Jdi za mámou, táta pracuje! - diskuze

Tak knížku jsem nečetla a asi ani nebudu. Já bych se u toho akorát naštvala :DDSama se snažím skloubit vše, práci, rodinu i vlastní zábavu. Můžu si to dovolit jen díky tomu, že máme vzorného tatínka. Ale i u mě platí, že teprve děti náš život naplnily a daly mu smysl. A jasně, že nás někdy štvou, když zlobí... ale to se mnohonásobně vyváží tím, když se přijdou pomazlit. Když mě Kubík obejme a řekne: ty si moje zlatíčko, víš to?

Já tu knížku nečetla.Za sebe - když jsem hlídala brigádně různý děti, byla jsem fakt zděšená - nechápala jsem, jak to mohou ty matky zvládat, den za dnem, ty stejný činnosti, ty stejný scény, hodinová cesta do potravin přes ulici, prohlížení si kamínků na chodníku..nuda, život někdy neuvěřitelně zpomalenej, jindy divně zrychlenej...a přitom prakticky žádný čas na sebe. S jednou holčičkou bylo super sedět na pískovišti, ona byla hodná a jen pozorovala ostatní děti, to jsem byla nadšená, že si můžu číst. S jinou to byl děs, musela jsem jí být pořád za zadkem a buď si s ní hrát nebo ji okřikovat nebo chlácholit, z toho jsem bývala fakt neuvěřitelně unavená! Neříkala jsem si, že proto nikdy děti mít nebudu, jen jsem prostě nechápala, jak je možný to zvládnout a nezbláznit se. Teď mám vlastní 15měsíční dítě a některý dny mi přijdou hodně dlouhý a často bych si radši dělala něco sama nebo po svým, ale rozhodně z toho neblázním! Naopak se oproti očekávání velice často upřímně raduji! Dokonce mi přišlo v pořádku i šestinedělí, kdy jsem jen kojila a na rukách držela neustále řvoucí mimino, kdy jsem byla k smrti unavená, bolelo mě celý tělo...Nevím, asi jsem se vžila do své mateřské role, srovnala se s tím, že ten život teď má takový být a snažím se na něm hledat to hezký a užívat si to, co to jde. Není to jen o lásce ke svému dítěti...ale o schopnosti vyrovnat se s jiným životním tempem, přizpůsobit se jinému životnímu stylu, potlačit sobectví, v mém případě i lenost...prostě žít život, jaký je...a toho né každý je schopný Mě teďka přijde nepředstavitelný, že bych zase měla každý den chodit do práce a dělat takový ty normální bezdětný věci

tak toto sem nečetla. ale jak píšeš, taky bych někam Květulu někdy raděj \"uklidila\" ale když by přišlo na věc, tak ho nedám, jen mojí mamce na prochajdu.

ja bych je stehovala z domuklidne denne,ale kdyz prijdou a tuli se je to k nezaplaceni...

Nevím, to jsem nečetla, takže se konkrétně nemohu vyjádřit, snažím se najít pro nás nejoptimálnější řešení, kde budou mít děti možnost přijít za maminkou, ale kde také bude mít matka možnost chvíli pracovat. Bohužel, co ještě nezvládám, tak dovolené a více volného času bez dětí. Ale je to možná tím, že jsou pro mě v některých aktivitách takoví parťáci, že si ty aktivity více užiji s nimi než bez nich.

Tomáška miluju nadevše, ale několikrát za den mám pocit, že ho asi prohodím zavřeným oknem nebo uškrtím, či něco podobného. Občas jsem taky moc ráda, když manžel přijde z práce a to zvíře si vezme. Hrabe mi z toho být sama doma s prckem, který ještě navíc neslyší a učit ho něco je občas opravdu náročné, protože normálnímu dítěti to řeknete stokrát a Tominovi asi tak tisíckrát a ještě není jisté, že to bude mít nějaký výsledek. Máma, která tvrdí, že jí její dítě nikdy nenaštve a tyhle choutky nemá a nemá potřebu ho občas někam odložit, aby si trošku odpočinula, třeba jen na hodinku ve vaně, tak jednoduše lže. Tajfun je pro mě vším, ale občas mám chuť ho uškrtit a odložit a hodinu po odložení už se mi stýská.

Já to teda nečetla, ale tak jak tu románovou matku popisujete, tak si já představuju nekompromisní kariéristky, které si pořídí dítě buď tak nějak omylem nebo jako další stupeň ve společenském žebříčku. Porodí a hned jak je to jen trochu možný, skončí dítě na umělý stravě a s chůvou, která s nním tráví denně víc času než biologická matka. Takový maminy podle mě ani pískoviště nepoznají, když o něj zakopnou v lodičkách. Neodsuzuju po práci chtivé, ale proboha proč si někdo kdo má sice svoje dítě určitě rád, děti pořizuje, když je pak tak strašně obtěžuje si s nima hrát. Jasně že na mateřské nečtu politologický studie, jak jsem ještě v těhotenství dělala běžně, ale čtu časáky typu Maminka, Dítě atd. a hle nestydím se za to. I když lodičky jsem napůl pohřbila, tak jsem je ještě nevyhodila

četla jsem to když jsemm byla úplně čerstvě těhotná a když jsem tu knížku dočetla zjistila jsem že jsem těhotná Nebylo to moc příjemné i kvůli té knížce. Vypadalo to jako kdyby mí t dítě byla hrozná věc a i když tam píše jak má toho malého ráda, je to divné. Už tehdy jsem některé pasáže četla martinovi s tím jaká je to kráva :) A ted jí absolutně nechápu. Mě s tondou něco dělat taky nebaví nebo mě to úplně nenaplnuje jak jsem si představovala. Ale stejně jsem štastná za každou chvilku co jsem s ním a co je on...Jak by asi taková maminka z te knížky mluvila kdyby jí to dětátko umřelo...