tak jsem se teda taky rozhodla napsat,kdž už jsem přečetla těch 50 příspěvkůzačnu tím,že já spíš nechápu,jak někdo může ještě než prtě narodí,že nechce nebo nebude kojit,řekla bych,že je tak nějak mateřská povinnost a až na základě toho,že je problém nejde to atd. tak nekojí a ne ,že může a jen z tak řeke že prostě nebude,to mi přijde vůči miminu dost sobecký,každý dítě na to má právo.Tím nemyslím,že se kojit musí,ale že pokud to jde ,tak by se mělo.Na druhou stranu nejsem zastáncem kojení do aleluja,myslím,že kojení by mělo být přirozený,tj. do doby kdy to jde a mimi chce,nebo alespon po dobu nejnutnější tj .do 6m. a pak at si stím každý naloží jak chce.,já jsem si říkala,že to snad aspon do půl roku zvládnem a kojíme ještě ted v 10m. ,sice jen už 2xdenně.Musím podotknout,že mě otázka jestli chci kojit ani nenapadlo,byla jsem smířená s tím,když to půjde kojit budeme ,když nepůjde,tak hold bude muset být U.M.,ale nenapadlo mě že bych řekla,že nechci.A tak ještě musím říct,že mě to zrovna příjemný není,asi jak píše Liberte,že mi to bylo i nepříjemný,ale vydržela jsem to,protože vím,že je to pro malou to nejlepší co jí můžem do života dát.Je to těžký,nemůžeme soudit v tomhle druhý,když nejsme v jejich situaci,rozhodně neodsuzuju mami,který prostě nemohly ,nešlo to a věřím,že jim to je líto,protože prostě to je pouto.Já měla taky blbý pocity,když jsem přestávala kojit v noci a pak když jsme přestaly kojit po o.,tak jsem měla pocit,že jí ochuzuju,ale s tím se člověk musí umět vyrovnat,asi jako s tím,že jednou odejdou z domova.