Fobie některých těhulí - diskuze

Kdyz ono je to tezke. Nekdo se proste o techto vecech vydrzi bavit cele hodiny, znova a znova. Ja takove maminky chapu, i kdyz mezi ne nepatrim. Ono horsi, podle me je, kdyz se tehulky o nicem jinem ve spolecnosti bavit nedokazi. To pak jde hlava kolem i me.

Ahoj, já chápu i ty ustrašené budoucí maminky i ty, které celé své těhotenství profrčí ani neví jak bez jakýchkoliv komplikací a zamyšlení. Nemusím si hodiny vykládát o tom, jestli přibírám moc nebo málo, ale člověk holt někdy potřebuje vědět, že v tom není sám. Ani nemluvě o tom, když je některá maminka vyděšená třeba z vyšetření, které se nedělá všem. To pak potřebuje utěšit asi ještě mnohem víc, než v případě že se už nevejde do svých oblíbených džín. Takže všeho s mírou. Jak toho pochopení, tak kritiky. Každá prožívá těhotenství jinak a jak psala Angie, že s někým cvičí hormony víc nebo míň neznamená, že to bude špatná nebo nějak přehnaně úzkostlivá maminka.

Proč si je pořizují? Třeba že je chtějí a na ty změny, které se dějí je nikdo nepřipravil a ani nemohl připravit. O čem by si asi tak těhotný mohli povídat, než o tom, jak je jim špatně a jak přibrali. Tohohle typu těhulí je velká většina, tak mi to zase tak divný nepřipadá. Nejsem jiná.

Chtějí být zajímavé.A upoutavají pozornost.Za mě nic takového nebylo.Taky se mediálně nerozebíralo každé těhotenské ublinknutí kdejaké hvězdičky.U dalších těhotenství už je to přejde.Ja jsem se u třetího vyloženě tešila jak si pujdu spočnout do porodnice.

Nevim, myslim že je každá překvapená jak je to hrozné. Já třeba dítě neplánovala a pak jsem si ho nechala. je to tak ošklivě řečeno, ale je to fakt. A měla jsem extremně hrozné těhotenství a ano skuhrala jsem. Protože mi bylo špatně a nic jsem nemohla a jen jsem zvracela. Měla jsem okolo sebe bezvadné přátele kterým to nevadilo (nebo vadilo, ale jsou přátele a tak mě vyslechli). Stejně tak si lidé stěžují na práci a když o ni příjdou tak jsou smutní, na manžela ale rozejít se nechtějí apod. Nepříjde mi na tom nic divného. A bát se porodu? To je myslím absolutně normální. Všichni vědi že to bolí. Já jsem se ted amoc nebála, občas jsem si řekla, že to nebude nic hezkého. Ale tak jsem se těšila na mimi, že když mi praskla voda měla jsem radost a strach jen malinko. Ovšem ted když jsem po jednom porodu. A bylo to to nejhorší co mě v životě potkalo. Výsledkem toho je torchu postižené dítě. Takže já se při dalším těhotenství budu porodu bát už jakmile mi vykouknout na testu dvě čárky. A až začnu rodit tak hrůzou asi umřu. A nedá se nic dělat. Nepříjde mi to jako katastrofa...

Já se teda porodu taky nebojím, ale chápu, že se někdo bát může a že hormony dělejí neplechu, tak to je fakt.Za sebe můžu říct, že jsem se na těhotenství hrozně těšila a teď jsem spíš zklamaná...

Já to taky nechápu, proč se vyžívat v diskuzích nad problémy. Já se porodu nebojím, jelikož netuším, co mě čeká. Navíc na porodních kurzech o tom PA tak hezky mluví, že se snad i těším. Tolik ženských předemnou prodilo, tak nevím, proč já bych to nezvládla.

Já čekám první dítě a moc se na něj teším, ale zároveň mě \"děsí\" ostatní věci okolo. Myslím, že každá těhule tak trochu vyšiluje a myslím, že taky proč ne, tělo se mění, hormony taky dávají zabrat. Občas se sama sobě taky nestačím divit co vyvádím A to stěžování mezi ženskýma(na cokoliv) ať už těhu nebo ne je a bude vždycky vděčné téma hovoru!

Mě v těhotenství rozbrečí i rozšláplý šnek. Takže neracionální chování a větší strach úplně chápu...

Tak můj názor na tento typ těhulí, je takový, že je svým způsobem trošku chápu, po právu, pokud to jsou prvorodičky, sice vědí, jak co chodí, ale nezažily to a nejde se na to připravit, tak je podle mě normální když si občas postěžují, mě to ze začátku taky chytlo anestydím se říct, že trošku do té skupinky patřím...a že je to nejhorší těhotenství lidstva to si nemyslím, že to tak mají, ale pr kažodu ženu je její těhotenství jedinečné