Jak Vás požádal o ruku? - diskuze

U nás to bylo tak:Petr přišel z práce,něco měl v ruce a chtěl to rychle schovat,abych to neviděla.Já zvědavá ženská jsem pořád vyzvídala co to je,tak mě nakonec obejmul a zaptal se mě,jestli si ho chci vzít a dal mi krásný prstýnek.Řekl,že mi to chtěl říct večer,ale když jsem tak vyzvídala....Bylo to 5.12.2001,14.2.2002 jsme se vzali.

No některé příběhy jsou obzvlášť plné romantiky. To je skvělé. U nás to asi až taková romantika nebyla. Zásnubní prstýnek jsem dostala k 20. narozeninám - hrozně mě to dojalo. Rovnou jsme si ale řekli, že svatba bude až po škole... A já jsem takovej věčnej student, takže jsem si šest let počkala. Svatba tedy byla před dvěma lety (26. srpna 2006, po osmiletém vztahu). Letos máme 10 výročí, co jsme spolu a ten nejkrásnější dárek přišel 4.1. - náš Kubíček A tak mám teď doma dva milovaný (a milující) chlapy

No u nás to bylo bez romantiky.Já zjistila že jsem těhotná(před tím on dítě nechtěl a já dle doktorů mít nemohla)takže jsem mu to oznámila.Cekala jsem cokoli jen né to že se celý rozzáří a prohlsí to je fajn necháme si ho(chodili jsme spolu 4 měsice).Tak jsem prohlásila že teda necháme,ale vezmem se,protože svobodná matka nebudu a koneckonců rozvést se můžu vždy.

Mne muj manzel vytahl na Petrin, na takovou romantickou vyhlidku u Strahovskeho klastera. Byli jsme tam na nasi prvni romanticke schuzce a tenkrat mi rekl, jak je to misto pro nej dulezite, ze tam cela sva studia chodil pred kazdou dulezitou zkouskou, pred statnicemi a tak, aby se tam uklidnil a vsechno si promyslel. Takze uz kdyz jsme tam sli, tak jsem tusila, ze se asi neco bude dit.... No a tam si klekl a zeptal se, jestli si ho vezmu. A ja jsem udelala dramatickou pauzu a pak jsem odpovedela, ze radaNo a pak jsme sesli dolu do takove romanticke kavarny a tam zacali vsechno planovat....

Vy to máte samou romantiku je to moc hezký.Manžel měl před 5 roky bouračku a to jme si poprvé řekli v nemocnici že se vezmeme.Potom jsme začali oppravovat dům,dostala jsem prstýnek k narozkám a už nám tam bylo ve dvou smutno tak jsme založili na Markétku.Když se to povedlo tak jsme si řekli že budeme rodina a byla svatba.My jsme si s tím moc hlavu nelámali.Chodili jsme spolu 5let a vzítí jsme skoro 3.

mi jsme měli víroči 2 roky.Ležela jsem na postely a on přišel kleknulsi ja zčervenala.vytahl ktabičku a zeptal se mě vezmeš si mě? a hlas se mu třepal sotva to vykoktal,otevřela jsem ji byl tam pěknej prstynek a odpověděla -ano.Pak jsme šli za našima,furt jsem davala ruku na stul-jestly si toho všimnou-a všimli...šli jsme to zapít.Dva a pul roku po zasnoubeni sme se vzali,v břišku uš byl Patriček(to jsme nevěděli)-byl to naš největši svatebni dar

Tise zavidim.Jak jsem tu psala, doufam,ze me aspon nejak pozada - ja bych fakt chtela. Muj byvaly manzel me taky vlastne nijak nepozadal.Byli jsme hodne kamaradi(mimochodem rekla bych,ze ta kamaradska uroven celeho naseho vztahu byla bohuzel zachovana), resili jsme spolu vsechny problemy.Bylo to takovy hrozne tezky obdobi pro nas oba.Mezi prateli zafungovala zarlivost bejvalejch z obou stran a nejak byli na nas vsichni hnusny.Chteli jsme spolu bydlet,ale tehdy z duvodu viry jsme bez svatby nechteli....no a tak v jednu vyhrocenou chvili, kdy se nak celej okolni zivot sypal v prach.ja brecela, tak jsem se nejak vzchopila, podivala se na nej a rekla" co takhle reseni kterym bysme zabili vic mouch jednou ranou?"...videla jsem na nem,ze presne vi co myslima jenom kejvl, ja se ujistila: "tak se vezmem?" Souhlasili jsme oba a od te doby nam byli vsichni putna a zivot byl krasny :)No takze vlastne zadne pozadani, spis jsem to rekla ja,ale to nejak vyplynulo - vedeli jsme od zacatku ze se chcem vzit tak proc ne tehdy kdy to bylo resenim spousty problemu.To,ze to nedopadlo ma spoustu jinejch duvodu,ale jeden z nich ta uspechanost a nesvoboda z tlaku okoli urcite byla..Je,sem se rozepsala, tak pardon. Takze me jeste nikdo nepozadal, vzdycky to bylo vyplynuti situace a jeji reseni.Napisu jestli Terry aspon nejak pozada

Tak to já doma teda moc velkýho romantika nemám.O ruku mě požádal (jestli tomu "Tak bysme se asi měli vzít" můžu tak říkat), když byl ve špitále, zřejmě cejtil, že mu teče do bot, nebo coJednou na to přišla řeč a víte co mi řekl (teda doufám, že ze srandy)? "Copak jsem mohl vědět, že se z toho dostanu?"No nic, příští týden máme 8 let od svatby (spolu jsme ještě o tři roky dýl), ale nic nečekám, určitě zapomene, jako každý rok. Už jsem si zvykla, ale jinak dobrýýýýý(Když jsem mu vloni dala velikou čokoládu a na zrcadlo v koupelně jsem položila oba snubáky - stejně mu nedocvaklo. Přišel po týdnu, že už ASI VÍ )