jen ke clenku o tech penezich a delce MD - diskuze

Já jsem si tříletou variantu vybrala proto, že pro mě jako samoživitelku by ta 4 letá byla dost nevýhodná. Bohužel mi do dneška jsou odpírány přídavky na dítě. Pořád na ně nějak nemám nárok, nu budiž. Myslím si, že ani můj plat nikdy nebyl tak vysoký, abych na ně právo neměla. Bohužel tady nikoho nezajímá, že jsem s dítětem sama.Sama jsem si myslela, že když zvolím tříletou variantu, dítě mi určitě do školky vezmu, právě z toho důvodu že jsem sama, a někdo to dítě živit musí. Nevzali. Protože v září jí nebyly tři roky. Nevzali jí ani na pět dní v měsíci, aby si zvykala, že není místo. Mám si to zkusit v prosinci. Jenže v Praze je jaksi nedostatek míst ve školkách, takže pokud mi jí nevezmou, tak se od ledna ocitám naprosto bez finančních prostředků. Jak mi řekla ředitelka ve školce, mám zkusit soukromou.Zbláznila se snad? Copak jako samoživitelka mám peníze na soukromou školku? Nemám.A tak budu řešit to, že se vrátím do práce na půlúvazku, budu Markétku tahat na 4h s sebou, protože si ani to hlídání nebudu moc dovolit.V tomhle státě je to složité, ale i přesto si nijak zvlášť nestěžuju, mnozí mohou říct, že jaké jsem si to udělala, takové to mám..ano mám. Mám zdravé dítě, a to je asi to nejlepší co mě mohlo potkat a s tím zbytkem se dá vždycky nějak porvat. Nebude to lehké, ale zvládnu to..proč? Protože musím.Každopádně možná kdybych dobře tušila, že mi jí do školky nevezmou, stejně bych tu 4letou nezvolila, právě kvůli výši těch peněz.

... to, jak je to zde nastaveno legislativně, že je pro zaměstnavatele žena s malým dítětem spíše na obtíž a tudíž není prakticky nikde vítána, to je bohužel jedna věc. Pak je tu ale věc druhá, sice de facto související, ale jde o to, že rodičovství, tedy rozhodnutí mít dítě / děti, je věcí každého soukromou. A jako takové s sebou nese nejen okamžiky radosti, štěstí a lásky, ale i odpovědnost - nefinančního i finančního charakteru. Upřímně řečeno nechápu - a hovořilo se o tom taky taky už mnohokrát - jak si nědko může myslet, že za něho bude někdo jiný (stát?) řešit, co bude po skončení RD. Jak jako, co bude? No bude jen to, jak si kdo co zařídí. Bude to tak, jak jsme věděly (povětšinou my mámy) už předem, než jsme se pro děti rozhodly, a sice, že nikdo za nikoho nic nebude řešit, že se holt každý musí postarat sám. To je prostá realita života.Chápu, že nikdo, jak tu padlo, neví, co bude za 2-3-4-5 let, ale taková byla přece situace už předtím, než jsme otěhotněly, s tím jsme do toho přece šly - nebo tedy aspoň já.A jen na okraj - ryze prakticky. Jak by tedy měl vypadat model, který by byl vnímán jako dostatečně důstojný finančně zajišťujicí? Jak stanovit a kde by ležela ta hranice onoho \"dost\". Jednak ono \"dost\" by nikdy nebylo \"dost\" pro každého, vždy by to bylo pro někoho \"málo\", dále nchápu, kde by se na to v tomto státě vzalo a hlavně - jak by to pak vypadalo? Koho by asi tak tento systém finančního \"dost\" pro ženy na RD motivoval? Toho, kdo má úmysl živit sebe a své děti prací asi těžko.

No mě to vadí spíš z důvodu toho, že ani ne v půl roce netušíš zda dítě bude zdravé a třeba ve dvou letech schopné být v kolektivu.... Dle mého názoru je celý systém špatně nastaven, a hlavně neřeší co si mají matky počít po skončení rodičáku.... Ale to my tu nevyřešíme....

no já nevím, a jak byste si to představovali? Předtím byl rodičák dán na tři roky a basta, žádná svobodná volba a taky vám dítě nemuseli vzít do školky, nebo ji ve třech letech nemuselo zvládat.... Teď se můžete svobodně rozhodnout a taky se vám to nelíbí, tak já nevím, co byste ještě chtěly. Já jsem s tímto systémem vcelku spokojená, vybrala jsem si délku já sama, takže pak můžu nadávat jen sama na sebe, že jsem si vybrala krátkou nebo zase dlouhou atd.

Veru, já se kvůli tomu rozčilovala taky. Přesně, člověk vůbec neví, co se stane a měla by to být záležitost plně a kdykoliv změnitelná. Náš stát je vůbec na baterky - Kocourkov hadra, tyhle záležitosti mě fakt dovedou rozpálit do běla Nahoře jen počítají, jak a kde by nejvíce ušetřili - a bohužel se to nejvíce týká právě rodin s dětmi, což je to nejsmutnější. Nemám proto slov