Jak to dopadlo... - diskuze

Ahoj holky, tak vám chci napsat, jak to u nás nakonec dopadlo. Ještě ráno jsme se nebavili, a mne bylo stále do breku a zároveň jsem na něj měla opravdu pořád vztek. Šel si ráno na PC a byl celkem v klidu, tak jsem si také vzala PC a ze všeho se vypsala, napsala jsem mu co mi vadí, co i já např. dělám špatně, ale i to, že mne na mateřský přeci neskončil život, a že takhle žít nemíním. Myslím tím občasné pozvání na večeři, koupení kytičky, nějaké maličkosti, prostě trochu víc pozornosti a hýčkání. A to jsem mu poslala. Po tomto dopisu to trochu zabralo k diskusi a nakonec se mi za vše omluvil se slovy, že byl nervózní a že to nebylo úměrné, že mu to samotnému vadilo, že něco slíbil a zase nedodržel. A pak jak se zlepší apod. Ze mne spadl velký kámen úzkosti, že už nemusím plakat, ale stejně někde v koutku to mám zatím v sobě. Teď se mi ulevilo, že už se na sebe nemusíme zlobit a kolem sebe jen chodit. Uvidíme, jestli se zlepší, ale hned mám lepší pocit, když vím, že o to má zájem, teď mi nosí ovoce, já opravdu dnes nic krom oběda nedělám, není mi dobře, nemoc se provaluje čím dál víc a je fakt, že se snaží, poklízí a běhá za mnou. Tak si to vychutnávám, jsem z toho celá unavená, z breku a smutku. A vám holky jsem chtěla moc poděkovat, je hrozně fajn, že se tu člověk může vypovídat a najdou se tu dušičky, které podpoří a pomohou. Moc jste mi pomohly a děkuji za vaše reakce, jsem ráda, že sem chodím. Děkuju.