Házím ručník do ringu - diskuze

Neblázni prosím tě :o),chce to jen kapku sluníčka a začít třeba s malým někde řádit,brusle, kolo, nějaká grilovačka, manžel ti určitě bude tou největší oporou i nadále. Tohle je prostě jen pitomý období, zkus to zvládnout kdykoliv se tu určitě mužeš s náma podělit o tvé smutky a určitě co budeme moc tak tě aspoň slovně poveselíme.VYdrž bude lépe a jaro přeci přeje snažilkování né???

Martinko, drž se, nemůžeš to vzdát. Máš pro koho bojovat, máš manžela, dítko, rodinu. Chápu, že je to moc těžký, i když do tvých pocitů se asi jen těžko může vžít někdo, kdo to nezažil.Přeji ti hodně sil k tomu, aby ses mohla odrazit ode dna. A ty to zvládneš, vím to

Marti, zazila jsi vic nez my vsechny tady a tak jsem obdivovala, jak jsi silna a dokazes nam o tom napsat. Kolikrat jsem o tvem pribehu premyslela pred usnutim a i ho vypravela dobrym kamaradkam, jaka jsi silna, ze jsi to vydrzela. No a nakonec i chapu to, ze ti ted dosly sily. nekdy to prijit muselo, ta sila se neda donekonecna brat z niceho. Proste ted chvilku si doprej ten pocit, ze muzes brecet, obrec to tak moc, jak potrebujes a neboj se pozadat o pomoc. Jak manzela, aby s tebou mel jeste chvili trpelivost(ale nezapomen mu podekovat, ze te drzi), tak treba rodice, aby ti pomohli s malym, nebo psychologa(aby si s tebou popovidal) nebo treba kneze(myslim, ze by te dokazal vyslechnout, podporit a dodat silu) A ty si doprej neco zvlastniho, mysli taky chvilku na sebe. Zacni delat neco, co jsi vzdycky chtela, ale nebyl cas, nekam si zajdi... Nebo me napada jeste jedna myslenka, zkus nekde pomahat jako dobrovolnik, pokud mas na to cas a silu. Myslim, ze pomoc druhym by te mohla naplnit a trosku ztlumit tu bolest.Na snazeni se ted vykasli, byla by to jen krec, rychle zaplnit prazdne misto. Neboj, uplyne trocha casu, tohle hrozne obdobi pomalu bude prechazet a ty budes vedet, ze je spravny cas. Ted jeste tvoje telo asi nebylo pripravene. Proste se do niceho nenut a nech se ted chvilku hyckat. Moc na tebe myslim a neboj, bude zas lip

je to strašně těžké, ale tvůj Matýsek tě moc a moc potřebuje

Marti, život není fér, ale ty se s tím popereš. Pro sebe, pro Matýska, pro pomstu ... ty víš...

Martinko,to nesmíš.Nesmíš vše vzdát,musíš jít dál,máš manžela,který tě určitě drží nad tou pomyslnou propastí,protože ví,že jsi silná.Máš synka,který tě potřebuje silnou a zdravou.Mysli na tohle všechno,prosím.Vím,je to těžké,moc těžké,ale ty to zvládneš.Věřím tomu.

Marti,ty ale musíš bojovat,už kvůli Kačence,ta by přece nechtěla vidět svojí mámu smutnou.Usměj se,pořádně se vyspi,dej si něco fajn k jídlu co se do tebe vejde a věř že bude líp,né hned,ale za měsíc,dva,tři,možná za rok,těžko se radí,ale myslíme to dobře a ty to dokážeš,já ti věřím!!!!!!!!!!!!

Ahojky Marti, vydrž! Časem to bude lepší. Ta bolest bohužel nikdy neodezní úplně, ale věřím, že se to zlepší. Potřebuješ si teď odpočinout, nasbírat nové síly, dát svému životu nový směr. První a nejdůležitější krok je ten nejtěžší - nechat Kačenku odejít. Rozloučit se s ní.Můžu jen odhadovat, jak moc těžké to je. Když mi v 16-ti zemřel táta, tak mi trvalo víc než dva roky než jsem ho nechala jít. A je mi jasné, že v tvém případě je to ještě složitější, protože na odchod dítěte nemůžeme být nikdy připravené. Ale věřím, že ty to zvládneš. Budu na tebe myslet. Drž se!

Martinko,po všem,co jsi prožila,je jasné,že krize asi přijít musela.A tohle škaredé počasí k tomu asi ještě přispěje.Já ale věřím,že jsi ohromně silná osůbka,ketrá se zase od toho pomyslného dna odrazí,začneš pořádně baštit a zanedlouho nám budeš pyšně hlásit //.Pokud bych Ti mohla nějak pomoct,písni mi do vzkazů.A.