finance - diskuze

my od doby co spolu bydlíme to máme tak,že stále máme své účty,ale peníze jsou společné.... z mého účtu jde hypotéka a z manželova jde-poplatky, jídlo.... vlastně všechno ostatní. vždycky dává nějaké penízky domů do mističky k tomu určené a doplnuje,když vidí,že chybí.... nikdy jsme se nebavili či jsou které peníze...jak tu někdo psal-jsme rodina a peníze máme společné

U nás to bylo puvodně tak,že mi manžel dával všechny peníze a já hospodařila,ale protože on je strašný a všecko musel mít tak jsme se furt hádali.Ted máme každý svuj učet já mám mateřskou a on mi tam posílá ještě peníze.Všecko platí on a když je doma tak i společné nákupy.Jinak bych ho zabila potrpí si na značky,všecko musí mít nejnovější,největší,nejlepší a já se zas držím při zemi a pořád šetřím i když nemusím.No,ale ted jsme potřebovali novou pračku tak jí bez mrknutí oka koupil,vlastně mi koupí všechno co si řeknu,já si,ale o nic neříkám.

to ti holka teda reknu, ze tohle nechapu...predtim jste to delali jak? my jsme s pritelem spolu chvilku, o spolecnem uctu zatim neuvazujeme, nebo spis jsme to zatim neresili, ale ani jeden nemame problem tomu druhemu dat do ruky penize ci platebni kartu, na dovolene jsme se treba pravidelne stridali v placeni v restauracich a tak (i kdyz pritel se tvari priserne, kdyz za nej cokoliv platim)...moji rodice maji, jak psala spousta holek prede mnou, uz spoustu let spolecny ucet, kazdy svou kartu...takhle by to melo fungovat, protoze kdyz partnerstvi/manzelstvi, tak se vsim vsudy...

Když jsme se nastěhovali k sobě, a když byla první výplata(pracovali jsme v jednom podniku) tak aniž bych cokoli řekla mě manžel ukázal výplatní lístek, posléze odevzdal i celou výplatu. Takto je to u nás doteď, jen s tím rozdílem, že výplata chodí na můj účet a o placení i nákupy se starám já. Pokud manžel chce peníze vezme si.

Máme s manželem jeden účet kam necháváme posílat peníze.Expert přes PC je on takže veškeré placení pře Net spadá na jeho hlavu.Já běžně nakoupím při příchodu peněz zásoby pro děti a psi,udělám velký nákup v Makru,během měsíce používám kartu a maximálně se začátkem dalšího měsíce zeptám kolik tam ještě máme peněz.Jinak to vyhovuje nám oboum.

Zrovna před nedávnem se mně ptala kamarádka jak to máme s financema, že budou bydlet s přítelem a neví jak to budou dělat. My jsme se hned na začátku domluvili, že co se týká složenek platí on a na mně je jídlo. Když mi docházely penízky, vybrala jsem něco s jeho účtu. Teď chceme jít jen na jeden účet,jsme už rodina a vše hradíme se společných peněz.Zbytečné platit poplatky na dvou účtech.

Musim rict, ze jsem zazila oboji. S byvalym pritelem jsme spolu byli docela dlouho, bydleli jsme spolu a meli kazdy svuj ucet. A uz bych to nikdy nechtela. O naklady jsme se tak nejak delili, ale prislo mi, ze kazdy si zijeme tak nejak za sebe, s duverou a rodinou to nemelo nic spolecneho. Proste si kazdy porad rozhodoval tak nejak sobecky, co chtel sam, chybelo mi to spolecne planovani i s temi financemi. Ted s manzelem mame spolecny ucet a jsme oba spokojeni. Poplatky plati z uctu manzel,protoze je denne ve meste, ja si vyberu z bankomatu, kdy potrebuji a kolik potrebuji, ani jeden se neptame nebo nehlasime, kolik jsme kde utratili. Zadny z nas neni zadny rozhazovac:-)). O vetsich nakupech se radime a jsem takhle spokojena. Uz bych to nechtela jinak. Proste si duverujem

U nás je to tak ,že od začátku společného bydlení(8let) máme jeden účet,na který chodí výplaty a ze kterého se platí účty. Přístup k účtu mám jen já,ale toje manželova lenost,není schopný si se mnou dojít do banky a vyřídit si podpisové právo. O větších investicích se radíme společně a jinak běžné nákupy obstarávám já.Manžel se čas od času zeptá kolik máme peněz na účtě a jinak ho finance nějak moc nezajímají.

Tvůj dotaz mě vcelku překvapil,v partnerském životě neznám něco jako je dělení peněz na tvoje a moje...máme společný účet (vlastně jich máme několik) každý svou kartu a hospodaříme společně od účtů (přes internetové bankovnictví)až po nákupy - platí ten kdo má kartu po rucemáme oba přehled a nikdy jsme neměli žádný problém s tím kdo kolik a za co utratil,přesto,že se rodičák nedá s manželovou výplatou srovnávat

Je, myslím, každého věc, zařídit si právě tohle "téma" tak, aby vyhovovalo těm dvěma. Umím si představit, že jsou rodiny, kde manželka nemá (a ani by nechtěla) "mít s penězi nic společného", někde to může být třeba manžel.Pokud jde o mě osobně - to, co popisuješ, bych určitě nesnesla. Od doby, co žijeme společně (tedy ještě dávno před svatbou), taky společně hospodaříme. Společný účet, stejná práva k němu, žádné dělení a přidělování peněz a podobně. Nenapadlo by mě vyčítat mu, že si něco koupil, ani on mně by nic nevytýkal (ale fakt je, že nejsem typ, co by měl v utrácení zálibu), z výpisu vydím, co co stálo, je mi jasný, že když k Vánocům dostanu kvalitní dárak třeba za několik tisíc, jsou to peníze z našeho společného účtu, právě tak on (tedy žádné šetření na dárky bokem), o investicích rozhodujeme společeně, nikdy by mi nekontroloval, kolik utratím za domácnost, za potraviny a podobně (teda aspoň o tom nevím).(Účty platím já, ale né v tom smyslu, že by to bylo z "mých" peněz, ale starám se o platby přes internetové bankovnictví, nejen ty jednorázové, ale i trvalé příkazy a tak. Paradoxně je to dáno tím, že i přes mé chabé "počítačové" dovednosti jsem na tom s PC o fous lépe než manžel.)Asi máme v tomhle kliku, jsme "naladěni na stejnou vlnu", vyhovuje nám to tak, prostě to přišlo a vyvinulo se naprosto přirozeně, neměnila bych to a jiný model si u nás představit neumím.Nevím přesně, nedokážu to posoudit, ale je to i o důvěře a vzájemném respektu, myslím si. (Pochopitelně když jsi na MD nebo RD, "vyděláváš" míň než právě v tu dobu on. Na druhou stranu ale zase taky nevaříš jen pro sebe a neuklidíš jen "svojí" půlku bytu, neumyješ přece jen půlku záchodu, nežehlíš jen svoje prádlo.)Jde o to najít cestu, která bude vyhovovat oběma stranám, jestli se má jeden z vás cítit nespokojeně či v důsledku i tak nějak méněcenně, asi to není to, co by mohlo fungovat dlouhodobě. Ale to je jen můj názor.