Jen bych k tomu ještě dodala .... - diskuze

....že jsme článek sepisovaly už někdy v září, pár věcí se od té doby lehce pozměnilo. Stále bydlíme u našich, ale přestěhování se je teď už otázkou dnů, během uplynulých dvou měsíců jsem se nějak zázračně srovnala s Nell, nevím, co se změnilo, ale teď už naprosto jasně cítím, že je to MOJE dcera a je jen na mně, jak ji budu vychovávat .... povedlo se mi vytyčit hranice mojí mamince a všem, kdo s malou přicházejí do styku a najednou je klid ... maličká je najednou mnohem klidnější, mazlivější, pořád mi říká \"Mamincho moje maminchovatá nejlepší na světě\", pusinkuje mě a asi poprvé v životě vím, že jsem pro ní naprosto nejdůležitější, nechci to zdlouhavě rozepisovat, ale zamilovala jsem se do svého dítěte Trošku mám teď poslední dobou zase sklony řešit nabouranou psychiku a bolavé srdíčko přes omezování se v jídle, maličko s tím zase bojuji, ale nehubnu, je to \"jen\" v hlavě ... bydlení je skoro hotové a jsem rozhodnutá se odstěhovat a zkusit to, pravděpodobně to nepůjde, ale ... jsme máma a táta, máme za Nell zodpovědnost, uvidíme ... zhoršuje mi to fakt, že vztah s tím \"druhým\" (mým Nr. one ...)je hezčí a hezčí, den ode dne pevnější ... já vážně nevím. Něco mi říká, že stačí jen počkat, vydržet to pnutí, že se to brzy vyřeší .....