Jaká jste řidička? - diskuze

Že jsem dobrá si určitě nemyslím, řidičák mám spoustu let, stále se nedá říct, že by mě řízení bavilo. Navíc spíš nejezdím, než jezdím. Beru to spíš jako nutné zlo. Tím, že jezdím spíš po městě a po okreskách, paradoxně nemám ráda dlouhé trasy po rychlostních cestách a dálnicích, motat se po městě mi nevadí, až na to parkování. Vylezu z auta a vím, že se tam vejdu. Vlezu do auta, a už si tím tak jistá nejsem :-), prostě z toho auta nemám odhad. Vlastní auto nemám, i když vím, že by mi ušetřilo hodně času. Ale tím, že bydlíme ve městě a spojení MHD je docela dobré, volím z finančních důvodů MHD.

Nic moc, ale vim to a chovam se podle toho. Bojim se kretenu, snehu a ledu, parkovani do rady, prazske magistraly a neznamych tras. Jinak jedu v klidu i delsi trasy.

Bez auta se neobejdu.Myslím, že řidička jsem dobrá od loňského listopadu mám čerstvě pokořenou hranici 30.000km jen s jedním karambolem ( naboření parkovacího sloupku). Jen minulý týden 1200kmZa volantem neriskuji, předvídám a snažím se dodržovat pravidla. Těd s pupkem cítím, že to není ono. Řidičák vlastním 13 let.

Za volant usedám tak 3x za týden, jezdím 12 let. Baví mě to a umím i zaparkovat. V MHD už si neumím ani koupit lístek, jedu všude autem.

Teď už to posoudit nemůžu za volantem jsme za poslední 2,5 roku seděla dvakrát. Po získání řidičáku jsem měla možnost sednout za volant jen párkrát, pak jsme si s přítelem auto pořídili a volant byl jen můj, za ty tuším 4 roky jsem toho nalítala dost a byla docela dobrá. Pak byl rozchod a auto si vzal on, nač by bylo matce s dítětem, to radši bude stát na dvoře. Teď auto doma sice je, ale mě za volant nikdo nepustí i přes moje naléhání, doma furt jak můžu a auto zásadně nabízí ve chvíli kdy jsme už na výletě a já nemám sebou brýle, takže jsem odkázaná na bus či vlak, ale nevadí mi to Ondra je alespoň nadšený a já se nenervuju nad idiotama co občas řídí.

Řidičák mám od 18, taťka mě vždycky říkal, že ženská musí umět řídit, aby byla samostatná, že to jednou budu potřebovat. Moc jsem pak neřídila, měla jsem z toho strach. Učil mě to pak manžel (jsme se u toho kolikrát pohádali). Teď je to 9 let a jsem ráda, že řidičák mám. Máme dítě, jezdím s ním k lékaři, k našim, ke kamarádkám. Je to super se prostě sbalit a jet si kam chcu. MHD používám taky, ale od nás jezdí málo a někam i dost blbě. Řídím celkem dobře (snad), už si víc věřím, ale neumím parkovat, pořád špatně vnímám polohu svojeho auta v prostoru. Zkusím to překonat a ještě se naučit jezdit po Brně.

Hlavně jsem nadšená řidička: nadšená z toho, že můžu šoférovat, šoféruju a posléze, v cíli, že už nemusím šoférovat. Auto vlastním už třetí v řadě, a je to můj(resp. mojeho) mazel. Začínala jsme na Favoritu, Felišce a nynčko mám Dacii Logan. Prubla jsme nafták, benzín i LPG a peněžence fakt nejlíp šmakuje LPG. Co je můj sen, tak automatická převodovka a parkovací autopilot. Třebas než umru, pámbů mi to dopřeje Radši jezdím vl.autem než ost.dopr.prostředky. I v práci šoféruju,vcelku vyjde nastejno, zda paleták nebo vysokozdvižný vozík, majzla si musím dávat furt

oficiálně řídím už 11 let, neoficiálně 13 řídím denně a můžu si dovolit o sobě říct, že sem dobrá řidička. Auto je pro mě nedílnou součástí mého života a bez něj bych byla v háji.

Řidičák mám 14 let (toto letí), u nás totiž kdo neměl v osmnácti řidičák, tak byl divný Můj muž tvrdí, že jsem dobrá řidička, ráda řídím, ale bohužel auto nemám k dispozici tak často jak bych potřebovala, jelikož manžel auto téměř denně potřebuje, takže mi docela chybí. Autobusem do města to trvá 20-30min, a to mě fakt nebaví. Nerada jezdím v zimě, u nás bývá hodně sněhu, silničáři to projedou ráno a večer, takže nemám odvahu, to jsem pak za ty autobusy vděčná

Neumím posoudit jak moc dobrá jsem řidička, řidičák mám skoro 10 let ale aktivně řídím 4 roky. Bohužel po Praze, to je hned škola života. Denně nejezdím ale když je potřeba tak s navigací dojedu kamkoliv. Ne že bych neuměla číst v mapách, ale neumím u toho řídit:))) Parkování to je můj strašák. Jinak jezdím opatrně, dodržuju rychlosti i když tím 90% řidičů nesmírně otravuju. Nezajímá mě to, já ani rychlou jízdu nemám ráda a pokud by mě vezl někdo kdo rychlost nedodržuje tak bych vystoupila, pokud bych nebyla v ohrožení života. Jinak bez auta si to vůbec neumím představit, i když mě třeba jen odveze na kraj Prahy a tam přesednu na metro, ale těma polňačkama tady jezdit busem, bych se zbláznila

Ridim. Casto, ne denne, ale 3x za tyden jo. A jestli to umim? No.... asi lepsi varim, jak ridim Ale Pepa, ktery ridi skvele, se se mnou jezdit neboji, trosku si ze me dela srandu, ze jezdim pomalu (oproti nemu KAZDEJ jezdi pomalu), parkovani neni moje silna stranka, ale zatim su bez nehody.

Řídím od 18 let, takže už vlastně 11 let víceméně v kuse. Jezdím několikrát do týdne, baví mě to, je to zábava, relax. Co vozím Adama, jezdím opatrněji, nejedu, kam nevidím a jelikož máme velikánské auto, tak nejedu ani kam si myslím, že se nevejdu. Auto na vsi je nezbytnost, bez něj to nejde.

Myslím, že dobrá a řízení miluju Je to pro mne relax a zábava. Auto je součástí mého života. Řidičák mám od 17, což už je víc, než 22 let Dělala jsem ho v zimě, za tmy a ve velkém městě, takže mě nic nepřekvapí. Tři roky jsem denně řídila v Anglii, pak téměř denně v práci. I chlapi mi s důvěrou svěřovali svá žihadla Ráda zkouším nová auta, Vyzkoušela jsem si skoro vše, od staré Škodovky, přes dodávku až po náklaďák. Auto používám téměř denně, často jezdím velké vzdálenosti, cizí velká města ani náročné terény nebo změna auta mi nedělají problém, nebojím se toho. Pokud někam jedeme jako rodina, řídím většinou já. A přiznávám, jako spolujezdec jezdím strašně nerada. MHD nezatracuju, například pražské metro je super, ale jinak dávám přednost pohodlí a časové nezávislosti.

Kdysi jsem jezdila denne,ted uz jezdim docela malo,vetsinou nas vozi manzel. Ale do auta si sednout nebojim,myslim,ze stale jsem dobra ridicka,klidne se vydam i na delsi cestu.Bez auta jsem ztracena,MHD pouzivam opravdu jen vyjimecne.

jezdím ráda, ale spíš tam kde to znám, to nemám problém. Do daleka a ještě neznat cestu, to se bojím. jela bych jen v nouzi nejvyšší.

řidičák jsem dělala přesně před deseti lety. Od té doby neřídím. Naposledy jsem seděla za volantem při kondiční jízdě, kterou jsem měla před dvěma lety s instruktorem. Prý řídím bez problémů, jen to chce jezdit. Jaksi ale nemám s čím. Vidím to ale tak, že s dítětem to auto budu potřebovat. Na MHD jsem sice zvyklá, ale třeba jezdit za rodiči do jiného města (sama, když manžel nemůže), to je nadlidský výkon.

Řídím, ale málo. Co máme děti, víc se bojím. Většinou řídí Tom, já jen pokud je to nutné, ale nedělá mi to problémy. V čem jsem ale špatná je parkování. Vlastní auto by mi spoustu věcí usnadnilo, ale není a tím naším jezdí Tom do práce.

Myslím,že celkem dobrá.Na auto mám papíry 24 let, za volant sedám denně. Body mám všechny a pokutu jsem nikdy neplatila. Když bylo potřeba, dojela jsem i do Chorvatska. A jezdím ráda. I po těch letech. Bez čtyřkolového mazlíka si nedovedu představit život.

nevím, jestli jsem dobrá řidička, snad asi jo. Ale do velkých měst, kde to neznám si prostě zatím netroufám a nevím, jestli si někdy troufnuTeď, co máme silnější auto jsem si oblíbila svižnější jízdu, ale neriskuji a ve městech dodržuji podstivě rychlost. Auto je pro mě hodně důležité, jelikož tady od nás je to na vlak více než 1km a autobusy jedou tak 3 za den.

Řídím denně, musím dojíždět do práce a s malým do školky. Bez auta si nedokážu představit život, autobusy sice od nás ze vsi jezdí, ale v blbých hodinách. Dobrá řidička... Myslím si, že jsem průměrná, tolik naježděno nemám, abych byla opravdu dobrá, ale snažím se.

normalni,uz nejsem silene mlade ucho...uz nenajezdim na jeden zatah spanelsko a druhy den zpetnemam potrebu spechat a 5 minut me vazne nezabije...a volim auto pred busem a vsim..pohodli je neporovnatelne

řidičák jsem si udělala už v 16 na škole, myslím, že táta byl šťastnější než když jsem udělala maturitu V 18 první auto, do těch 21 co jsem žila v Hradci jsem jezdila dost ale bohužel po Praze se bojím řídit, takže jsem tu jela se staženým zadkem jen párkrát v noci.zdaleka už tedy nejsem dobrý řidič a až se přestěhujeme mimo, tak si to budu muset hodně oživit.No a o parkování ani nemluvím, to mně dělalo problémy vždy :)

myslím, že jsem celkem dobrá řidička, řidičák sice mám asi 10 let, ale 6 z toho jsem nejezdila, pak jsem si vzala pár jízd v autoškole a už zase jezdím jak drak jezdím opatrně, nemám potřebu se nikam honit. jediné co moc neumím je couvat kus rovně, včera jsem to málem našila do zaparkovaného auta ale to se taky časem poddá

Vzdycky jsem chtela ridit( ve 14 uz jsem si prala motorku),ale nasi auto nemeli a v Praze prost nikdy nebylo potreba.Nakonec jsem si tedy oficialni ridicak udelala az v USA pred vice nez 2 roky.Myslim si,ze jsem dobra ridicka,mam myslim dostatecne rychle reakce a pri problemu zustavam klidna - rozklepu se az pote co to vyresim.Jsme na sebe docela hrda a rizeni me moc bavi.Nekdy,kdyz den neridim a pak si do auta sednu tak si uvedomim,ze uz mi to chybelo.Jsem zvedava jak preziju 3 mesice bez auta v Praze,ale potreba tam tolik nebude.Chybet mi bude,kdyz se nekam budu chtit vydat do jineho mesta.Jinak se ale musim priznat,ze ridim automat,takze se spojkou bych mozna tak dobra ridicka nebyla..nebo aspon,nez bych si zvykla

jednoduchá odpověď :) Nemám řidičák, takže neřídím a ve velkém používám nohy, případně MHD :)