Kdy je ten pravý čas.. - diskuze

já si myslím, že peníze nejsou všechno, ale aspoň bydlení je dobré mít pořešené,ať bydlíte kdekoliv. Brala bych buď bydlení u rodičů nebo hypotéku a ve svém. Do podnájmu mít dítě bych nechtěla- to je můj názor. Ale jinak když máte bydlení pořešené na úkor sebe si vždy vše odepřeš kvůli miminku, které ti to tisíckrát vrátí! Hlavně musíš být připravena psychicky a neřešit bydlení to je můj názor. My teď máme hypošu a také málo peněz,ale není pro mě důležitá dovolená nebo výlety a luxus jak pro starší sestru. a kolik ti vlastně je? pá

asi takhle, u mě jelikož se snažím otěhotnět přes 3 roky,peníze roli vůbec nehrajou,protože jsem si uvědomila že vždy se nějak vyžít dá a hlavně miminko ti nic nenahradí a věř mi že si raději odpustíš dovolenou než mít s tím pak jednou problémy a zůstat ve stáří sama. Nejsme na tom nějak extra,ale raději budu jíst chleba s máslem a zaplatím si umělé oplodnění než si dát řízek a trápit se samotou.

Pokud si mimi oba přejete,jděte do toho.

Já si myslím, že trochu přemýšlet chce. Přeci jen miminko potřebuje nějaké zázemí a je dobré si uvědomit, že pak bude jeden příjem chybět (navíc pokud se nepletu, tak si psala, že ještě oba studujete?...). My jsme bydleli a stále bydlíme v nájmu, i když do budoucna uvažujeme o vlastním. Platíme leasing na auto. Takže jsme samozřejmě přemýšleli o tom, jestli si k tomu budeme moct pořídit miminko... no a vidíš už máme dvě :) Je to vše o tom, co potřebujete k životu, co jste ochotní oželet... atd. Rozhodně si ale myslím, že je dobře o tom popřemýšlet a ne do toho vletět rovnýma nohama. ;)

My meli Marusku, kdyz mi bylo 25 a musim rict, ze jsme financni stranku hodne zvazovali. Meli jsme vlastni barak a Pepa mel slusny prijem. Do te doby jsme bydleli v podnajmech i 5 lidi na 2+1, tam bychom asi dite privest nechteli. Jsme spolu od 15-ti, ale na to miminko jsme si pockali, az jsme byli financne v pohode a myslim, ze to stalo za to.

Myslím, že ti tu všechny napíšeme to samé...Ty, které to vidí jinak, na baby on line nechodí...

Ahojky,naše babi vždycky říkala \" Dá-li pán Bůh králíčka, tak dá taky trávníčka\"My bydlíme ve svém, ale máme hypotéku na 30let. Takže většina peněz mizí tam a v opravách. Ale když jsem poprvé otěhotněla, tak se mi sešlo dost věcí po dětech od známých (hlavně tam, kde jsem to nečekala), takže jsem výbavičku skoro nekupovala. Třeba kočárek byl po třech dětech, a potřeboval generálku, ale zase to byl ten velký, jak se dneska už skoro nedělají. Holt jsem si nemohla vybírat.Oblečení jsem koupila jen pár, takové to na předvánění k doktorům a do města.Teď jsem těhu podruhé, a i když nedostanu ani porodné a mateřská se mi od dvou let sníží, tak věřím, že to nějak zvládnem.Moje ségra to vidí jinak, má kluka už v první třídě a o druhém neuvažuje. Švára vydělává o dost víc, než můj manžel, plus její plat, ale tvrdí, že by na to neměli. Tak nevím...Myslím, že je tom o tom, jak moc si to připouštíš...Jasně, nejezdíme na dovču k moři, ale na chalupu ke tchýni, ale myslím, že o to víc si užijeme srandy

AHoj;-) Taky jsme to neměli jednoduchý... Otěhotněla jsem ještě na škole(už jsem ale byla na nástavbě, takže jsem měla aspoń vyučák), samozdřejmě neplánovaně a přes antikoncepci, jelikož jsem byla dost často nemocná, samý ATB. Ale do tý doby se nic takovýho nestalo, tak jsem s tim nikdy nepočítala. No ale stalo se a přítel byl skvělej, už vydělával, takže aspoň něco. Bydlení jsme taky neměli, oba jsme byly u rodičů. Úvěr nám nikde nedaly, takže jsme nakonec zůstali u rodičů s tím, že jsme si přestavěly spodní patro domku(strašně maličký, ale aspoň něco něco).A protože my se rozrostli a ještě rozrůstáme;-), tak jsme se přeměnily, naši šli místo nás a my místo nich(měli víc místností a větší). Takže to dopadlo docela dobře... i když jsem si vždycky říkala, že s rodičema nikdy bydlet nebudu... Neříkám, že je to dokonalý bydlení, ale každý máme svý, takže když je nejhůř, mám kam zalíst A jak píšou holky tady, určitě bych na nich nečekala,peníze budou a my nebudem... jak jsem už psala, byla jsem ještě na škole, ale už mi bylo 22, takže věk nebyl problém a já mám děti moc ráda(jsem z pěti dětí) Tak držím palečky, ať je to podle Tvých plánů

Ahojky,já být tebou tak to neřeším.Bydleli jsme v podnájmu a museli jsme se odstěhovat,tak bydlíme u mámy (ještě je tu mladší brácha)a kdyby jsme měli přemýšlet kdy na to dítě budeme mít tak ho ještě nemáme a podle naší situace by jsme ho ani brzo neměli.No a tak máme 4-letého klučinu a já jsem teď ve 20tt a bydlíme pořád u mámy a jsme spokojený že ho máme.Takže nikdy nevíš kdy by byla ta správná doba na mimi(podle peněz).Peníze byly,jsou a budou,ale mi ne.Tak bejt vámi o tom moc nepřemýšlím a pustím se do snažení,nikdy nevíš jak dlouho to bude trvat.(Já u prvního 1,5  roku a teď rok).

Já nemám nic, bydlím v podnájmu, který budu muset asi opustit a nastěhovat se k rodičům, protože přítel nemá práci a já z mateřské nájem, jídlo a dítě neutáhnu. Krom postele, stolu a skříně, nemáme nic, možná tak gauč, který nám nechali tchánovci. Kočárek jsem chtěla za 8000,-, ale zjišťuji, že na něj mít nebudu... takže jsem úplně nejvíc chudá a přesto jsem už za týden v pátém měsíci :D Ono je fakt, že dítě taky nebylo úplně v plánu, podle doktorky mi to mělo min. rok trvat, ale stalo se a podařilo se to v podstatě hned a zastihlo nás to nepřipravené. Každopádně vždycky se to dá nějak udělat :)

Doktorka mi říkala, že nejlepší věk na těhotenství je do 30 let. První dítě jsem měla neplánovaně a to jsem neměla ani vlastní bydlení ani úspory. Druhý dítě bylo plánovaný. Pořád jsme si říkali, že na něj díky hypotéce nebudeme mít a jednoho dne jsme si řekli, že když to budeme pořád odkládat tak taky na to druhý můžu být už stará a budeme toho litovat. Takže já bych to neodkládala a šla do toho. Nevím jak žijete, ale pokud na tom nejste finančně moc špatně tak bych se o to miminko začla pokoušet. Ono se třeba nemusí zadařit hned a může to trvat nějaký měsíc.