U nás ve třídě proběhly třídní schůzky. Často po podobným aktivitách mívám přemýšlecí chvilku o integraci. Je dobrá nebo špatná? Našla jsem už negativa i pozitiva jak pro třídu tak pro integrované dítě. Ale tyhle schůzky mi dali zase podnět k přemýšlení. Paní učitelka si stěžovala, že se s dětma doma nikdo do školy nepřipravuje. Děti ne jen že neumí co by umět měly, ale ještě nejsou vůbec zvyklé na pracovní chování. Něco jako tady si sedneš a 15 minut budeš dělat co máš většina vůbec nezná. Krátkodobá i dlouhodobá pamět naprosto netrénovaná. Jediné děti které vysloveně pochválila byl můj Tonda (autista) a hočička po mozkové obrně. Obě děti integrované. Je to proto, protože já i maminka holčičky víme o nedostatcích dětí a víme co mají rozvíjet a rozvíjme to. Obě dvě děti jsou zvyklé z domova pracovat aby tzv. dohnaly ty děti zdravé. Takže mají ty správné návyky co se hodí do školy. Nechci něják paušalizovat určitě je plno připravených neintegrovaných dětí. Tahle sytuace je vysloveně v naší třídě. Ale potěšilo mě to a přijde mi to jako pěkný argument pro integraci. Když i vzpomenu jak se ta třída a skola bránila, tam Toníka vůbec přijmout. První měsíc jsem snad každý den telefonovala s paní učitelkou, protože pořád něco bylo. A teď je to jeden z nejšikovnějších žáků.Ještě mi bylo řečeno, že děti si na něj naprosto v pohodě zvykly. On má celkem zásadní problém s udržení pozorosti. Občas se v hodině plazí po zemi nebo něco vykřikuje. Paní učitelky dětem vše vysvětlily a dětem to nevadí. prý ho berou jaký je, nerozptyluje je to, neruší je to. A to jako skutečně. Já se úplně vyděsila, když mi to říkala a ona že ne, že v pohodě děti pracují nerušeně dál. Že prý každé dítě vyrušuje....jen každé jinak a většinou vyrušují společensky přijtelnými způsoby a on prostě divně.....ale jinak si tam nikdo s nikým nezadá. Já se k povinné integraci stavěla spíš odmítavě. Ale čím víc to vidím v praxi tím víc se mi to líbí.A pro ostatní děti je to podle mě přínos. Viděla jsem v šatně chlapečka, co viděl že má toník problém se vysvléct a zažal už už nabírat k řevu. Chlapeček k němu přišel pohladil ho a s šálou mu pomohl a potom mu říkal jak má dál postupovat při svlékání a oblékání. Se toník něják zasekl. Podle mě to vychovává i zdravé děti k respektu.