Jak vám říkají rodiče a kamarádi - diskuze

Jsem AndreaVětšina mé rodiny mě oslovuje Ájo,jen mladší ze sester Andreo,to aby byla drsnáBývalý tchánovci říkali Andrej nebo AndrejkoV práci též většinou Andrej,pokud je šéfová nasraná tak samozřejmě AndreoBývalý přítel mně říkal Čumí(jakožto i já jemu-zkrácenina čumáčka ),nebo Ájo či Ájí -tak mi říká doteďPřátelé.. Andy, Candy, Ájo, jeden mi říkal Amy a bylo taky období Bů či BůjinoNynější přítel když mě oslovuje tak spíš jako Zlatíčko, Lásko než že by jménem, když o mě s někým mluví,říká Andrejka

Kači,Kačko,Kačo. Kačenko babička, Kateřinko prateta.Katko u tchánů.

Ivet,Ivo,BubiRowdyno

naši hlavně Monikamarádi Mončo, Moni, Monikopřítel Moni, Mončo, Moničkojedna kamarádka občas Monísku, někdo i Moňulko

Jsem Luciemamka mi říká Luci, Lucinkoségra Lucíku nebo Lůcokamarádi Luci, Lůco, Luciáši, Luckomanžel mi říká Lucie, mě se to líbí, právě možná proto, že mi tak skoro nikdo neříká. Když mi řekne Lucko, vím že se něco děje.Jediné co nesnáším je Lucina.

nasi mi rikaji Luci nebo Lucko,babicka Lucinko manzel Luco nebo Luckov praci mi rikaji Luciasikamaradi jak kdo

matka - Barboro, nebo když jsem byla malá Barborko. Snad nikdy mi neřekla Báro (asi chtěla Barboru a né Báru :-))kamarádky - Buď Báro, Baruš, Barčo nebo Apolenko či Apolčo.....kolegové - Báro

Verčo máma, Verunko Vašek, ségra nebo ségruše mi říká ségra, Veruno otec a děda, kámošky Veru, pro Adámka jsem maminka nebo Veunka.

Jsem Tereza. Tom mi říká Terezko.Rodina mi říká Terez.Táta Tery.Kamarádi Terko, Terez, Terčo nebo Sázo, Sázule, Sazi.

Jsem Jaroslava a naši mi říkají Jarčo, mamka občas Jarčinko nebo Jarunko, brácha normálně sestro, ten mi jménem nikdy neřekl, snad jen jako děcko, když jsme se rvali, tak mi říkal Jaruno. Tchánovci klasika Jarčo nebo Jaruško.Nesnáším oslovení Jarko! Ale paradox je, že se tak představuju - přijde mi totiž blbé říct \"já jsem Jarča\", to je jako kdybych si to sama zdrobňovala. Takže když mě někdo cizí, kdo mě nezná, oslovuje Jarko, ještě to překousnu, ale postupem času vysvětluju, že \"říkejte mi, jak chcete, jenom ne Jarko.\" Muž mi říká Jaruško, ale jen před obecenstvem, většinou se totiž oslovujeme beze jmen.

Michal a moje nejlepší kamarádka mi říkají Martíku,většina lidí mi říká Marti,Marťo.Martino mi říká mamka,když ji naštvu,Michal jen občas z legrace,když mu neřeknu Míšo,ale MichaleTaky mi tak říkal můj poslední šéf.Ten předchozí Marti,Martinko.Když jsem byla malá,říkali mi Macku

Zuzko,Zuzi,Zuzano,Zuzanko,ale líbí se mi třeba když někdo řekne Zuziku

ja jsem Pavlina a tak me vsichni vzdy oslovovali, sem tam nekdo rekl Pavlo a to mi bylo taaaak neprijemne..........no jen nez jsem se prestehovala do CR, tady totiz me vetsina hned oslovovala Pavlo, Pavli,az jsem si na to natolik zvykla,ze ted se tak i predstavuju. Nesnasim ale Paja aaaaaaaaaaaaaaaaaa, na to si nikdy nezvyknu a ne a ne! Jo a tchyne,ta me uplne prejmenovala, protoze oni nemaji v abecede p ani v, tak abych nebyla Bafla, tak radsi me oslovuje Habiba, coz zni otresne,ale snad lip nez Bafla

Já jsem Synys.

spis jak mi nesmi nikdo rikat,protoze je to hnusne a hanlivejarus,jarco,jaruno,a uplne okvejtam kdyz si chteji splhnout a naprosto blbe mi reknou jarmilko ci jarmilojarka je jedine u me pripustne uz od mala,jak jsem zacala mluvit...muz mi rika slaninko nebo slanco...a deti obcas take takpri me postave je to obzvlast humorne...

Jsem Martina, dost dlouho jsem prostě byla jen Martina nebo taky přezdívka podle příjmení. Dodnes slyším jednoho spolužáka ze školky, jak mě řekl KOPIŠKO, TY KRADAČKO, když jsem si podala stavebnici o půl milisekundy dřív než on.Jak jsem nastoupila do práce začalo se mě říkat Marťo. Manžel mě tak taky říká.Tchyně mě říká Martinko, i manželova babička mě tak říkala.

jsem Gabriela,všuchni mě tam nějak oslovujou,Gábina,Gabča,občas Gábí...Martin mě oslovuje málo jménem,spíš lásko a ted mě tak napadlo,že on mě snad ani nejmenujea děda když žil mi říkal Gabore

Rodiče a prarodiče mi dodneska zdrobňují, což je trapas. Ostatní mi říkali slovem, které nenávidím. Výsledek byl, že jsem se nechala přejmenovat, resp. mám druhé jméno. A je klid. Občas to někdo nepochopí, ale líp se vysvětluje, mám dvě jména a používám druhé, než mám tohle jméno, ale tahle zkomolenina (dost běžná, bohužel) se mi nelíbí. Dvacet let jsem se to snažila lidem vymlouvat, ale nešlo to. Navíc neexistovala přijatelná alternativa (jméno končící na -ie prostě nidko neříká v původní podobě). Nejhorší bylo, když si někdo na táboře přečetl moje jméno a buch, před 20 lidmi pak řekl tu hnusnou zkomoleninu. Já abych pak chodila a jednotlivě jim to vysvětlovala. Navíc jsem byla za netýkavou podivínku hned od začátku

jak to máte všichni rozdělený, že vám každý říká jinakMě říkají Jano, Jani, Janino a to je tak všechnoA kamarádkou si říkáme Krasavo

Jsem Dagmaretšina lidí mi říká dáša, doma a nekterí kamaradí dáda, a hlavne toto mam spis v koruzkach... doma a ve skole spis dagmaro..jediny co nesnasim dagmarko- na to ujizdi babicka:-! a slovenska babicka mi rika dadko-to je taky des