Příjmení po manželovi? - diskuze

Svatba nás teprve čeká, ale příjmení si nechám manželovo. Jak tu někdo zmínil. Nechta si rodné je pro lidi, kteří se proslavili za svobodna. Jen to bude hodně zvláštní z cizího příjmení měnit na typicky české

Jsem tu asi jediná, kdo si nechal své příjmení a manžel přijal mé. Nechtěla jsem se svého vzdát a mít dvě příjmení mi přišlo dlouhé a ani by se k sobě nehodila. Ani jsem nechtěla, aby jsme měli každý své příjmení a pak řešit, jak se bude jmenovat dítě. Jsme rodina a přijde mi divné, aby měl každý jiné příjmení. Už ani nevím, kdo s tím přišel (já nebo manžel), ale oba jsme se ihned shodli. Okolí bylo dost překvapené, ale všichni to vzali s nadšením. Dokonce se naši přátelé inspirovali.

Mám příjmení po manželovi, přijde mi to normální, ale dlouho jsem si zvykala, že ho ve většině případů musím hláskovat (což se mi u Novákové teda nestávalo ). Jinak mi nevadí ani dvojpříjmení, ale víc se mi líbí bez -ová (třeba Romana Jákl-Vítová než kdyby byla Jáklová-Vítová, to mi zní divně). A co se týče chlapů, kteří si vezmou manželčino příjmení, tak to snad jen když mají nějaké hanlivé a nebo pokud nemají rodinu, tak aby k někomu \"patřili\".

Tohle mi šrotuje v hlavě pořád jak to potom bude. Mám ráda své příjmení a nechci se ho vzdávat, na druhou stranu bych chtěla mít Davidovo příjmení, protože to tak zkrátka má být, je to tradiční brát si jméno po chlapovi, bylo by to takové vyjádření, že si ho vážím a jsem \"jeho\". Jenže dvojité příjmení by se mi (hlavně v našem případě) nelíbilo, kdyby měl třeba víc cizokrajné, tak si to jeho vezmu ke svému, třeba bez té naší české koncovky, ale takhle se mi nechce.Nechat si jen svoje rodné mi ale přijde divné, to pak vypadá, že žádná svatba ani neproběhla a navíc Tadeášek už má příjmení po něm a já nechci být od nich tímhle oddělená. Nejradši bych byla, kdyby si David vzal příjmení moje a Tadeáškovi bychom ho změnili dodatečně, což mi ovšem už přijde taky divné, protože si zas myslím, že se k Tádovi hodí zase víc to Davidovo příjmení a už jsem prostě zvyklá, že se jmenuje takhle. Takže nakonec stejně budu muset to jeho příjmení klasicky přijmout a tiše trpět, že jsem se vzdala tak trochu mého já...

I já mám příjmení po manželovi. Brali jsme se, až když jsme už měli Vítka a když pominu to, že se milujeme, tak taky hlavně proto, abychom se jmenovali všichni stejně. Vítek je Frontz od začátku. A musím říct, že jsem si zvykla poměrně rychle, až mě to překvapilo. Ale na mé rodné příjmení jsem byla hrdá a přemlouvala, když jsem byla těhu, ať se jmenujeme po mě.Znám ve svém okolí 2 chlapy, kteří si vzali příjmení po své manželce.

Příjmení mám manželovo a musím přiznat, že jsem se s ním sžila mnohem lépe než se svým rodným příjmením. Já si svou identitu našla až s novým příjmením :))

mám příjmení po manželovi. Vojta se narodil, když jsme ještě nebyli svoji a dostal taky manželovo příjmení.Mám kamarádku, její sestra se vdala v USA a její manžel si vzal její příjmení, ale tam je to tak, že ho má i s tím -OVA. A když se jim narodil syn, tak má příjmení taky s -ova.

Příjmení po manžovi. A nemám ve svém okolí nikoho, kdo by to měl naopak. Jen EVulik má obě příjmení

Tak já se zatím vdávat nechystám,ale jestli to jednou uděláme (a opravdu jen z čistě praktických důvodů),tak bych si nechala svoje a přidala Michalovo.Vidím to jako Evulik a Zajíc - je to část mé identity a nevidím důvod,proč bych se měla svého příjmení,které mě provází už 34 let úplně vzdát.Já bych si klidně nechala jenom to,ale zase chci,aby bylo \"vidět\",že patříme k sobě (i když to jsou fakt jen předsudky).Nějak nechápu,proč by ponechání původního příjmení mělo být uhozenéKaždá to cítíme jinak a zrovna to obojí příjmení mi přijde jako dobrý kompromis.

Já přijala manželovo jméno, po rozvodu jsem si ho kvůli dítku nechala, kdyby šlo přejmenovat Ondru na moje rodné jdu do toho hned. Na jednu stranu si myslím že by se rodina měla jmenovat stejně, ale škoda je že většinou se přejmenovává žena. Znám jeden případ kdy si chlap vzal manželčino jméno, chtěl aby se rodina jmenovala stejně a ona měla dítě, bohužel to ale taky nedopadlo dobře.

Mám manželo, tady není tak obvyklé a líbí se mi víc. Ale s odstupem času bych si asi nechala obě. Sice by to bylo složitější, ale přece jenom, s tím jménem jsem nějakou dobu žila a je to část mého já... No teď už to ale měnit nebudu...

jestli se někdy na stáří vezmeme, tak budu mít Petrovo příjmení, beru to nějak automatickyjinak Petrova ségra si nechala přepsat příjmení po příteli ( nejsou manželé ), za poplatek samozřejmě...

Mě se manželova rodina divila, že jsme se shodli na tom, že jsem přijala jejich příjmení, ale mě nepřijde nijak špatný.

Po manzelovi. Sestrenice dala svemu muzi svoje prijmeni, ale je to fakt dost divny .. navic ji kazdy stale rika A KDY UZ SE KONECNE VDAS ja se svého prijmeni rada zbavila, ale zase me na tech spravnych mistech nepoznavaji

Mám manželovo příjmení a přišlo mi to přirozené.Prostě k sobě patříme.Ale každý si to udělá,tak jak to vyhovuje zrovna jemu.

Mám svoje, jak píše Veru, patří ke mně a nechtělo se mi měnit identitu.Holky jsou po Pepovi.Ale chlapa, který by se přejmenoval po ženské, asi neznám.

Mám příjmení po manželovi, ale nevidím nic špatného, když si manžel vezme příjmení manželky. Jen teda moc nechápu, když si nechá každý svoje příjmení. I u známých osobností by si každý zvykl.

Nechala jsem si manželovo a ani jsem neváhala, asi bych se jmenovala i Učůránková kdyby to bylo potřeba, holt je to ve mě plně zakořeněné že po svatbě se jméno mění. Jediný koho jsem škádlila že si Tom vezme příjmení po mě je tchán, který by ho okamžitě vydědil a nejspíš by dostal infarkt myokardu. Tchán i když mluví s Baruškou nebo jí třeba dělá nějaké fotky tak prostě píše jméno i příjmení, nejen Barborka, aby bylo všem jasné že je jako i jeho. Díky bohu že Barunka nemá titul, protože to by psal i s titulem. Beze srandy, mě domů chodí od nich dopisy a pohledy jedině titulovaný.

Já vím tady na Bolu o manželích,kde jsi vzal manžel manželčino příjmení.Možná se dotyčná přizná.

Vzala jsem si sveho muze i s jeho prijmenim a symbolicky mu patrim Co se me tvorby tyce, pseudonym jsem vymyslela ja a on s nadsenim souhlasil. Preci jen je to nase prijmeni tezko zapamatovatelne a lide ho casto komoli. Naposledy jsem byla ted ve ct pro remeslniky Piskotova...uz mame tech pseudotvaru paradni sbirku. Podotykam, ze zaciname pismenem M.

Moje příjmení je hodně ojedinělé, takže občas uvažuju, že si ho nechám,ale kvůli malému si asi vezmu příjmení po Honzovi, abychom měli všichni stejné.

Beru si manzelovo a byl to jeden z duvodu ke svatbe. Chci byt soucasti smecky. Dvoji prijmeni se mi zda takove spis...no moderni vykrik. V mem pripade by se mi neveslo do zadne kolonky. A nechat si sve - to snad jen v pripade fakt blbyho prijmeni, hanlivyho nebo tak.

v mém případě by to záleželo zcela na dohodě s manželem. i co se týká příjmení mého i dětí. kdyby si chtěl vzít příjmení moje, byl by hodně odvážný....tak ale nebránila bych mu. mít obě příjmení mi přijde jako dobrý kompromis, ale do toho bych spíš nešla(že je to tak dlouhý)znám kluka, co si vzal příjmení manželky, protože jednak na svém příjmení nijak nelpěl, neb bylo po otci, kterýho viděl párkrát v životě, druhak ta manželka má parádní příjmení, kterýho je škoda se vzdávat. se hezky našli. a ten kluk měl podle mě velkou odvahu a musí být hodně trpělivej, když to pořád dokolečka vysvětluje, protože to není zažitý, aby si chlap vzal příjmení po ženě.jinak můj přítel taky tvrdí, že by nechtěl, aby jeho žena měla jeho příjmení, protože je prý pro ženu ohavný.

Mám Martinové a jsem na to pyšná.Hlavně když jsem se vdávala tak jsem to brala jako velké plus,že už mám jiné příjmení ,heč.Máme v rodině pár chlapu co si vzali jméno po manželce.Jeden ,protože nechtěl nic mít se svoji pošahanou rodinou,hlavně ,aby jeho děti neměli tu nálepku místních debilu.Což se podařilo.A druhý co přiženil na Grunt a tam ,aby byl správný správce či jak se to říka, majitel Gruntu tak at má k tomu i to jméno.Jeho rodina se urazila,vydědili ho a řekli se ho.Že se oženil s majetkem.Ani vnoučata nenavštěvují.

Já mám manželovo. Ale stále po roce jsem si na něj nezvykla. Lituji že jsem si nenechala svoje+ jeho. např. Nováková-Pecinová.Jen svoje nechci když jsem ta vdaná, ale zase bych tam zachovala tu část sebe.Měla jsem moc pěkné příjmení hodící se ke jménu. Ted už to tak něják nejsem já.

ano, přijala jsem manželovo přijímení, připadá mi to přirozené mám kamarádku, která má obě příjmení a pěkně dlouhé a švagrová zase plánuje, že si nechá svoje, jen proto, že se jí více líbí pokud s tím souhlasí oba dva, nevidím v tom žádný problém, rodina by do toho mluvit neměla

Nepřijde mi špatná žádná varianta, já si vzala manželovo, páč ho budu nosit radši než tátovo... Tak asi tak :-)

Mam po manzelovi, ale popravde, prijde mi to trochu nefer, ze zenska po svatbe proste ztrati svoje jmeno. To by chlap vetsinou neudelal. A neverim, ze jsou z toho vsechny zenske nadsene. Ja jsem si jmeno zmenila, ale jen proto, aby se deti jmenovaly stejne. Ale uz jsem si tak zvykla, ze na jmeno za svobodna bych snad uz ani neslysela.Jo, moji spoluzacky tata si vzal jmeno manzelky, protoze se jmenoval CHlup, a manzelka nechtela byt pani Chlupova

mám manželovo a jsem na to hrdá ... moje rodné bylo taky dobré, měla jsem krásné inicály LL :-D ale líbí se mi, že jsme i takhle úředně \"spojeni\" ...

Jsem hrdá na to, že mám jméno po manželovi. V okolí neznám nikoho, kdo by to měl jinak.

mám příjmení po manželovi. Nemám ráda, když si ženská nechá příjmení obě, to se mi fakt nelíbí. A znám rodinu, kde si i chlap vzal manželčino jméno, protože ona nechtěla patřit k jeho pošahané rodině

Mám příjmení po manželovi. Mé rodné nebylo špatné,ale teď se mi líbí víc,akorát mi ho komolí.