jaké jste ženy? (manželky, družky aj...) - diskuze

Hodně často přemýšlim nad tím jestli jsem vůbec vhodná k žitív páru. Teda lepe řečeno jestli se můj druhý tvůrce páru ze mě jednou nezcvokne a neodejde od nás.Když jsme spolu začaly chodit tak jsem byla milá, usměvavá a smála jsem se každému jeho slovu. jeho malé chybky mi přišli jako blbůstky, které lze přejít...Po delší době už jsem občas odsekávala a byla trochu popudlivá, ale žádný děs pořád já. V těhotenství jsem měla období kdy jsem byla nesnesitelná megera, ale připisovalo se to hormonům. Ale já mám ted pocit, že co mám dítě jsem uplně jiná. jsou chvíle kdy jsem to pořád já. Ta Bára se smyslem pro hůmor a dobrou náladou. Ale stále víc si uvědomuju že pořád všechno hrozně řešim. Všechno mě hned rozhodí a vystresuje. Každý změn aplánu, každá martinova blbá poznámka. Nesnášim jeho bordel. Dřív mi to nepřišlo, ale když člověk po sto tisící vymetá ze skleničky zaschlé okousané hnijící broskve a pak za televizí najde ohryzek. Tak už prostě nevydržim a padají věty typu jestli je normální a že je snad úplně blbej...Když celý den uklízim a pak jdu nachvilku nakoupit, vrátím se a můžu začít uklízet znovu. Tak to pak vrčím a štěkám celý den. Mám pocit, že občas se ani nic nestane a martin nic neudělá, ale mě naštve i ta nejmenší blbost a pak se mračim a jsem na něj protivná Bojim se jestli nejsem taková ta klasická ženská co na chlapa jen štěká a štěká. taková ta jak se pomlouvají v hospodě a v televizi si z nich dělají legraci...Mám pocit že na něj jen štěkám a vrčim a utrhuju se a někdy za to fakt nemůže...od narození toníka taky pořád trvám na přehnaném pořádku, to dělala moje mamka a já to nesnášela a nechci být taková. Stejně tak řeším do detailu dopředu kadžou vycházku a stresuje mě dojet s toníkem na druhý konec prahy za kamrádkou. Jakmile vlez s kočárem třeba do obcodáku toník se rozknučí a já už jsem z toho tak nervozní, že jakmile někam vlezu skoro se osypu prolítnu to a jedu pryč. Pokud je semnou martin jsem schopná ho seřvat i že pomalu nabírá rohlíky...Jsem taková jediná? Nebo je pravda co se říká že jsou všechny ženský stejný. Martinův šef vždycky martinovi řekne nějákou hlášku o ženských, které se martinovi moc líběj a pak to doma pořád používá. Takže si říkám, že asi jsme stejné? Nebo jsem jen já megera nesnesitelná?