Fóbie - diskuze

Já mám teda naštěstí jen lehkou klaustrofobii a ve výšce se mi potí ruce. Moje sestra však trpí od dítěte chorobným strachem z ptáků, stačí, když kolem ní proletí pírko a je zle. Navaluje se jí, motá se jí hlava atd. Je to fakt zvláštní...

kolem letící babka neboli chroust (to se ze mě stává ve vteřině idiot válící se po zemi před davem lidí s rukama chránící si hlavu a obličej) fůůůůůůůůj :-((((((((((( bouřky se nebojím vůbec

Taky mám obrovský strach z bouřky, jak začne blýskat, tak vyšiluju, všechno vytahuju ze zásuvek, zalézám nejlíp pod peřinu a i tam se klepu strachy. Před dětma se snažím dělat hrdinku, ale asi mi to moc nejde, protože minule ke mně Zuzka přišla, chytla mě za ruku a říká: Maminko, neboj se, to za chvíli přestane Taky se bojím výšek, nikam moc nešplhám. Největší zkrat jsem měla na Kokoříně, šli jsme venku po ochozu (už bez průvodkyně), došla jsem do poloviny a najednou jsem nemohla udělat ani krok, jenom jsem tam stála a klepala se a brečela. Asi dvacet lidí, co šlo za náma mě normálně obešlo, až jedna paní mě vzala kolem ramen, začala něco vyprávět, pomaloučku mě donutila udělat pár krůčků a odvedla mě dolů. Nebýt jí, asi bych tam stála ještě teď

o zadne asi nevim...ale teoreticky..prirozeny porod..neznam ho a vzdy me desive desil

nemám žádnou takovou fobii, ze které bych šílela. bouřku miluju, baví mě se dívat jak se blízká a jaká je příroda krásná při tom,

Nejsi sama, Ríša se také bojí bouřky, myslím, že zrovna tento strach je odůvodněný.

No z bouřky jen trochu a venku na kopcích nebo v chatách, kde není hromosvod. Jinak mám hrůzu z výšek, ale to se snažím postupně překonávat. Byly ale doby, kdy jsem se bála stát i na židli nebo na stole Teď už zvládám i některé rozhledny a tak, ale klepu se. Já jsem totiž v tomto trochu magor a snažím se tam někdy chodit schválně, pamatuji si, že jsem dřív na jednu chodila často a vždycky se snažila vylézt při každé návštěvě výš a tak to trénovat, abych se nebála. Ale třeba letadla už mi tolik nevadí, to už je tak vysoko, že mi to zase nepřijde...

Zubař, jestli taková fóbie existuje.

Nemám ráda výšky. Asi to není vyloženě fobie, ale když můžu vyhnu se tomu, takže žádné lanovky, lezení po žebříku a podobně. A nesnáším pavouky.

z hadu,na ty se nekoukam ani v zoo a tv taky prepinam

já hadů..těch co jsou za sklem ne..ale těch co jsou normálně v přírodě..na chalupě byli užovky a zmije..pravidelnej hysterickej záchvat...

Fobie je asi silné slovo, ale:Bojím se žab, strašně, to mě ztuhnou svaly, zatají se mě dech a nemám daleko k potrefení šlakem.Pak nesnáším hodně vody, jsem neplavec, protože jakmile se mě voda dostane výš jak po krk, začne mě hučet v uších a svírat se žaludek. Navíc nesnáším vodu v uších.A další věc... Nemám ráda moc blízko vedle sebe lidi. Víc jak asi 20 lidí pohromadě, Třeba když je nějaká akce a ti lidi stojí kolem mě a čučí. To se mě těžko dýchá a mám dojem, že se udusím. Když jseem ale vepředu a je mám za sebou tak mě nevadí.

U mě je to jednoznačně tma. Ani v bytě v noci nemůžu být po tmě. Když jsem bydlela sama, spávala jsem při velkém světle. S mužem jsme udělali kompromis- malá lampička v předsíni, abych přes skleněnou výplň dveří měla v ložnici aspoň trochu světla. Moje největší noční můra je uvíznout někde sama v noci, to by mě další den našli na tom stejným mítě mrtvou strachy. Párkrát jsem se přes veškerou snahu nevyhla tomu projít někde tmavou uličkou a bylo mi z toho vždycky zle. Začne mi hrozně bušit srdce, žaludek mám na vodě, za chvíli se mi už navaluje a mám co dělat, abych nezvracela a dělají se mi mžitky před očima. Brr, je mi zle, jen si to představím.

Takovou pravou fóbii, jakou popisuješ, tu nemám. Nemám moc ráda výšky a asi mám lehkou klaustrofobii.... ale nešílím z toho, jen netoužím po výletě ponorkou, po cestě do vesmíru a speolog ze mne taky nebude. Nicméně, výtahem nebo kabinovou lanovkou jezdím bez problému

Asi z ničeho, nic mě nenapadá. Pavouků se štítím, ale fobii nemám, bouřku miluju, psi taky. Možná, ale spíš to je strach, z toho, že se udusím.

uplne megafobii ne. U bourky nemam rada to napeti predtim, pavouci mi nevadi, k psum mam neutralni vztah... Vysky, uzavrene prostory - nevyhledavam to, ale ani me to neuvadi do silenosti.

ja se bojim bourky megamonstrozne.. sem nejak nestihla debatu... vypinam pojistky zalezu pod perinu a klepu se strachy..ted se snazim byt statecna kvuli decku- aby se nebal este vic.. ale nejde mi to:( a ted co bydlime v baraku bez hromosvodu- auaaaa.. to je neco na me.. prvni bourku sem obrecela.. jinak s ebojim pavouku, mysi, hadu, no hmyzu.. a pak taky megafobie ze zubaru!!!!!!! ta asi vede i nad bourkou