Je to možné? - diskuze

Včera jsem byla vypuštěna mezi lidi. Jela jsem jen nakoupit nějaké oblečení a jela jsem MHD. Po několika zastávkách nastoupila asi paní s kočárkem, v něm asi půl roční klučina a měla sebou ještě jednoho, tomu bylo tak kolem 3 let. Asi to byla babička a vezla vnuky domů. Ten malý v tom kočárku začal z ničeho nic strašně brečet. Paní hojdala kočárkem, ale nezabíralo to. Tak jsem si v duchu říkala, aby vytahla a dala mu dudel, asi už měl hlad. Ale jaksi nic(neva, nikomu neberu, že ho dítěti nechce dávat, je to jeho věc). Chlapeček začal křičet ještě víc a strašně kopal nožičkama. Tak si ho vzala z kočárku na klín, ale dala ho zádama k sobě a jakkdyž do sedu, pořád řval, chvilkama tlačil a byl strašně červený, takže původ pláče podle mě jasný: Bolelo ho bříško. Tak mě cukaly koutky, abych jí řekla, že ho asi bolí bříško, ale byla jsem máčka... Jak jsem byla u vlastních dětí hrdina a frajer a nikdy mě nijak nebralo, když měli takový problém, asi proto, že jsem ho poznala hned a pomohla jim ulevit si. Tak toto mě dralo slzy do očí. Paní nevěděla, co s ním, on chudák plakal... byla jsem pak i ráda, že jsem vystoupila, asi bych se tam normálně rozbrečela, jak mě ho bylo líto. Já vím, že by bylo asi jednodušší jí říct, třeba by tu radu i ocenila, ale na to jsem ten moment fakt neměla.Jsem divná nebo se podobné situace dějí i někomu z vás?