jaky mate vztah k tehle vete? - diskuze

Myslím, že ta věta sama o sobě je dost sobecká !!! Jo, uznávám sice to, že si svoje děti člověk vychovává sám, to ano, ale myslím, že třeba ještě před narozením dítěte je potřeba si v rámci rodiny stanovit určitá pravidla. Jak píšeš třeba o náboženství, pokud jsou všichni v rodině ateisti nebo naopak věřící, proč nutit dítě do víry, nechám ho pak časem ať se rozhodne samo, ale určitě bych mu to nezakazovala (ikdyž řekněme si na rovinu - záleží především na okolí, kterým je potom dítě ovlivňováno - určitě by mi vadilo, kdyby se bezhlavě vrhlo k nějaké sektě ). A taky záleží hodně na věku dítěte, jestli jsou mu 2 roky nebo 15 let... Bohužel nemám s tímhle přímo žádnou osobní zkušenost, takže nevím.Myslím, že tohle téma je hodně široké, těžko říct, co všechno se pod touhle větou skrývá Každopádně bych jej asi nenutila dělat něco proti jeho vlastnímu rozhodnutí (tím mám na mysli už dítě staršího věku) - jako př. vždycky jsem chtěla být já nevím, třeba právničkou, ale dítě chce být třeba motokrosový závodník...Myslím,že hodně v tomhle případě závisí na tom, jaký mají mezi sebou rodiče a děti vztah, jestli dítě na všechno rodiče ukecá, nebo naopak - nemůže nic samo. Treba v tomhle případě se zase nedá na rovinu říct, je to moje dítě - bude z něj právník a basta. Každý člověk je jiný a jinak vnímá nejen svoje dítě, ale i všechno okolo sebe a myslím, že dnešní doba je hodně v duchu rodinných kompromisů a vůbec větší volnosti ve výchově. Ikdyž o tom zase na druhou stranu svědčí i ta dnešní kriminalita mladistvých... Já sama tuhle větu v duchu používám taky dost často - ale přesně jak bylo zmíněno v těch příspěvcích výš - jen k banalitám teda alespoň zatím... Zkus to sem napsat třeba za 10 let

No jo, chapu, kde je ta hranice mezi tim, ze kazdy rodic by mel vychovavat podle sebe a kde uz je treba tyrani?Ja spis mivam takovy ten pocit: No, MOJE deti to nejsou, tak si s nima delejte, co chcete. Kdyz treba vidim nejakou scenku, tak mam takovy pocit ulevy, ze ja to teda resit nemusim.

zatím jsem podobnou větu musela říct pouze své mamce, pořád se do něčeho montuje a podrývá mi autoritu.....ale jinak je to logické.....jsme si je \"upletli\"....tak si je taky vychováme

Někdy tato věta platí, jindy ne. Řeknu vám jeden příklad, kdy si myslím,že by platit neměla. Mám nevlastní matku a ta má dva syny. Tomu mladšímu můj otec nemohl nikdy nic vytknout, párkrát to udělal a byl oheň na střeše. Taď je jejímu synovi 30, je to mamánek, maminka mu vaří, pere, uklízí pokoj. Známosti má tak na 2 roky, pak se ním každá rozejde, protože když není v práci tak se buď válí v posteli nebo sedí do rána v hospodě a vrací se k ránu napitej. Peníze pořádně neušetří, naopak má dluhy. Poučena tím jak se chová a jak byl vychovávanej, tak po mém příteli chci, aby syna z mého prvního manželství vychovával se mnou, takže nejen pochválit, ale i napomenout, přikázat, zakázat, vynadat. Dnes jsem za ten přístup vděčná, protože syn má svého nevlastního otce raději než vlastního a má před ním určitý respekt, což se teď v puberě hodí.Jinak od jiných lidí si do věcí moc nenechám kecat, vždy si vyberu co se mi hodí a nebo je jen vyslechnu s tím, že si myslím něco o p.... a udělám sito po svém. Záleží na okolnostech.

nikdy jsem tuto větu nevyslovila, ale v podstatě s ní souhlasím. Je do toho jenom doktorovi, a i jeho rady si přeberu po svém. jako např. když mi radila v 8měsících, že mám dávat jogurt. My zrovna teprv začli dávat mrkev. Neptala se jak dlouho přikrmujem, takže dávala blbou radu. Jogurt jsem dala poprvý až na 10ti měsících.Myslím si že si dokážu najít lepší informace, a když budu potřebovat zeptám se sama.Kecy jako že MUSí se učit jíst kousky neposlouchám. Pochybuju, že by ve dvou letech už nechtěla jíst sama to samé co rodiče. I tady mi některé bolky div nevynadaly. že v deseti měsících řeším bacily. že na vesnici každé dítě ochutná slepišinec a žije...S takovýma radama ať se jde opravdu každý bodnout.

Špatný - tímhle se dle mého ohání pouze ti, kterým výchova dost pokulhává

jako asi se vším všeho s mírou. Pokud se jedná o bláznivé věřící fanatiky,rodiče se sklony k obžerství či anorexii,přehnané ambice něco dokázat(nejlépe na Olympiádě) tak by si se svými dětmi neměli dělat co chtějí. Ale myslím že tady naštěstí fungují spolehliví donašeči,kteří to zavčasu utnou. Škoda jen že to na dítěti napáchá mnohokrát velké škody. Jedno pravidlo ale ctím-TCHÝNĚ A RODIČE ZASAHOVAT DO VÝCHOVY JEN VE VÁŽNÝCH PŘÍPADECH !!!!!!!!!!!!!!!!!!