Jak jste vybírali jména? - diskuze

koukam vsude stejne protoze jsme vedeli, ze to bude kluk, tak mu bylo jedno co si napisu do holcici kolonky. Pres jmena jako Artur, Antos, Alfred, atd jsme dlouho rikali malemu Oskar. A vsichni v okoli se ptali, jak se ma Oskarek . Ale rozhodovali jsme se mezi Matejem, Matyasem a Matousem. Nakonec vyhral Matej, pritel mu obcas rekne Matousi, ja mu obcas reknu i Matyldo /kdyz zlobi/. No ale na toho Oskara jsem si tak zvykla, ze kdyby byl druhej kluk, tak bych se ani nebranila...

já jsem vzala kalendář a vyškrtávala ty jméno, co nechci, moc jich tam nezbylo. Hlavně jsme chtěli nějaké \"normální\" české jméno.Za Vojtíška může vlastně moje kamarádka, už nevím proč, ale říkala mi jeden čas Vojtěcho a tak jsme si pak dělali srandu, že to bude Vojtěch, nakonec u toho i zůstalo. Věděli jsme, že to bude kluk. Holčičí jsme napsala Aneta.Teď už to bylo o dost horší. Nevěděli jsme, co to bude. Já jsem dávala návrhy a Radek vlastně s ničím nesouhlasil, ale taky s ničím nepřišel. Na klučičím jsme se pak nějak domluvili na Honzíkovi a holčička byla můj výmysl Adélka. U kluků moc výběr není (teda pro mě). U holek jsem měla ještě Alena (ale je to moje kamarádka, což mi taky právě proto neprošlo), Alice (problém se zdrobnělinou \"Alička\"?, to zdí divně).Myslím, že jsme byli domluvený, že Radek vymyslí klučičí a já holčičí.Adélku vlastně nikdo moc neschvaloval a já bych to možná i změnila, ale Vojta pak už říkal, že je v bříšku Adélka a bylo hotovo, ani kluka nepřipouštěl.

Já se manžela už někdy na začátku těhotenství zeptala, jestli už taky přemýšlí o jméně. Měli jsme pár týdnů před svatbou, takže jsem si myslela, že bude řešit spíš to. Hned na mě vyplivl několik jmen pro kluka i holčičku. Tak jsem přiznala, co jsem vymyslela já. Přiznávám, že jsem vůbec něvěděla jméno pro holku. Nakonec to dopadlo tak, že on vybral z mého seznamu Šimona a já z jeho Lenku a řekli jsme si, že to dořešíme, až budeme vědět, co to bude. Když jsme se dověděli, že to bude holčička, tak já už stejně věděla, že to bude Lenka. I když jsem na začátku nebyla úplně přesvědčená, že je to to ono. Nakonec jsem zavrhovala všechny i mnou navrhovaná jména. Vlastně jsem moc ráda, že si to jméno vybral sám, i když jsem si ho pak musela uhájit .

Já měla od začátku jasno, že chci Marušku. Shodli jsme se i s manželem, ale v čem byl boj, to byla podoba jména. Manžel chtěl Marii já trochu netradičnější Marianu. Tu on nechtěl zkousnout. Na klukovi jsme se celkem shodli a napsali do papírů Jan. Když mi pak praskla voda, manžel tam v rychlosti dopsal tu Marii. Bylo sice po jeho, ale narodil se Honzík. (my to měli jako překvápko). Podruhé jsme si pohlaví na manželovo přání nechali říct, takže jsme věděli, že to bude opět kluk. Adam byl takové jméno, co se líbilo oběma. Já chtěla ještě Jáchyma, ale to se nelíbilo manželovi. Jinak podruhé jsem si teda prosadila do papírů tu Marianu. A byl to Adam.

Už jsem to psala několikrát, ale neva, zopakuju ti to. Kalrolína mě napadla jako první na porodním sále, když mě vytahovali placentu(rodila jsem předčasně doma, takže jméno připravené fakt nebylo). Honza byl tak, že manžel mě od samého začátku dával jasně najevo, že chce syna a bude se jmenovat Jan po jeho taťkovi. Pro případ holky jsem chtěla Adélu, ale to manžel nepřipouštěl, on dokonce ani holku nepřipouštěl. Tak jak jsme stopro věděli, že to bude kluk napsali jsme holčičí Ludmila, po tchyni. U Štěpána bylo taky jasno hned, předně jsme všem tajili co to bude i když my dva měli jistotu, že to bude kluk, dali jsme to po nevlastním taťkovi manžela(tchyně se vdávala podruhé) a holka... Opět byla psaná po tchyni. Takže u nás celkem bez fantazie.

U nas to bylo tezke. Neni moc jmen, ktere by byli v cestine i arabstine a kdyz, tak se jednomu z nas nelibili. O Adamovi jsme mluvili jeste nez jsem byla tehotna, jenze pak tchyne zacla s Mahmoudem, coz byl Ahmeduv otec a Ahmed se na nej hodne podoba, nebyla jsem z toho nadsena, ale tak nejak jsem se s tim smirila, ale pak prisel Ahmed s tim, ze dame Adama a Mahmoud bude ten dalsi .Ale beztak chci zas kluka

My jsme vzali kalendář a vybírali podle něho a shodli jsme se v obou případech na jednom jménu. Holku tu už mám několik let vybranou (snad od začátku prvního těhotenství) a v obou těhotenstvích mi byla schválena.

my jsme se nakonec tak nějak shodli. Kluk měl být buď Daniel nebo Jakub, nakonec jsem vycítila, že Jakub by se manželovi líbil víc, takže máme Jakuba. U nás byl boj o holku, přes Kateřinu nejel vlak, ale pak jsme věděli, že je to kluk, tak už jsem ho nepřemlouvala, ale myslím, že bych asi přemluvila

já sem byla bez milosti donucena dát Leontýnku

u nás nic takového nebylo. Prostě od prvopočátku jsme se shodli, že nejstarší potomci se budou jmenovat po rodičích a basta. Ani jsme s jménama nedělali tajnosti.