Jak to vše začalo - diskuze

budu vám tu psát postupně týdenní román.12 září si takhle sedím na břehu rybníka a koukám s kámoškou na vlaky.Volá Martin-má narozeniny,popřeji mu.On mi vyklada jak zachránil elektrárnu od totálního zničení a ,že za to dostal vládní vilu,personál,nové auto a nemyslitelné výhody.a ,že on chce jen jedno-být semnou. Kámoška si vzpomněla,že se její dceři zdálo,že přijel.Ještě jsme se tomu smály.Někdy kolem 20.9 už nevím -mi volá Martin,že mu za odměnu schválili letenky a ,že přijede.Takových příjezdu už bylo,nevěřila jsem.Minulé pondělí sms-mám letenky na 1.10.Zhroutila jsem se.Dětem jsem nic neřeka.Jen jedna hodná bolka semnou vše sdílela a dodávala mi silu.Den D.Děti stále nic netušili.On mi postupně volal od rána,kde právě je.Než se vypravil na letiště-zatkli ho a nechtěli pustit,volal prezidentovi a ten ho s policejní eskortou dopravil na letiště.Nedovolili mu zajít domu pro věci.Chtěli mít jistotu,že se jim vráti.Jel jen v košili s pasem v kapse.Neměl ani kartu do banky.Odletěl.Pak volal,ja ho v telefonu neoslovovala,at to děti nepoznají.On se bál,že ho neslovuji,že tu mám jiného chlapa.Zažíval díky tomu muka.Na letišti v ově ho vyzvedli kámoši,zajel do banky at mu vystaví za den novou kartu.Tu do dvou dnu přivezli kurýrem.Přijel domu a zazvonil-zavolala jsem Honzu,že přišli kámoši.Martin si mezi tím sedl do obyváku na sedačku.A nic.Děti postupně do minutky přišli do pokoje a čučeli.To byl šok.Gabka okresní plačka brečela tak hodinu.Honza byl taky K.O i když on už pak věděl,že on přijede,ale stále nevěřil.Honza nikomu nic neřekl,muselo to být těžké,ale on je chlap.