Je tohle fér? - diskuze

Já nemocná, malý nemocný, manžel nemocný. V tomhle pořadí jsme odpadávali od úterka. A jak to dopadlo? V úterý mi bylo tak zle, že už jsem musela volat chlapa, ať přijede dřív domů, přijel ve tři, odvezl mě k doktorovi, nakoupil a jeli jsme domů. Po kratším přemlouvání zůstal tedy druhý den doma, abych trochu nabrala síly. Hm. Ještě tý noci měl Tominka laringitický záchvat, takže do špitálu. Takže jsem nespala. Přes den jsem taky nespala, protože díě mělo dost energie a tak řádilo a já hlídala, protože manžel pomáhal tak, že v pracovně pracoval, protože v práci hořel termín. Postaral se teda o to, abychom se najedli a nacpal a vyklidil myčku. Další noc jsem opět nespala, protože měl Tominka čtyřicítky, celý následující den byl úplně hotový, hicoval, blinkal, kašlal... Hrůza. Na dnešek zase nespal a já taky ne. Chlap přišel včera z práce, samo odpadl, protože to chytil taky. Usnul, já nespala, malý taky ne, horečky už ale pomalou ustoupily, do toho nervy, jestli nebudem muset do Motola. Měl prosáklé obě uši. A dneska? Chlap celý den odpočívá, on jediný dostal antibiotika, protože měl bílkovinu v moči a ještě něco. Takže ho hlídám, aby jedl a pil a bral si léky. A já? Nemám šanci. Tomáškovi je dnes lépe, takže řádí jako černá ruka. Chrchlám jako tuberák, tři noci jsem nespala, ale fungovat musím. Rozhodně to nechci vyčítat chlapovi, tomu je zle, protože neustále přechází nemoci kvůli práci, protože on je ten, kdo vydělává. Ale mrzí mě, že moje mamka se ani nezeptá, jestli něco nepotřebujeme nebo třeba nepřijede s něčím pomoci. Když měla švagrová a malý chřipku, tak tam byla pořád a pomáhala a já si musím pomoct zase sama. Musela jsem to ze sebe dostat, abych to neventilovala jinde nevhodně a neodnesl to někdo nevinný.