Když sa daří, tak sa daří - diskuze

neboli já helenica plánuje, plánuje a pámbůsi z ní dělá p..el... V nové práci jsem shodila o jednu konfekční velikost, tak jsme si nakoupila nové hadříky a botky,abych teda reprezentýrovala státní podnik. Až si je nakoupím,tedy šatky a šaty, tak začnu zapomínat zvedat při chůzi nohy a mám silniční vyrážky jedna krev i báseň. Ta poslední( největší) je samosebou až pod kolenem. Na okrajích místo krve se mi vryla do kůže i barva kratasů.... Takže až najdu odvahu odhalovat hnáty a projdu pedikůrami tak špekuluju, esli ja raděj zasejc neskrývat. Až naleznu sebevědomí na odhalená ramena, tak hned napoprvé si je spálím až moc(včera), zase tak na burku. Ráno mrknu do zrcadla a zjistím, že kolem krku bílá obrývka, jak se mi slunko nedostalo pod přívěšek. Kolem levého zápěstí bílá obrývka kvůlivá hodinkám.... Oby se mi neodírala stehniska o sebe, tak zainvestuju do bandeletek. včera jsme je křtila. Samozřejmě, jedna drží jak po sekundáku a ta druhá sjížděla jak naolejovaná,i když ne permanentně. To bych nebyla já, aby se to neprovalilo se vší parádou a před všema. Jak si to tak štrádujem s holkama po festivalovém bulváru, samo, že během jedné sekundy mi to sklouzlo po hnátě důle, já o tu krajku zavanglila a políbila Slovensko tělem. Okolo sebe jsem jen zaslechla, "Jé jí spadly gatky, ona je naostro!" né že by někdo projevil soucit a snahu pomoct. už jsme zůstala ta co chodí naostro, i dkyž to néni pravda. Nicméně od té doby jsme měla pocit, že mě všickni kolemjdoucí extrémně dlouho okukujů. To by nebylo najhorší, byt s polovičním dobrým koncem. Vyjela jsme na středověký festival a vracela se ze srazu tuningářů. Tatinovi jsem to radši přiznala až dnes ráno. Co sa nestalo(jenom mě, nikeho dalšího, co má podobné skutky s cestováním neznám). Podařilo sa ně po těch cestách na parkoviště a zpět urvat výfuk. Od té chvíle jsme jezdily jak na zpomalený turbo pohon. Tak decibelově, já trpěla tělesně skrzevá ten řev od zranění autí a psychicky, jak jsme si kvůli temu rambajzu nemohla pokecat s holkama.... Naštěsí si asi slovenští zástupci zákona všimli pomalovénoho uměleckého ksichtu(miluju malovánína obličej), ukázkového zerzavého tetování autí a nechali naši posádku opustit štastně jejich stát. Naše policisty zminovat nebudu, jako tradičně na těch x-moc km nebyli spatřeni ani jednou. Cestou zpátky jsme raději oželely výlet na natáčení seriálu a prubly tatínka jedné spolutrpitelky, zda to její tatínek zkusí sflikovat a hlavně utlumit tuningový hlahol motoru. V tomto jediném případě sa pámbů smiloval a víceméně sa zdařilo. Po urputném zápase žen a starce(přeci jen mu je přes 70), jsem dostaly autí na hevery a pán to dával přes hodinu do nenápadného provozustavu. Je to umělec, čaroděj, či knal zázraky, netuším.Zatímco jsme my ženy stylově srkaly s jeho manželkou kávu, on to pomocí dlouhého drátu skutil dohromady, že sa výfuk na konci autí ani nehl. Dom už jsme odjížděly za humoru a plkání. Jsme zvědavá, co sa vyvrbí příští týden. V plánu je páteční Noční stezka odvahy a v sobotu Tour de třešně a na jejím konci Pohádkový les s tradičním špekáčkovým obžerstvím. To jen,abyste si nemysleli, že když častějc nepíšu, tak sa nudím(e). Nenudíme, prostě řešíme neočekávané situace a zádrhele života