahoj holky tak vám taky připíšu mou zkušenost. Před dvěma lety jsem čekala třetí miminko,první dvě těhu byly nádherné a tak mne ani ve snu nenapadlo, že by to nemělo vyjít. Děti se těšily na sourozence od pátého týdne měly jméno vymyšlené. Bohužel jsem špinila měla klid na lůžku a brala léky na udržení. Dva dny před štědrým dnem jsem jela na kontrolu do porodnice konečně v klidu zdálo se mi že vše se zlepšilo byl to 10tt a já už věřila že miminko uvidím. Doktorovi se něco nezdálo takže další vaginální UZ a tam to přišlo.Pan doktor s lítostí v hlase řekl že nevidí srdíčko a že jde o samovolný potrat. Došla jsem zpět na poradnu a zhroutila se.Papíry na krev jsem převzala ani nevím jak odběry probrečela a druhý den nástup na revizi. Noc byla děsná spala jsem sotva půl hodiny manžel mě celou noc držel a uklidňoval, ale nic nepomáhalo.Bolest kterou jsem měla v sobě byla děsivá. Děti nechápaly co se děje ale vyvsvětlili jsme jim to. Ráno příjem sestřička nebyla moc milá, ale bylo mi to jedno měla jsem chuť jen už být doma se svými dětmi a chovat je. Odvedli mě na pokoj byl jak za trest v zaní části porodnice někde mezi sklady prádla nebo co.Málem mě trefilo když jsem to viděla. Naštěstí se prý spletli a odvedli na normální oddělení. Hned jsem si říkal že to mají jako trest nebo co.Pak to šlo rychle naštěstí. Po probrání z narkózy jsem jenom brečela což mátlo sestřičky, protože si mysleli že mám bolesti. Fyzicky mi bylo dobře jen to prázdné břicho bylo divné.Odpoledne jsem mohla jít domů.Byly to nejhorší vánoce jaké jsem zažila.Radost v očích dětí nad dárky bylo to jediné co mne trochu drželo. Trvalo mi víc než rok abych byla schopná o tom mluvit bez slz a výčitek k sobě.Manžel byl naštěstí chápavý a netlačil na nic.Věděla jsem že ho to taky bolí, ale nemluvil o tom aby mi nedělal starosti. Rady všech že to přejde jsem nevnímala a když mi někdo řekl že už mám dvě děti myslela jsem že ho kopnu.Ano měla jsem dvě krásné zdravé děti a o to víc se těšila na třetí. Dnes tu sedím a v bříšku mi kope mrňousek který tady bude za šest týdnů. Začátek byl sice taky komplikovaný, ale udržel se je to bojovník a já se na něj s celou rodinou moc těším. Přeji všem které budou nebo mají tuhle smutnou zkušenost, aby se držely a nevzdávaly se naděje ta umírá poslední. Držím všem palečky a přeji plno dětí