Když rodiče pláčou štěstím - diskuze

Dneska mě Nelinka poprvé od porodu regulérně rozplakala štěstím a tatínek měl slzičky taky pěkně na krajíčku.. Náš tatínek hodně pracuje a vidí nás méně, než bychom si všichni přáli. Neslyšel tedy narozdíl ode mě Nelis, jak se již asi týden hlasitě směje. Musí se totiž vystihnout správná chvíle:-) Co ale předvedla dneska, byla neskutečná bomba. Spousta z vás to už zažila, ale pro mě něco neuvěřitelného.. Držím malou čelem k sobě pod jejími pažičkami a stojím zády k baru (který máme v kuchyni), za kterým zase stojí manžel a vaří. Nelis se tedy dívá přímo na tatínka nebo na mě. Začala jsem ji ve vzduchu přibližovat k tatínkovi a zase zpět, za mé rameno až k tatínkovi a zpět.. To, jak se začala smát.... brr - úplně mám husinu.. A obzvlášť, že se smála na tatínka! S předešlým hlasitým smíchem se to vůbec nedá srovnat, ona měla přímo záchvat smíchu, její nádherný hlásek slyšeli snad i sousedi.. to bylo tak náááádherné!!! Mně teda málem upadly ruce, ale já jsem začala plakat a smát se zároveň, slzy jak hrachy a Nelis se smála a smála Omlouvám se za dlouhý vzkaz, ale poporodu asi nejsilnější zážitek.. Brrr a zase mám husinuSice vím, že ji miluji nade vše, říkám si to i jí každý den, ale ve chvílích, jako byla tato mám takové množství lásky, že mi leze i ušima a míra nelze vyjádřit.. Nemůžu prostě najít správná slova tak jdu radši spát a nechat si zdát o jejím smíchu