Na vyvolání porodu jsem nastoupila v pátek 21.5.2010. Na tomhle oddělení byly sestřičky ještě příjemné. Pak až nastalo to, co doufám brzy zapomenu. V neděli v 1 hodinu ráno mi odtekla plodová voda, byla jsem tedy přeložena na porodní pokoj, kde mi byla přiložena porodní asistentka. Ta odcházela v 6 h. ráno domů, přišla jiná, která byla také skvělá. V 7 hodin ráno přijel partner, bylo nám totiž řečeno, že tak rychle to nebude. Bolesti jsem již samozřejmě měla. Naše porodní asistentka mi řekla, ať se obracím na levý bok a snažím se tak ležet, protože malý byl více vpravo. Tak jsem to zkoušela. Už pouhé naléhání na tento bok ale hrozně bolel. Paní asistentka nám chtěla natočit záznam a ujistila mně, že ví, že to bolí, proto mě nenechá dlouho trápit a záznam se udělá pouze 15-minutový, ale že odchází na operační sál, takže nás příjde odpojit sestra. Když se nic nedělo ani po 30 minutách (opravdu bolelo jen ležet a nehýbat se v pravidelných kontrakcích) šel se partner zeptat sestry, jestli nás teda nemůže odpojit od záznamu. V sesterně ale žádná sestra nebyla! Zvonili jsme tedy na zvonek, kde nám nějaká sanitářka řekla \"dobře, počkejte na sestru\"....zkrátím to - na záznamu mě nechali připojenou 55 minut. Partner rozčílený lítal po chodbě, nikoho nesehnal. Když přece jenom potkal sestru a zeptal se jí, jestli na nás nezapomněla, aniž by mu odpověděla, prošla kolem něj a odpojila mě (beze slova) od záznamu. Pak už se vrátila \"naše\" porodní asistentka, takže jsem se kapku uklidnila. Jelikož ale porod nepostupoval a bylo podezření, že budeme mít velké miminko, v 19 hodin rozhodli, že půjdu na císařký řez (AŽ v 19 hodin!!!!) Na operačním sále mi píchli epidurál, po kterém mi nejen ochrnuly nohy, ale také ruce, přestávala jsem slyšet, nemohla jsem se nadechnout a bylo mi na zvracení....a i když mě přispali celou, je tento zážitek hrůzný!! Byla to nejdelší hodina v mém životě a žádné z maminek tohle nepřeji!!! Po odvozu na JIP, se mě ujaly velice příjemné sestřičky a úžasně se staraly celou noc. Ranní směna přišla bez pozdravu, píchaly mi \"něco\" bez toho, aniž by na mně promluvily...no prostě katastrofa, připadala jsem si jako mrtvola a oni jen kolem vás dělají svou práci. Pak jsem šla na oddělení šestinedělí. Jelikož jsem byla po císaři, nosili mi malého první den jen na kojení. Nikdo mi ale neřekl, jak mám kojit (byla jsem prvorodička)! Sestra mi řekla \"zkoušejte to\" a odešla. Nakonec mi malý rozžužlal bradavky do krve a strašně to bolelo. Nikdo se nezajímal, aby mi poradil, co mám dělat...řekly jen, ať z každého prsu kojím 10 minut! A tak to šlo 3 dny!! Až pak přišla sestřička, která mi poradila, jak bradavky ošetřovat, ukázala, jak okoupat malého atd. Jedna jediná!! Než se mi udělalo mléko, musela jsem malého přikrmovat...po každém nakojení jsem si měla zavolat na sesternu pro příkrm. Tak jsem volala....po 30 minutách, kdy malý řval hlady jsem pro něj musela volat znova. Nakonec ho přinesly po 40 minutách a divily se, proč jsem ho uspala. Malý usnul vysílením z řevu. Když se mi začalo tvořit mléko a malý něco vypil, nakonec u kojení usnul, mi zase sestra vynadala, proč jsem mu nedala příkrm a že to snad není pravda a pokud chci být v nemocnici o další týden dýl, ať si dělám co chci. Když jsem byla 2 dny po císaři, volali nás, ať příjdem na ultrazvukové vyšetření ledvin. Šli jsme teda...ale po 20 minutovém stání na místě, nás sestra poslala zpátky, že toho teď mají moc, že to uděláme zítra. Stát tam po tom císaři nebylo opravdu vůbec příjemné. Poslední dny v této porodnici jsem už obrečela...byla to pro mě hotová hrůza. Nevím, jestli jsem prostě měla smůlu, ale dokonale mi zkazili dojem z prvního porodu. Nikdy už bych tam nešla, byla spousta jiných věcí, které mě šokovaly, ale nebudu je rozepisovat všechny, bylo by to na dlouho. Takže FN v Ostravě už NIKDY.
