je vám matka oporou? - diskuze

Ne ení oporou. 20 let jsem ani nevěděla že žije a pak o sobě dávala asi tak rok vědět a teď se zase už rok nehlásí. Přestávám to řešit. 20 let jsem to bez ní zvládla a teď to zvládnu taky. Mám děti (i když Ondra už je velký) a vím, že ty mě potřebují a tak tu pro ně vždy budu. Oni tu matku potřebují, já už né.

Mám to víceméně jako Naďa.

my jsme si s mamcou oporou na vzajem ona pomuze me ja zase ji pdoporujem a pomahame si vzajemne i kdyz jsme si obe prosli ruznym obdobim ktery treba zrovna nebylo hezky tak jsme vzdycky stali pri sobe a nikdy na sebe nedali dopustit.a vim ze to tak bude vzdycky a az jedna znas opusti tenhle svet tak to pro tu druhou bude neskutecna rana,ktera se jen tak nezahoji!!!vendulka,mamca a muj chlap jsou pro me nejdulezitejsi osoby na svete!!!!!

Je mi oporou a doufám že i já jí když to potřebuje.

Mě teda bohužel není...Taky budu dělat všechno pro to,abych Karolínce oporou byla a mohla se na mě kdykoliv se vším obrátit,i když už bude velká holka.Budu ji chválit,podporovat a milovat

nebyla ani v detstvi,neni ani ted.. podle me se matka ma chovat jinak..ta moje rozhodne neni ukazkova:(

Já bych měla denně děkovat někomu tam nahoře, že mám takovou maminku jakou mám. Tu nejlepší pod sluncem. Oporou mi byla vždy a věřím, že ještě dlouho bude.

dlouho nebyla, měla jsem dvě děti, prošla si náročným obdobím, najednou se změnil život jí i mě, mám třetí dítě, vnučku a oporou mi je, i když na dálku, skoro denně si voláme. před pár lety bych tomu nikdy nevěřila,asi se změny udát můžou.....

tak zrovna u toho doktora, to by byla opora. Moje maminka je v tomhle sralbotkaAle jinak je, a velka, je to jedna z mych nejlepsich kamosek

maminka mi umřela, když mi bylo 22 let a moc mi chybí. určitě by moje opora byla, kdyby tady byla.já oporou pro svoje děti jsem a budu dokud to budou potřebovat a chtít. připadá mi to normální a to co říká tvoje máma mi teda moc normální nepřipadá

Vím jak ti je. Asi je lepší od těch našich matek nic neočekávat a pak nebýt zklamaná. Bohužel jinak mě nic nenapadá, je něco jako ta moje a tam už asi voda nikdy nepoteče...Ať ti to u doktora dopadne dobře. Máš tady nás a my na tebe myslíme. Pak dej určitě vědět

Já vždycky myslela,že máme s maminou super vztah,hlavně po tom,co jsem se odstěhovala.Až nedávno mě něco bacilo do hlavy a já zjistila,že to je značně jednostranná záležitost.Od té doby jsem tak nějak chladnější,páč už mě přestalo bavit to,že když jsem jí vyprávěla cokoliv o sobě,důležité nebo ne,skočila mi do řeči,aby mi řekla nějakou svojí úžasnou historku.Nehledě na to,že aby viděla své vnouče,musím jít já za ní,i když je pořád doma.Ale beru to jako ponaučení pro sebe a přesně jak píšeš,já Kájulovi budu podporou.