Dnes ráno na Kladně:Moje mamka bydlí v paneláku a už pár dní je na vchodových dveřích papír, že Diakonie Broumov pořádá sbírku věcí pro postižené povodněmi..Znáte to-oblečení, lůžkoviny, hračky.prosba, aby vše bylo v pytlích, nebo krabicích a do osmi ráno před vchodem.A protože jsem před pár lety zažila bezmoc ze záplav, nám šlo naštěstí jen o chalupu, ale brečeli jsme všichni, když jsme stáli na kopci a viděli jen komín, rozhodli jsme se probrat domácnost....usoudila jsem, že Mája u mamky nemusí mít deset plyšáků, ale stačí jí dva, atd.Ráno se vynášelo před baráky.Klobouk dolů, před každým vchodem bylo plno pytlů a krabic.Potkám sousedy, vím, že nemají nic moc peníze, mají malé děti a tátu propustili z práce, přesto jsme se venku sešli a oni koupili i nové deky, nočníky, osušky...Ti bohatší spíš nedají, to bývá pravidlo, omladina se smála...Napaušalizuji, ale znáte to, spíš pomůže ten, kdo sám moc nemá.Ale to je jedno.Chvíli potom jsem si šla k popelnicím zakouřit a s údivem sledovala, jak cikán s kolem právě nakládá balík s dekama na kolo, okamžitě přejíždí o kus dál, bere bednu, táhne jí mezi popelnice, rozřízne, hrabe, rozhazuje, co se nehodí.V tu chvíli jsem viděla rudě a bezmyšlenkovitě na něj vystartovala, vyfotila ho mobilem, řvala na něj, že je hnusnej zloděj, na západě že by ho zlynčovali, on tedy pořád s úsměvem, alee pani,to mám pro děti....Holky, blila bych, mluvit jsem pořádně nemohla, jak jsem se zajíkala, nad tou sprostárnou.Začali se zastavovat kolemjdoucí, cigoš-mimochodem plnou hubu zlatých zubů-hup na kolo a zmizel.Je ve mě trpkost, je mi z toho smutno, je mi zle.Udělala jsem v životě dost věcí, na které nemůžu být pyšná, ale vždycky jsem měla dost silné sociální cítění, potřebu chránit slabé, osamělé, bezmocné, utlačované..A z takového hyenismu je mi na blití.A nic nezmůžu, pomoci nemůžu.Nemám tu moc.Můžu se jen bát, že mě za pár dnů flákne ten odpornej chlap něčím po palici, jestli si mě bude pamatovat.A chudáci, ze zatopených oblastí budou smutní z toho, že my, co jsme chtěli pomoci jim dáváme jen staré, nepotřebné hadry, protože to hezké, nové zmizelo vinou lidských sviní v nenávratnu....omlouvám se za vulgární výrazy, ale jiná slova se mi nezdají výstižná....Ještě ted je mi smutno a špatně...Volala jsem do té Diakonie a moc milá slečna, co jsem s ní mluvila, mi sdělila, že s tímhle se bohužel setkávají na všech místech, kde sbírky pořádají a že s tím nemohou nic dělat...To vím, přesto ta trpkost zůstává....A protože nevěřím na takové to, že na každého jednou dojde, ani na boží mlýny, které melou sice pomalu, ale jistě, tak si tak říkám, že je cosi prohnilého v našem státě a že by šel určitě zajistit dohled našich \"botičkářů\"při těchto akcích...Ale muselo by se chtít...Ach jo, mít tak tu moc....Dík všem, kdo jste to přečetly, musela jsem se z toho vypsat....