banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

jak to děláte, když se chcete najíst nebo něco udělat - diskuze

46 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
u nás je to většinou katastrofa zakončená hysterickým řevem. jíst se většinou snažím s Vojtou, ale ne vždy to jde. při jeho krmení bych potřebovala osm rukou a ne ještě krmit sebe. takže se nají Vojta a pak dojídám já. Vojta i když právě jídlo odmítl, že už nebude, tak neustále chodí kolem mé židle (případně mě s ní odsouvá od stolu), snaží se mi vecpat na klín a strká mi ruce do talíře. po chvíli se začne vztekat a ječet. nechci to moc řešit tím, že se bude dojídat za pochodu ode mě, protože teď docela bojujeme s jídlem. všechno jen porýpe a začne stávkovat, že to jíst nebude.a pokud chci něco udělat, zejména uvařit, tak je to o nervy taky. stojím tak půl metru od kuchyňské linky, protože dítě nutně musí stát tam, kde já. pokud něco krájím nebo je to horké a hrozí, že bych ho popálila, tak ho odklidím kousek vedle, čímž spustím opět hysterák. k tomu hysteráku dojde tak jako tak, jelikož je Vojta vzteky bez sebe, že nevidí na linku. prostě nedokáže akceptovat, že se chvíli věnuju něčemu jinému než jemu. neumí si sám hrát a vydržet u toho, pokud já něco dělám. když mu dám nějakou vařečku a misku, aby taky vařil, tak tím mrskne za sebe a zase se sápe na mě nebo tam kde stojím. když mu nacpu do ruky třeba kus jablka nebo pečiva, tak to funguje jen chvilku, potom to jede ve starých kolejích s tím rozdílem, že ještě musím uklidit svinčík, který tím jídlem způsobil. je to fakt o nervy a nevím, jak ho naučit, aby mě chvíli nechal na pokoji. neuměl to nikdy, ale od té doby, co se umí cíleně pohybovat, není úniku
od půl roku sedí se mnou na lince... teda... on sedí, jáí stojím.ze zaátku jsem dělala vše jen pravou rukou, bo levou jsem měla omotanou kolem vašíka...no a dnes 21 m) mi míchá těsto, jíšku (to mám sevřeno a hodně hlídám) a krájí měkké věci příborákem.ony děti jsou hrozně zvídavé..... jo... a jíme spolu z jeho talíře. já dojídám. když se učil s vidličkou, byl to bobřík odvahy... ale zvládla jsem to
Vám tam chodí náš toník ne? U nás je to to samé a to úplně ve všech bodech obžaloby. Já vařím když spí a když nespí tak vařím většinou s ním ležícím a řvoucím někde v rohu. A moje nervy tečou a tečou. Snídám schovaná za dveřma aby mě neviděl on pak začne řvát a začne mi to brát a když mu nedám řve, když mu to dám sní mi to i kdyby měl prasknout. Obědvat se snažím s ním, ale je to jako u vás. Večeřím až po uložení a je to konečně jediné jídlo co si užiju.Kdyby jsi to viděla v tom turecku tam to mezi lidma ve velké jídelně dotáhl k dokonalosti a držela jsem tam skoro hladovku a nebo jsme hcodili s kamarádkou na střídačku.Když uklízím nebo něco dělám pořád mi vysí na noze a nebo řve. Nemůžu udělat nic jako třeba uklditi doma, dát prát, shrabat listí atd atd. Vše dělám až když příjde martin z práce a hlídá ho.Doufám že to přejde. Taky to má od doby co se pohybuje, ale co chodí je to ještě horší.
@medox já se neschovávám a ani nemám morálku dělat všechno až večer. já bych chtěla docílit toho, aby pochopil, že je normální, že ostatní taky jedí, že se musí něco doma udělat a že je lepší si jít sám hrát než hystericky ječet. koukám ale, že mám naivní představy, že se to chůzí zlepší uf, ano je to o nervy
@Emma123 No to já bych taky chtěla. Ale já třeba ten uklid už ted dělám (jsme trochu starší) prostě se řvoucím děckem. Uklidit tak něják běžně musím, takové to pofackování domácnosti. A přes to vlak nejede, ale dělám to tak od jakživa a pořád je to stejné že u toho řve. U jídla docela pomohlo dát ho na dospělou židli on si příjde důležitě a neřve vždycky, ale jen někdy. včera mě tak naštval že všude háže jídlo a pobýhá s nim po bytě což prostě neexistuje tak jsem zase vytáhla děckou židličku a zase jen řve. Ale maluje si tam celkem ochotně. Každopádně já s ním jednám stejně od mimina a dokud nechodil neměl s tím rpoblém a vždy věděl že já taky jím a uklízím. A že by z toho si udělal nějáký závěr to se mi nezdáPodle mě každá rada platí na někoho a na někoho ne. takové to kramaření ve skříních to toníka prostě nezajímá a nezabavim ho tím. A nosit ho na ruce a vše s ním dělat na to nemám sílu. A vařit semnou posazený na lince to prostě nedá...takže já řešení vidím v otm počkat.
Já bych řekla, že se to za chvíli přelomí. Tomík byl taky furt se mnou, až jsem byla z toho chvilkama vzteklá, ale od roku a půl se to zlomilo, hraje si i sám nebo když potřebuju, tak mu pustím krtečka a on se kouká. Když byl menší, tak jsem si ho v kuchyni dávala do jídelní stoličky a zavalila jsem ho hračkama, tak taky chvíli vydržel
Já jím jedině když Baruška spí. Jinak prostě nemám šanci, ona chce všechno jíst, nejlépe kdybych celou tu porci dala zase jí. A ne všechno co jím já může i ona. A já ráda jím v klidu, nechci jíst za pochodu a držet v ruce ještě hračky. S tím vařením je to u nás úplně stejné, prostě nepochopí že vařím a nějaké misky jí vůbec nezajímají, vytáhne z šuplíku co potřebuje, to trvá tak 10 vteřin a pak zase se mi lepí na nohy a chce krájet, míchat a dělat dospělácké věci. Nepotěším, od té doby co umí sama chodit je to úplně nejhorší, je už totiž strašně rychlá a nemám šanci. pořád někam šahá - na stůl, na linku...teď se kupříkladu hrabala v koši na odpadky Jako že by jí nějaká činnost vydržela dýl jak 2 minuty to fakt nehrozí. Jen teda když luxuju tak jí přikurtuju do jídelní židličky, na to je zvyklá. Ona mi totiž chodí vypínat vysavač a nervy mám jen jedny, že jo :DD
@luciasek84 blbé je, že mě jíst dvakrát za den nestačí abych jen obědvala a a večeřela, když dítě spí. já potřebuju i snídani a svačinky
@Emma123 Dokud Baruška spala 2x denně tak 3 jídla stačí :))) Teď je to horší, no Ale zase snídani asi přežiju když jí jím studenou:)
u nás to rozhodně bylo jednu dobu podobný. ale co jsem dělala a jak, to už si nepamatuju, asi jsem to už vytěsnila ale je pravda, že on se uměl vždycky aspoň chvilku zabavit (když nic, tak nějakým jídlem) to mají ty děti asi v sobě, jak dlouho si umí hrát sami. určitě jsem četla nějakou metodu na učení dětí hrát si samostatně nebo jak vydržet bez pozornosti matky..ale nepamatuju si to (už jen proto, že jsem to ani nepotřebovala zkoušet)
Adélka dělá to samé, akorád ona si docela vyhraje, takže i uvařím. Když se chci najíst tak ji šoupnu do postýlky v obýváku ať na mě nemůže a nevidí. Někdy to projde bez řvaní, ale někdy taky ne. Ale je to lepší než aby se na mě sápala. U linky otravuje, když tam vidí nachystaný svoje jídlo, nebo už je pomalu čas, kdy bude jíst. Taky mě s tím vytáčí, protože mi šlape na nohy. Jíst před ní nemůžu, protože to zaručeně chce ikdyž právě dojedla.
proste to udelam. Ja prvni myslim na sebe. Protoze pokud ja nebudu najezena napita a odpocinuta, tak to cele tady pujde do kytek.jasne, ze vydrzim nejist treba pul hodiny, kdyz je potreba nakojit Anicku, ale cas na klidne jidlo si najdu vzdycky.Myslim, ze deti se tak uci od mala, ze kazdy ma prvo na svoje potreby, a ne ze decka jsou na prvnim miste a uklizet budu, az kdyz spi. Ja chci totiz taky v noci spat a ne varit a uklizet.
@zajic holky vy netušíte co to je se v klidu najíst a něco udělat když víte že dítě bude jen řvát a řvát. To už pak člověk má z té chvíle úplný děs. A potom už je tak vycukaný že prostě neví co. Já když nechodil tak jsem si dělala svoje věci občas jsme si pohráli atd. Vůbec si nemylsím že bych s emu pořád věnovala a on se tak zmlsal mou přítomností že to bezemě nezvládne. On prostě takový je.
@medox Jasne, nektere deti jsou takove urvanejsi, o tom zadna.Na druhou stranu, proc by melo decko rvat, kdyz ja neco delam? Prece to, ze mam neco v hube, ho nemuze tak stresovat. Vsak ja si taky nevarim svickovou, ale treba si namazu rohlik. A ten si snim s Anickou na kline.A na tom, ze varim, uklizim, peru, nevidim taky nic smutneho, pro co by mel kdokoliv brecet. Vsak to muzou delat v ramci svych moznosti se mnou.Hele, Tonik se stejne vzteka, aj kdyz se mu venujes, ne? Tak evidentne to neni o tom, co delas neboi jestli jis, on je proste vzteklejsi, no co uz. Aspon si umi vydobyt to, co chce.Uz mam koupene DVD na Timmyho, jen pokud o vypaleni skoncil tak, ze se uplne zasekl pocitac a nesel ani vypnout. Tak cekam, az bude mit cas muj IT, at jeste neco nepotentim
@zajic No když se mu věnuju řve jen někdy. Když já jím nebo uklízim tak řve vždycky. A já už jsem z toho taková jako předem neštastná. Ale já prostě taky budu jíst, přece neumřu hlady a chci to taky čerstvě uvařené či tak. Ono mu na tom vadí to že se mu plně nevěnuju. Má i svůkj smetáček a lopatku, koště a to ho baví, ale jen když je to jako hra. Jakmile já uklízim a on má zametat chce do ruky to co mám já. když nedám řve, když dám neuklidim a když s vemu jeho chce zase to pak si vemu já to své a on chce to a stále dokola a já mu na to prostě prdim.On není jako smutný. Když je smutný řve jinak a má takové slzy jako hrachy. On ani nemá slzy a jen tak vzekle řve. Ale jako leží na zemi prohne se a zachvilku zfialový.Baví ho honit psa a bouchat ho hrnkem do hlavy čímž mě děsí. Je to jeho nejoblíbenější zábava kterou já hned zatrhnu jen co to začne. Ale ta jeho radost z toho puntového strachu mě poněkud děsí.
@zajic to já taky většinu věcí nakonec nějak udělám, nebaví mě a nechci se mu věnovat veškerý jeho bdělý čas, ať si najde zábavu sám. ale taky mě nebaví několik hysteráků za den kůli všemu.
@Emma123 ti tu vesele přizvukuju vím jaké to je a nemyslím si že by to byla naše chyba, ty děti jsou prostě takové.
@medox taky mám pocit, že s tím moc nezmůžu. prostě má nějakou povahu. snad se to časem zlepší
@Emma123 já mám dojem, že něják sami pořádně nevědi co chcou. Že až budou větší a půjde s nima o tom vést dialog a budou mít t ymozkové funkce vyzrálejší. Tak že to půjde. Přece tohle nebudou dělat ve třech letech to by snad už ani nešlo. Stejně jako třeba ten nočník, ke kterému se musí dozrát. Tak k tomuhle podle mě taky.Nějáká pani ve vlaku mi dneska říkala že je toníček krásný, ale doma by to nechtěla
Zuzi jsem měla od pul roku do 2 let připenou na mojem boku a držela jsem jí jednou rukou.A tou druhou jsem vše dělala.I jedla.Ona mi visela přes tu ruku a byla spokojená.I tak spala.Ještě,že byla lehká.Jinak jsem děti naučila ,aby mě respektovali i když byli malí.Že i já musím spát,jíst,chodit na záchod,koupat se.
@Honafa Ještě jsem nad tímto ještě přemýšlela jak jsem umývala poslední okna. Štěpán za mnou všude jezdil v odrážedle formuli, ukazoval mě, co tam má a nemá a byl strašně hodný. Já jim už od samého začátku dala jasně najevo, že se jim nebudu nějak extra podřizovat. Pohrát si s něma to jo, ale ne celé dopoledne, jsou i povinnosti a věci v domácnosti, co se musí dělat a oni to respektují.
dokud Niky neobědvala alespoň trochu sama tak jsem jedla až po ní, já totiž musím mít jídlo horké, nemám ráda když mi vystydne, a stím děláním to je stejné, prsotě jsem ji měla pořád za zadkem, v kuchyni neustále krámkovala jeden šuplík )ostatní byli zajištěné), v tom mám houbičky,hadry, rukavice apod. takže jsem při vaření neustále šlapala v hadrech, ale co, hlavně že se zabavila, občas si šla hrát do pokojíčku,ale většinou mě pod nohama , a vztekání a hysterák byl občas taky když jsem zrovna fakt nemohla když ona si zrovna chtěla hrát se mnou
@HankaŽ kdyby aspoň krámoval nemám zajištěný jeden jediný šuplík, stejně ho to nezajímá.
Když jsem potřebovala něco uvařit šel do jídelní židličky k lince, většinou spolupracoval. Míchal si něco v misce, přendával kuličky z jedné do druhé misky apod. Byl většinou spokojený, protože na tu linku viděl. Když se vztekal, šel do ohrádky, a měl smůlu. Jestli mi řve v židličce nebo v ohrádce je jedno. Časem pochopil, že je doma třeba i občas něco udělat. A s jídlem nevím, ale tuším se že jsem obědvala, když on odpoledne usnul, to se za 15minut zvládnout dá.
Teď už jsou velcí, ale jsem na jídlo podivín, vydržím bez jídla i celý den, najím se až večer když kluci leží. Nebo taky jsem čuně a jím u televize takovým způsobem, že talíř mám v klíně, kluci si hráli a já jedla. Nesamostatnost při hraní... Nevím, já díkybohu takové děcka nemám a když už tak jim stačilo napodobovat to co dělám já a byl klid.

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

19 %
13 hlasů

0 %
0 hlasů

7 %
5 hlasů

56 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 68 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40