jak ke š´tastnému a dlouhému manželství? - diskuze

my se spolu hodně nasmějem. Máme za těch 12 let (jsme spolu od manželových 15 a mých 17, svoji teprve rok a půl) vypěstovanej svůj vlastní humor, kterej nikdo jinej tak moc nechápe :D a pak stačí jen jedno slovo a řehtáme se jako blbečkové Když už se pohádáme, tak ani jeden nevydrží dýl jak 15 minut než se znova přitulí. Šílená zamilovanost to není už dávno, ale jsou momenty, kdy si člověk připomene jak toho druhýho vlastně pořád miluje.

Jsme spolu 20 let.Tak mužu napsat i já.Asi je to v tom najít si i v manželství svoji cestu.Né jen tu jeho nebo nedejbože po něm chtít at to je podle tebe.Příklad-Martin nebyl na ježdením s kočárkem,ale to z něho nedělá špatného otce.Zase se věnoval dětem doma.Spoustu věci si zpětně říkam,že jsem mu neměla tolerovat.Ale co možná protože jsem to tolerovala tak jsme spolu.Pak si ho musíš začarovat-já mu přičarovala tu afriku.A hlavně musíš ho mít s kým pomlouvat.Jak jednu věc pomluvíš dvakrát ,třikrát tak už tě vlastně nerozčiluje a je to.V diskuzi se ještě přikláním k názoru zajíce.

Vážit si toho druhého, tolerovat, mluvit, nesekat se a uvědomit si, že opravdu nikoho nezměním. Naši letos spolu budou 33 let a stále se vodí za ruce a stále vyhlašují jak se mají rádi.Já doufám, že i nám to vydrží..nemám do vzdálené budoucnosti představu, že Petra vyměním.

Jsme spolu 11 let. Zamilovanost vyprchá vždy a pohromadě to drží oboustranná tolerance, důvěra, neřešit nesmysly, společné zájmy, umění dát si pokoj. Jsou tam společné dlouhodobé cíle a budování(bytu, výchovy dětí). Sex je důležitý a taky komunikace. Nejde si myslet, že jeden myslel... prostě je potřeba si to říct. Když už dojde na konflikt a udělám chybu, dokážu se omluvit. Je to tak jednoduché říct: Promiň, trápí mě to a to a prostě se to ve mě nahromadilo, já se omlouvám... Jsme přátelé kteří se nechtějí ztratit.

kompromisy...a hazeni spousty ptakovin za hlavu...vzajemny respekt a tolerance urcitych zlozvyku a chyb druheho...a casem i lensot...kdyz se rozejdu,bude vse tezsi...a stejne je to po case vse stejne s kazdym..navic jde o to co si predstavujes pod pojmem byt stastny...nam treba staci klidek a pohoda,nehadame se,nekricime...proste vime,ze doma mame klid a terba to nas dela stastnyma

Myslím si, že klíčem je vzájemná úcta a tolerance...

my jsme spolu 11 let a musim rict ze krize byly a jeste urco budou ale to ke vztahu patri jen se clovek musi naucit je resit s klidem a bez hadek mame se radi a moc ale urco uz to neni ta zamilovanost jak na zacatku ale porad je to hezky a jeden bez druhyho si zivot neumime predstavit.ja si myslim ze aby vztah vydzel co nejdyl tak to chce obcas do toho prynyst neco novyho u nas to treba byla spolecna prace,pak budovani bytecku,pak stehovani do nej,pak to nejkrasnejsi co nas mohlo potkat VENDULKA ted treba zarizovani pokojicku a .....proste porad neco a hlavne to chce to vsechno prozivat spolecne!!!!!!a musim jeste dodat ze tim ze mame vendulku tak ten vztah je o hodne krasnejsi,plnejsi a zazivnejsi!!!!!!

nenaštvat se kvůli pitomostemneřešit hned a teď všechno co druhý chce trochu jinaknezůstávat dlouho naštvaná a bez komunikacelepší rychlá itálie (výměna názorů) než týden tichá domácnostspolečné zájmyobčas si říct že my jsem z Venuše a oni z Marsu a tak není divu...umět chlapa pochválit, občas ho někam pustit, občas se s ním divoce pomilovat,občas mlčeti zlato, časteji mu uvařit něco velmi dobrého a hlavně:NEUTÍKAT A NEVYHROŽOVAT ROZVODEM PŘI KAŽDÉ HÁDCE !!!!!!!!!!!!!!!!Když se k tomu přidá kapka zamilovanosti, trpělivosti a tolerance je to hned. A navíc představa, že bych si zvykala zase na jiného prdícího muže, kterej každé ráno kaká 15 minut, řve gól, nebo by k tomu navíc ještě gambleřil,chlastal, chodil za holkama a co týden by mě proplesk, tak si radši nechám toho svého, co má sice mouchy ale kdo je nemá. Po čase to už není o zamilovanosti, ale ani o penězích, někdy ani o sexu, řekla bych že ti lidé musí být hlavně přátelé, kteří se navzájem nechtějí ztratit.

Já Ti mohu zatím napsat tak akorát co vidím osobně za chyby v manželství mých rodičů a čeho se prosím vyvaruj, jestli to půjde. Jako rodiče byli skvělí, na dětství mám jen krásné vzpomínky. V poslední době se jim to trochu sype, jelikož: 1.mamka nezvládá příliš syndrom prázdného hnízda. Nemá ořádné koníčky, kromě nutného koníčka, který jí teda uklidňuje, ale je to spíš nutnost než dobrovolnost a to zahrada. Taťka začal hodně fotit a zase cestovat po světě. Opravdu ve velkém. Je 4xročně na měsíc pryč na jiném kontinentě. Matka na to podle mě žárlí a vyčítá. Tzn.problém2.máma, ač je tip slípka, která potřebuje hodně kamarádek a kdákat, tak má vždy jednu na kterou se upne. Teď se přestěhují, takže o ní přijde. 350km to nevydrží. Rozhodně to vyšumí, tím sem si jistá. Taťka je společenský a nemá problém se seznámit s kýmkoliv. Ne, že by byl pořád někde s kámoši, to on má spíš velký záběr a když by chtěl, tak může být každý druhý den na pivě s někým zajímavým. Matka mu to podle keců opět závidí a věřím, že i někdy vyčítá.3. Byl jí nevěrný. Jak ji znám, ač to bude znít zle, tak se mu vpodstatě ani nedivím. Je tip stíhačka, lustrátorka notbooků a kapes..Má rada asi zní, buď nezávislá, měj se ráda, neupni se jen na děti a domácnost. Buduj si karieru, vylepsuj CV. I na vesnici se muzes sama doma zacit ucit nejaky jazyk a s kvalitnim e-lerningem naucit aspon zaklady. Kuprikladu. Dej mu pokoj, mejte svuj cas jen pro sebe. Furt neprud s vypinaci, nefungujicim kotlem apod. At si nemysli, ze je jen udrzbar a zasobarna penez. Ty ze sebe nedelej zas jen sluzku, devku a kucharku.Jo a jak píše zajda i kvalitní sex je podle ěm dležitý. Asi po 40letech ne tak jako po 5 či deseti, ale chce to najít spokojenost u obou

Naši jsou spolu 29 roků, my s Pepou 13.Řekla bych, že to je v tom, že nás (a naší to mají dost stejné) pojí kromě sexu i společné zájmy, a i maminka přiznává, že ten sex je taky důležitý.A pak si neskromě myslím, že je super, že my s maminkou nejsme žádné slípky. Tady neřešíme šminky, každé kilčo navíc, nepotřebujeme tuny hadrů, nepotřebujeme k výročí svatby dostat kytku a vůbec zbytečně neprudíme.K dobru Pepy a táty přičítám, že jsou věrní, tolerantní, nemají žádné chlapské mindráky, nepotřebujou nejrychlejší auto a nejnovější mobil a občas si vzpomenou na to výročí a kytku.

My jsme spolu 13 let, z toho 5 let manželé. Ani nevím, co děláme, že nám to klape. Řekla bych, že důležité je: důvěřovat, respektovat, komunikovat, milovat (se), umět přiznat chybu a umět chybu odpustit :)) Mít nějaký společný cíl a k tomu společně směřovat (ať už je to rekonstrukce bytu, výchova dětí nebo jakýkoliv jiný společný \"projekt\"). Když pak přijdou děti, tak nezapomínat na partnerství a to, že nejsme jen rodiči, ale taky pořád i milenci a přátelé. Určitě ta láska, kterou cítím dneska není stejná jako před 13ti lety. To byla sice bláznivá, ale taky hodně ustrašená a nejistá... teď se cítím jistější, v bezpečí, šťastná a zamilovaná, i když je to jiný \"odstín\". :))

Myslím si, že i po letech tam nějaká ta láska musí být a taky si musí jeden druhého vážit a umět něco překousnout.

velká tolerance + komunikace + neřešit každou kravinu rozchodem + vzít si toho, s kým si dokážu představit být do konce života pak má šanci to klapnout, a ještě něco - láska musí být oboustranná, jinak jde vztah do kopru o funkčních manželstvích kvůli dětem, majetku, rodině nemluvím, tam asi stačí si to dobře naplánovat a vydržet

My spolu letos budem 13 let.Myslím, že vztah a hlavně ten dlouhodobý je hodně o toleranci a respektu a vážení si jeden druhého. Umět omluvit se, umět uznat chybu. Je rozdíl, když ve vztahu nejsou děti a je rozdíl, když děti jsou.

Moji rodiče spolu budou za pár dní 42 let a podle mých postřehů to chce obrovskou dávku tolerance.Musím sama za sebe říct,že svou mamku někdy velmi obdivuji,jak je klidná,když taťka perlí.taky se občas pohádají,ale vydrželi spolu tak dlouho,mají nás 3 sourozence.