banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Jak se nezbláznit? - diskuze

19 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Už jsem z toho fakt na mašli. Sofince bude 14 měsíců. Měla mama období před nějakým časem. Teď bojujeme s nachlazením a zjevně zase rostou stoličky, ale nevím zda to s tím souvisí nebo má prostě zase mamánkovské období, ale je to vážně síla. Celý den jsem s ní, buď něco děláme nebo si hrajeme, ale nedej Bože když si chci urvat kousek nějaké činnosti sama pro sebe. Třeba vaření nebo zařídit něco na počítači nebo telefonování atd. Neboli to, při čem se jí na 100 % nevěnuji. To mi hned buď visí na noze nebo na jakékoliv jiné části těla, haleká mami mami a když do nějaké chvíle nezareaguji, přejde to v srdceryvný pláč a dívá se na mě pohledem jako kdyby si myslela, že už ji nechci. Je to děs. A nejhorší je to večer. Manžel přijde z práce a já mám radost, že si aspoň na chvíli odfrknu. Udělám si třeba jídlo a manžel, že si bude s malou hrát, jenže ta to odmítá a stojí u mě, fňuká mami mami a brečí. Musím si ji vzít aspoň na klín. Je mi i manžela líto, že se snaží ji zabavit, ale jí v tu chvíli vůbec nic jiného než moje pozornost a blízkost nezajímá. Když jdeme např. do herničky, tak mě tam téměř vůbec nepotřebuje, ale když jsem s ní sama nebo večer s manželem, tak nemůže přenést přes srdce, když se jí nevěnuji. Abyste to dobře pochopily... když třeba spolu dáváme věci do pračky nebo zaléváme kytky atd., tak je v pohodě, ale když se chci něčemu věnovat sama, má s tím problém. Co s tím? Přejde to? mám ji nechat vyřvat? Připadám si trochu jako otrok
Ve třech měsících jsme měly takové období, že Julinka nesnesla, když jí vzal tatínek, natož pak někdo \"cizi\" to pak byly scény. Ono sračilo, když se na ni někdo podíval v kačárku. Trvalo to asi měsíc. Teď nám je čtrnáct měsíců a maman je to stejný, snese tatínka, ale nikdo jiný na ni nemůže ani sáhnout. Teda pomalu ani promluvit. Doma si hraje pěkně, ale musí mě vidět a nesmím nic dělat dlouho. Jo taky na mě nesmí nikdo šáhnout, posledně mi sestra dávala injekci a Julinka začala strašně plakat a odstrkovat sestřičku ode mě.. Když si jdeme hrád do MC nebo na cvičení je to úplně jiná holčička.. Nebo stačí jít na kafe s kamarádkami a hned posíla pusinky, ukazuje jak tančí a podobně, ale sáhniut na sebe nenechá.... Ono každé dítě je jiné a rychle se mění a navíc za chvíli nás ty naše prďolky potřebovat nebudou a my budeme spomínat, jak moc jsme pro ně byly důležité. I přes to přeji pevné nervy, někdy jsou opravdu moooc potřeby :-)
Já si taky myslím, že to je přechodné období. Chce se to obrnit trpělivostí a vysvětlovat a vysvětlovat a vysvětlovat, že ty teď vaříš (uklízíš, jíš...) a že hned jak to doděláš se jí budeš věnovat. Patrik měl taky chvilku takové období, že se mi věšel na nohy, to bylo než začal chodit a chodil jen kolem něčeho. Naštěstí to netrvalo dlouho a je to za námi.
To přejde,je to jen období.první syn měl taky takovéto období.První mama období měl až okolo 10.měsíce a pak později.A pak už ne.To přejde.
To popisuješ našeho Eliáška, ne? Přesně ti rozumím. Taky se od miminka snažíme, aby na nás nelpěl a vydržel chvilku sám...bude mu 16 měsíců a už pár týdnů je to na palici.Vařím pravidelně jen v kalhotkách, protože mi visí na noze a kalhoty opakovaně stahuje, po kuchyni se pohybuju jako vězeň v \"mědvědovi\" a snažím se o něj nezakopnout. A on řve a řve a řve. Hrát si sám umí velmi dobře, když si spolu třeba sedneme a já vezmu časopis do ruky, on sáhne po své knížce a taky si hrozně důležitě \"čte\", takže to opravdu umí, ale na just to dělat nebude, když to člověk zrovna potřebuje.Taky doufám, že to přejde. Nebo mi prasknou bubínky. Nebo budu o studených obědech a to teda fakt nehodlám.
já mám myslím dost samostatný dítě, co se i samo odmalička zabaví a běžně si sám hraje a mě nepotřebuje..ale taky bývá neodbytný a když se rozhodne, že mi nedá pokoj, tak mi ho prostě nedá. já myslím, že on cítí, že od něj potřebuju zrovna v tu danou chvíli klid a on mi ho z principu nedopřeje. stejně tak jsme měli období, kdy chtěl být jen se mnou - od chvíle, kdy tatínek přišel domů. taky asi nějakej princip..neporadím, nevím jak, s manželem si zase začne rozumnět, to si myslím je jen období. chodíš někam sama? jako jestli ji hlídá manžel někdy sám. u nás byla vždycky šílená scéna, že odcházím, ale pak měli pohodu, mnohem líp usínal, nevztekal se..prostě s taťkou jiný dítě...určitě bych jí nepodlíhala pořád, prostě jsou věci, který ona dělat nemůže, věci, co musíš dělat sama..to je prostě fakt a nějak se to musí naučit. nebo ty to holt musíš udělat..chce to pevný nervy. možná na to jsou i nějaký metody, jak dítě učit trpělivosti..
@zuzka83 Ahoj Zuzko,moc děkuji za tvou reakci. Myslím, že tvá slova přesně vystihují to, o co u nás jde. Sofinka si totiž taky dokáže hrát sama či objevovat svět. Přijdou však výše zmiňované chvíle a moje nervy jsou rázem na cestě do kýblu Děkuji za podporu a dávám si předsevzetí větší obrněnosti, věřím, že situace je přechodná.
já mám doma něco podobného (nedávno jsem si tu taky zoufala). nemůžu téměř nic udělat, aby se mi minimálně nepletl pod nohama. nemůžu si sednout, aniž by se po mně nesápal. u nás to teda není ani tak o mamince, jako o činnosti, kterou maminka dělá. chtěl by všechno dělat, chtěl by pomáhat, ale jsou věci, u kterých to prostě nejde. nehledě na to, že se chci občas vklidu najíst. většinou to končí hysterákem. nenechá se ani \"náhradně\" zaměstnat, že bych mu třeba u vaření dala misku a vařečku apod. já si nemyslím, že to je tím, že sis jí tak naučila. některé děti to tak prostě mají. u nás je to od té doby, co se umí cíleně pohybovat. a netuším, jak tomu mám zabránit. nikdy jsem k němu okamžitě neutíkala, když zakníkal. když byl miminko, nechávala jsem ho samotného, ať si kouká na hrazdičku atd. s pohybem se to zlomilo, od té doby nemám úniku. vysvětluju, odnáším ho k hračkám, jdu na něj po dobrém, po zlém, nic nepomáhá. můžu jen doufat, že se to časem zlepší. přeju pevné nervy
@Emma123 Marcelko, děkuji ti za podporu, také si nemyslím, že bych si Sofii nějak zhýčkala. Asi to bude jen přechodné období. Přeji i tobě pevné nervy.
@kakapu Tez si myslim, ze je to prechodne obdobi. Nam ted rostou stolicky, Vega je plactiva, v noci neklidne spi, to je porad mama mama, ale z toho si vydrzi hrat sama, potom me hleda, je se mnou v kuchyni.... Jinak, kdyz vidim, ze jeji plac je jen vynutit si pozornost nebo z nastvani, kdyz ji reknu \"ne\", apod. necham ji brecet a opravdu je za chvili klid. Ona me pronasleduje i na WC. Mrska jedna. To prejde, ale zkus ji nechat brecet, pokud vidis, ze ji nic neboli, neskripla si prsty pri zavirani supliku apod. :)
ja s nim ted vsechno nedelam, necham ho at si zkouma byt - vytaha supliky, vezme si nadobi, kam nechci aby lezl, zavru dvere, kdyz se nekde vzteka, tak se mrknu proc a kdyz je to velky slzavy udoli tak jdu utesit, ale myslim si, ze se musi naucit hrat si sam, aby nebyl na me zavislej, kdyz tu nekdo je tak si hraje i s nim ale po ocku me pozoruje jestli jsem v dohledu... 2x tydne jdu cvicit a hlida bud tatinek nebo babicka... takze bych se ji prestala asi o trochu min venovat (to bude tezke asi pro vas obe, protoze jste na to obe zvykle) a obcas ji dala na hlidani nekomu jinemu, aby si zvykala, ze jsou i jini lidi nez maminka...
@chezzie Já to asi všechno špatně popsala, protože Sofie je zvyklá, že ji hlídá i někdo jiný. Když potřebuju někam jít a hlídají babičky nebo manžel, je to v pohodě. To mi i klidně řekne pápá, zamává mi a můžu jít. Žádné scény. Prý se po mně začne shánět až za pár hodin. Byt taky zkoumá (probírá šuplíky, přemisťuje věci, krámuje v potravinové skříni apod.) i si hraje sama (prohlíží knížku, staví kostičky atd.), ale pak má prostě chvíle, kdy to beze mne nejde a ty jsou o nervy. Tak řeším, zda ji v těchto chvílích \"ignorovat\" nebo jí prostě mou pozornost a blízkost dopřát...
Když potřebuju něco nutně udělat, nechám ho řvát nebo se ho snažím zabavit jinak. Když se nechce nechat zabavit, jeho smůla, ať si řve. Taky mi pořád visí na nohavici, ale po chvíli pochopí, že to nemá cenu.
naucila jsi ji tak asi...a ted nezbyva nic jineho nez se obrnit a kaslat na ni..nasi to nedelali,od mala byli vedeni k tomu,ze maj byt sami
@Liberte Já to asi všechno špatně popsala, protože Sofie je zvyklá, že ji hlídá i někdo jiný. Když potřebuju někam jít a hlídají babičky nebo manžel, je to v pohodě. To mi i klidně řekne pápá, zamává mi a můžu jít. Žádné scény. Prý se po mně začne shánět až za pár hodin. Byt taky zkoumá (probírá šuplíky, přemisťuje věci, krámuje v potravinové skříni apod.) i si hraje sama (prohlíží knížku, staví kostičky atd.), ale pak má prostě chvíle, kdy to beze mne nejde a ty jsou o nervy. Tak řeším, zda ji v těchto chvílích \"ignorovat\" nebo jí prostě mou pozornost a blízkost dopřát...
@kakapu ignoruj,a rikej porad dokola,ze mas praci a az vse udelas,ze si zase budete hrat apod..to ma asi kazde dite a jednou to snad prejde
Pavli já ti asi neporadím, moje děti tohle nedělají, já jsem totiž už obrněná a když začne řvát, tak ji nechám ať si řve. Nevím, jestli je to tím, že ji nechávám od mala, ať si hraje hlavně sama, nebo s bráchou. Přeju pevné nervy a snad jí to brzo přejde. Zase si myslím, že když ji teď necháš řvát, že to bude ještě horší.
@jana1260 Já to asi všechno špatně popsala, protože Sofie je zvyklá, že ji hlídá i někdo jiný. Když potřebuju někam jít a hlídají babičky nebo manžel, je to v pohodě. To mi i klidně řekne pápá, zamává mi a můžu jít. Žádné scény. Prý se po mně začne shánět až za pár hodin. Byt taky zkoumá (probírá šuplíky, přemisťuje věci, krámuje v potravinové skříni apod.) i si hraje sama (prohlíží knížku, staví kostičky atd.), ale pak má prostě chvíle, kdy to beze mne nejde a ty jsou o nervy. Tak řeším, zda ji v těchto chvílích \"ignorovat\" nebo jí prostě mou pozornost a blízkost dopřát...
dobre ti tak.. zacne brecet a ty vseho nechas a des za ni?? tsss..ani by me nehlo.. on po chvilce(ze zacatku delsi chvilka) zjisti ze to fatk potrebuju udelat a je klid zabavi se a pak uz me necha,pac vi ze je to na chvilku a pak si zas budeme hrat.. kdyz prestane plakat a chce mi \"pomahat\" vezmu ho k sobe a pomaha me... jinak ho necim zabavim.. suflata, nadobi, a tak.. kdyz je doma tatinek,taky s nim nechce byt, a musim byt na blizku,ale kdyz du ven,cvicit nebo tak,tak me vuubec nepotrebuje:o) ja treba abych mela chvili klid, tak chodim treba jen na pul hodky pred barak... vydechnout... a je s nim tatinek.. dojdu a maly je s nim spokojeny:o) drz se...
@amalie2011 Já to asi všechno špatně popsala, protože Sofie je zvyklá, že ji hlídá i někdo jiný. Když potřebuju někam jít a hlídají babičky nebo manžel, je to v pohodě. To mi i klidně řekne pápá, zamává mi a můžu jít. Žádné scény. Prý se po mně začne shánět až za pár hodin. Byt taky zkoumá (probírá šuplíky, přemisťuje věci, krámuje v potravinové skříni apod.) i si hraje sama (prohlíží knížku, staví kostičky atd.), ale pak má prostě chvíle, kdy to beze mne nejde a ty jsou o nervy. Tak řeším, zda ji v těchto chvílích \"ignorovat\" nebo jí prostě mou pozornost a blízkost dopřát...

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

17 %
11 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
5 hlasů

58 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 66 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40