Koho kdo miluje - diskuze

Ahoj Gábi,kdyby se srovnávaly jednotlivé vlastnosti a schopnosti, tak v těch se určitě děti liší, ale jinak se mně líbí obě stejně, zvláště tou originalitou, že každé má z nich jiné přednosti. U svých dvou malých dětí bych na otázku, zda je mám stejně ráda, odpověděla bez rozmyslu: "Ano."...a to i přes to, že si uvědomuji, že synovi u maminky projde více než dceři. U tatínka je to zase obráceně, takže se vyrovná

To si napsala krásně. Nezbývá než souhlasit.

Gábi,moc hezky sepsané taky miluji každého jinak

Holky, všechny jste to moc hezky napsaly, úplně s vámi souhlasím.Gábi, moc prima příspěvek - a tak hezky lidsky napsaný Díky za něj. (Jen bych se asi dětí neptala, koho mají raději, určitě je to i pro ně dilema.)Aničko - přesně tak - každé dítě je jiné, ale každé je milované - sice jinak, ale co do míry, tak všechny stejně. (pro Aničku), (pro Evičku), (pro Dádulku)Jani - vůbec se ti nedivím, že se z toho strašnýho snu vzbudíš s pláčem a s depkou - to je fakt hrozná představa, no ještě že je to jen sen. Janě, že se nedá rozhodnout pro jedno ze třechSoni - s tím břichem - mám teď úúúúúplně stejné pocity - taky zatím "jen břicho" - na mimi se ohromně těšíme, ale je to prostě jen to břicho (zatím), kdežto František je ten, co se tulískuje a dává pusinky, ten co oplácí lásku a zároveň zlobí jako čertík. Že ale lásku rozdělím spravedlivě, až břicho přestane být břichem a stane se človíčkem, to jsem si jistáSilvinko - taky souhlas. Nevím teda, co má brácha za patálie, ale vzpomínám si, jak jsem jednou mluvila s mojí mamkou o nějakém vrahovi nebo co to v televizi bylo - tam ho jeho máma obhajovala a říkala, že ví, že je vrah, ale kdo jiný by při něm měl stát, když se od něho všichni po jeho činu (logicky) odvrátili, než právě jeho vlastní máma. (Chraň bůh - nevztahuj to prosím tě na bráchu, jo?) Ale když jsem se nad tím zamyslela, tak jsme s mojí mamkou té mamince toho vraha vlastě daly za pravdu.Holky, krásný den plný lásky vám všem

Já jsem se na to jednou ptala naší mamky-má nás tři.Říkala,že každého miluje jinak,každý jsme jiný...ale že nás miluje všechny.A sama jsem ted na ni viděla,jak moc je silný mateřský cit a láska k dětem,když brácha dělal dost velké potíže.Jiná matka by ho třeba zavrhla,ale mamka mu pořád dávala šance.Já jsem ji za to obdivovala,protože nevím,jestli já bych to zvládla.Jinak mám dvě děti a každého taky miluju jinak,oni jsou ještě malí,hlavně Jakub je jěštěv období,kdy se teprv začíná projevovat.Když se Jakub narodil,měla jsem ho plnou hlavu a musela jsem si zase postupně nacházet cestičku i k Matějovi,měla jsem takové divné pocity,že jsou najednou dva,ale naštěstí jsem si během chvilky tu cestičku našla.Moc je oba miluju,a když se na ně koukám,jak večer spí,tak mě až svírá srdíčko láskou k nim....Však to určitě všechny znáte.

Taky jsem nad tím přemýšlela,Markétka je pro mě zatím všechno a moje rostoucí břicho je nějak mimo.Zatím je to jen břicho co se hýbe.Mám takový smíšený pocity.Ale v každým srdíčku je místa dost pro všechny.

asi dvakrát se mi zdál podobnej sen, úplně hroznej a šílenej, vždycky jsem se vzbudila hrozně ubrečená.Byla nějaká hnusná válka.Směla jsem nechat žít jen jedno ze svých dětí.Koho!?Vybrat skoro dospělou Terku, se kterou bychom tu válku snadno zvládli, ale co její týrání, zneužití...nebo osmiletého Jiříka, mazlíka mýho vymodlenýho, vědce a rozumbradu?!A co Mařenka, miminko, sluníčko, které nám plně důvěřuje????Nikdy jsem nezažila v reálném životě tolik zoufalství a beznaděje jako v těch snech a ted tady při té vzpomínce řvu jak kráva, to se jinak nedá říct, omlouvám se za ten výraz.Vím, že bych pro své děti položila svůj život, každé mě rozčiluje a zlobí něčím jiným, každé je v úplně jiné etapě života, všechny miluju, všechny bych občas vystřelila na Měsíc, ale vybrat bych si nedokázala.Všechny jsou mojí součástí a už nikdy nechci tak strašlivý sny.

ja si taky myslím ze to ani nejde mit vsechny stejne rad