když napadl první sníh - diskuze

sobota, 8.00 hodin-Mája otevřela oči...z postele vidí na střechu domu před námi a tam mírný sněhový poprašek-za indiánského řevu \"hurá sníh\"a jejího mohutného skákání po posteli i po nás jsme donuceni vstávat...odolávám do půl deváté, dál nemám nervy, oblékám jí jako eskymáka a vyhazuju na dvorek, za důrazného upozornění, že jak bude sníh olizovat, jde okamžitě domů...sleduju jí z kuchyně, když asi po tisící vyletím ze dveří a vřeštím na ní, at ten sníh nejí, vzdávám to a jdu na dvůr taky...za hodinu vleču vzpouzející se dítě, které se rozkošnicky válelo ve dvou centimetrech sněhu domů....svléknu jí, naliju do ní čaj a donutím jí, aby se nasnídala....během chvilky, co si odskočím na záchod zjištuju, jak ta malá mrcha, když něco chce umí vše-je oblečená v kombinéze a čepici a botách a s argumentem, že už je najezená a PROSTĚ MUSÍ!ven rve ruku do rukavice...A tak to bylo celý víkendpondělí-muž si přivstal, napadlo asi dvacet čísel sněhu, kalamita u nás nevídaná...hodinu a půl vyhrabává auto zahrnuté pluhem, ometá a dělá cestičku ke dveřím domu, jedeme na Kladno taky, musím na pracák a na svém autě mám sjeté gumy, radši si přivstanem, v tomhle bych neřídila..Mája přilepená na okně řve jak tur, že je hodně snížku a prostě musí ven za tatínkem, což jí nedovoluju...Jirka řve, že už je moc hodin a přijede pozdě do školy.já řvu, at neřvou....manžel zpocenej jak po sauně se v klídku sprchuje...vyjíždíme včas...ostatní však ne, takže se vlečem, já jsem zticha, bojím se, auto podkluzuje, nedělá mi to dobře...v hnusné zatáčce do kopce, kde jsem loni dostala ošklivý smyk klouže zpátky auto-na letních gumách.je absolutně neovladatelné.Manžel je šikovný a tak se přece jenom vyhneme....píšu učitelce sms, že Jirka přijde do školy pozdě...vystupujeme u tchánovců, vleču bránící se Máju dovnitř.sotva se zujeme, přivleče se děda s vyvenčeným psem, Mája hned na něj\"dědo, ani se nezouvej, jdeme hned na snížek\"...zbaběle prchám na pracák, autobusy mají i deset minut zpoždění, jsem tam pozdě...ale ta moje paní přijde zároven se mnou, moc se omlouvá, že jde pozdě...pak už se po Kladně radši vláčím pěšky..odpoledne beru Máju a jdem na autobus a na vlak, abychom byli doma dřív než táta autem a odhrnula jsem sníh, aby měl kde zaparkovat.Po té ranní jízdě volím radši bezpečnou jízdu po kolejích.Jirku necháváme u babi, aspon zítra do školy přijde včas...autobus má dvacet minut zpoždění, kouříme s ostatními kuřáky klidně na zastávcevšichni sprostě nadáváme, Mája je celá mokrá, válí se ve sněhu, jsem zmrzlá a vím, že vlak nestihnem....dojíždíme k nádraží minutu před odjezdem vlaku, jsem připravená ve dveřích a letíme!!!na nádraží plno, ženu se zbytečně, náš vlak má 45 minut zpoždění...s promočenou Májou čekáme a čekáme.konečně vlak...svlékám jí a sušíme její boty a kombinézu u země na topení...Domů dorážíme za tmy a na odhrnování sněhu nemám náladu, ovšem moje zlatíčko převlečené do suchého mě donutí-\"chudinka tatínek, nebude moct zaparkovat, šup, šup, jdeme hrabat\"ted se válím u počítače, už hodinu zdárně odolávám jejímu žadonění o válení se ve sněhu a jsem ráda, že nikam nemusím....jen odpoledne jdu na gyndu, tak holt půjdu v oteplovačkách, Máju vezmu na boby, po silnici to pojede jedna radostještě že mám gynekoložku ve vsi.Přejeme všem krásné řádění ve sněhu, my jdem zrovna na to!