Jako vrtule.. - diskuze

..přesně tak jsem byla včera vytočená. A možná ještě víc. Bylo to tak hrozný, že jsem nemohla ani mluvit. A kdo mě zná, tak ví, že jakmile přestanu mluvit, je to hodně velkej problém.Začnu od začátku. Ve čtvrtek jsme měli domluvenou schůzku v Raifce kvůli stavebnímu spoření, schůzka byla naplánovaná na 13 hodinu. A Michal, že nás zve po schůzce na oběd a potom něco společně podnikneme. Tak jsme se s Kubíčkem moc těšili, protože poslední dobou má tatínek pořád hrozně práce, pracuje i přes víkendy pozdě do noci a vůbec se nevidíme.Schůzka ve spořitelně skončila a já se ptám kam tedy půjdeme na oběd, že už máme hlad - jsme s Kubíčkem zvyklí jíst kolem 12 hod. A Michal, že musí na deset minut ještě do kanceláře. Tady už jsem dost zpozorněla, protože to říká vždycky, že je to na chvíli a pak tak skejsne. Ale řekla jsem si, že když ví, že nemůžu Kubu zvedat, běhat za ním, atd. ( jsem po zákroku na děl. čípku ), že když jsme nenaobědvaní a bez pití, že nás nikde dlouho čekat nenechá. Nechali jsme se vysadit na jednom hezkém hřišti. Z levé strany satelitní městečko, z druhé strany velký lesopark.A to byla chyba. po půl hodině strávené na hřišti jsem mu volala, prý za 10 munit opravdu už vyjede. Po hodině mi totálně špinavý Kubíček ze hřiště oznamuje, že má žízeň. Ani se nedivím, lítá s dětmi jako smyslů zbavený.Další telefonát tatínkovi, omlouvá se, ale vyjede za deset minut. Tady už dost soptím, protože Kuba má žízeň, já mám hlad a Kuba už špinavej jako prase v úplně nově vypraném oblečení a bílých teniskách. a takhle mu volám po každých dalších 15 minutách a jsem víc a víc hysterická.Abych to zkrátila. Náš milý tatínek pro nás přijel v 16 hodin. Hodinu za mnou Kuba chodil, že má žízeň. A čím víc mi to chodil říkat, tím víc jsem byla běsná. Nejhorší bylo, že ani nikde poblíž nebyla žádná sámoška, prostě nic. Nejblíž Globus, asi dva km. Kdybych byla zdravá, tak bych se tam s Kubou vydala, ale takhle dost reálně hrozilo, že bych ho musela nést a to bych fakt nezvládla. Tatínek přijel. Tomu, že rovnou nedostal mezi oči , pomohl fakt, že měl pro Kubu koupené pití.Nicméně jsem s ním nepromluvila další dvě hodiny.A závěrem. Vůbec k tomu nemuselo dojít, kdyby rovnou přiznal, že musí do práce, odvezl nás domů a my zůstali vklidu doma. Ale tohle je prostě náš tatínek...