internetové přátelství - diskuze

Mě třeba mrzí, že jsem nepokecala ze všema holkama co byly na srazu.Třeba u Nadi...na tu jsme se těšila a jakmile jsme ji zahlídla, tak respekt mi zavvřel pusu.ani nevím pročTo samé se Zajícem, to jsme se jenom pozdravily...a to bych mohla pokračovat. Ale jinak jsem se na srazu cítila moc dobře a uvolněně jakobych holky znala už dlouhoOsobně si myslím, že holky co tu jsou často si na nic nehrajou.

Je, tak to je dobrý. Koukám, že ta lidská telepatie fakt funguje! :-D Já o tom přemýšlím taky už pár dní, konkrétně o tom, jestli BOLky berou naše BOLí vztahy jako opravdové upřímné kamarádství nebo je to pro ně právě jen ten virtuál. No a hle, někdo se na názor ostatních zeptal dřív. Jsem na tom podobně jako Ty, Luci, taky to ještě není ani rok, co jsem objevila BOL a mám už teď pocit, že mezi BOLkami je spousta supermaminek, které nejen že dobře poradí, uteší a vyslechnou, ale jsou to jistě stejně skvělý ženský i ve skutečnosti. Jen to k sobě máme vzájemně daleko, takže díky za to, že je ten BOL!

většinou jsem prostě měla pocit že musím říct nahlas...heléé,tebe přece dobře znám první setkání s Tygřicí bylo srandovní,šla proti mě a já věděla...jo,jo,to je ona....to je ta skvělá Tygřímámaa její Anička a Dáda a pak s holkama na Benecku jsem ani nechtěla odjet,jako by mi někdo bral to přátelství :-) a přitom jsme v kontaktu stále jen se třeba někoho příběhy a starosti staly takové hmatatelnější

U mě žádné sklamání nebylo ba naopak byla jsem kolikrát mile překvapena.

Ja jsem si teda vetsinu predstavovala uplne jinak vzhledove.

holky jsou super-ostravský strazík...ještě bych chtěla pár holek které znám odtut

Já jsem nikdy zklamaná nebyla.Pamatuju si na úplně první živé setkání s Nadulí.Bože,jakej já měla strach,žaludek jak na vodě.A během 5 minut jsem věděla,že jsem našla kamarádku.A potom do Šiklova Mlýna jsem se neskutečně těšila a už na dálnici koukala,jestli neuvidím v ostatních autech známé tváře z Bolu.

taky mám jednu \"vtipnou\" příhodu, chodila jsem do BOLtěhulek a asi půl roku jsme si psaly, zjistila jsem, že tam je jedna takybudoucí mamča z Jeseníku, tak jsme si psaly, že se chystáme obě na cvičení před porodem a že se tam třeba jednou potkáme a pořád to nevycházelo, až jednou píšu Lucce, že jsem teda konečně na to cvičení dorazila, že to bylo fajn a ona na to: Vždyť já jsem tam byla taky!!! no trapas prostě jsme se nepoznaly a to nás tam bylo asi 8 teď se taky sice nescházíme, není čas, ale snad až budou prcci větší, tak se zase začnem hledat v MC, to už se poznáme a musím říct, že je Lucka super holka a nezklamala mě!

Přiznám, že s tímto problém nemám, zatím mě intuice a odhad nezklamaly. Ale je to dáno tím, že si tu situaci neidealizuji a člověka hned nezatracuji, pokud slovní projev neodpovídá představám. Každý to máme jinak. Měla-li bych si vybrat, raději vše vyjádřím písemně než ústně, jiný by si zase vybral opačně. Ty máš ale asi na mysli něco trochu jiného. I přesto si myslím, že je těžké se konzistentně a dlouhodobě přetvařovat nebo si dávat pozor.Chodím sem sdílet hodnoty :-), tj. setkávat se s lidmi, kteří sice jinde bydlí, jsou jiného profesního nebo zájmového zaměření, ale mají zhruba stejný hodnotový žebříček jako já.Na srazech se projevuje ještě jeden aspekt. Dlouho jsem jej pouze cítila, ale neuměla pojmenovat. Dlouho si s někým píšeš a konečně jej uvidíš. Je to takové překvapení, najednou je to tady, že Ti až bere slova, je to něco jako první rande. Najednou také cítíš, že je Ti s tím člověkem, o kterém toho již hodně víš, dobře v pouhé přítomnosti, aniž bys musela příliš mluvit. Užíváš si té chvíle beze slov. No, a když se konečně uvolníme a začneme mluvit, sraz končí.