Hlavní problém našeho školství - diskuze

@pandanek A to tomu ministerstvu nikdo neřekne? Hlavně toho papírování je snad všude 5x více než v 90. letech a to jsme stále více elektronizovaní.Na druhé straně si to papírování pedagogové do určité míry dělají sami. Osobně bych žádnou návštěvu a doporučení z poradny na syna nepotřebovala, vše je na žádost školy. Přitom by stačilo najít si ke každému dítěti, včetně těch s poruchami chování a dalšími, vlastní přístup. Tak to ostatně bylo za nás na škole. Proč stávající pedagogové vyžadují různá doporučení, to si vážně s těmi dětmi neumí poradit sami? Tipuji, že za ty 2 roky, co je tam jako první dítě s ADHD, bychom na prstech jedné ruky napočítali ty, kteří si něco o hyperaktivitě přečetli. A ty děti to vycítí. Když vidí, že jejich pedagog není ochoten udělat nic navíc, proč by to dělaly ony?Nemohu si pomoci, ale když srovnám úroveň pedagogů ve škole za nás, bezchybný psaný projev byl standardem, a dnes... Jak je možné, že u mě "zažehli" celoživotní lásku ke vzdělání? Proč naopak dnes děti do školy vůbec rády nechodí?Ten problém není černobílý. Ano, dnešní náplň profese pedagoga nemotivuje jít ten obor studovat, proto se pak v praxi setkáváme s lidmi, kteří prestiž této profese v očích veřejnosti bohužel nezvýší. Samozřejmě jsou i výjimky.Problém začíná i u těch, kteří učí a jak učí na pedagogických fakultách. Všechny zkoušky nebo téměř všechny mají studenti písemně, jak se pak mají naučit ti budoucí učitelé komunikovat. Jednání s nimi ze strany jejich pedagogů, jak jsem tady prožívala s holkami - asistentkami, bylo někdy natolik ubohé, že to šokovalo i mě, která jsem si myslela, že mě v životě snad už nic nepřekvapí. Ale to se týká celého "přecpaného" vysokého školství, které místo, aby vybralo 20 % lidí, kteří na to intelektuálně mají, a ty vzdělávalo kvalitně, vzdělává vysokoškolsky 80 % národa stylem "jak se dá"...Školství, zdravotnictví a infrastruktura - kvalita hlavně provozu na naší dálnici budou za chvíli pod úrovní, kterou jsme měli před 89, resp. školství již je, do zdravotnictví člověk může bez protekce pouze s obrovským rizikem a po D1 se jezdí časově tak dlouho, jako by to člověk objížděl jako v 70. letech okrskami.A to tady v Česku někdo před minulými volbami volal, že "bude líp". Pokud jste si někdo všiml za ty 4 minulé roky v čem, prosím, napište :-).

@Myšice Pod toto se podepisuji

@moninif Tak přesně to co tady popisuješ jsem taky zažila. Ale u nás to teda nefungovalo a byl to fakt mazec! S chytrými šli s látkou dvakrát tak rychle než s těma pomalýma a protože chtěli mít učivo ve všech třídách probírané stejně tak dvakrát tak rychleji šli i s náma pomalýma ,misto aby s náma šli dvakrát tak pomaleji v první řadě to u nás nezvládli učitelé a obsazení kolektivu ve třídě taky stalo za to! Takhle nás rozdělili v páté třídě a zkus si to představit ,když se v jedné třídě sejdou ty největší sígři, flákači atd. Byl to fakt hukot. Co vím ,tak polovina dětí se časem ufetovala, něco málo přežilo s trvalými následkemi a další zbytek tak jako přežívá. Na naší třídu jsme poslouchali jen že k nám učitelé nechtějí chodit učit ,že jsme lemplové a hajzlové a vůbec veškerou špínu. Tak jasně. Já jsem v sedmé třídě odešla na jinou školu a docela dost jsem čučela jak to může i ve skole fungovat

@moninif Mončo, nevím, jestli se takto dají děti unifikovat. Obě děti chodí na výběrové gymnázium, které se ve výsledcích často objevuje v čele celostátních žebříčků, a i tam je velmi znát, když profesor učí celou nebo pouze půlku třídy. Nejlépe je to vidět na jazycích. Jazyky se ve 30 dětech za školní docházku naučit neumí ani chytré děti. Dokonce ani v počtu 15. Jenom u jazyka je to 135 neefektivně strávených hodin ročně. Stejně tak, pokud je mezi těmi 30 chytrými nějaké s poruchou chování - ADHD, Asperger, autismus, tak je to v tom počtu znát. Počet 30 dětí v prvních třídách snad ani nestojí za komentář, to je úplná zrůdnost. U tohoto počtu se musíme ptát, ještě ty děti chodí do školy, protože jsme si to tak stanovili, tedy pro formu, nebo je skutečně něčemu chceme naučit.Nevím přesně, o jaké děti se jednalo u inkluze, přiznám se, že jsem neslyšela jediný konkrétní případ, jaké dítě bylo do běžné školy přeřazeno, takže k tomu se nemohu vyjádřit. Slyšela jsem na jednom setkání velice pěkný názor od šéfa Ceitecu: "Integrujme ty, kteří se integrovat chtějí." Lépe bych to nevyjádřila. Nelze násilím někoho někam přeřazovat a začleňovat, ale když dítě chce, má v tom obrovskou podporu a účast rodiny, příp. psychologické zajištění, tak proč to nezkusit. To dítě to obrovským způsobem pozvedne, začlení do normální společnosti, kdy té společnosti bude v dospělosti přispívat, ne ona mu platit za ústavní péči. Ostatním dětem to také neuškodí, protože se naučí, že nejsou na světě pouze ony, elitní bytosti, že mají kolem sebe i děti s hendikepem, a jejich pomoc, aby se přiblížili těm zdravým, je může stát minimum úsilí a přinést velkou radost, sebepoznání, poskládání si životních hodnot. V dnešní sobecké době neocenitelný vklad do života jednotlivce i pro celou společnost. Takže každý případ, každé dítě je pro mě osobnost, kterou je nutno posoudit zvlášť.