Dospělé deti - diskuze

Už jsem vlastně odpověděla u Lucky výše. Jakmile jsem začala pracovat, přispívala jsem na domácnost nějakou symbolickou částkou (už nevím kolik), později jsem platila půlku všeho (nájem, elektrika, plyn). Myslím si, že je správné přispívat na domácnost, alespoň se člověk naučí, že nic není zadarmo a účty za vás nikdo nezaplatí. Já doma byla dlouho, starala jsem se o babičku a dědu, táta měl v té době přítelkyni a bydlel u ní. Po smrti dědy jsme tam byly s babičkou samy a občas můj kluk, později se vrátil táta, já se odstěhovala a když babička onemocněla, tak jsem se vrátila. Nikdo to po mě nechtěl, ale já to brala jako samozřejmost, nemohla jsem v tom tátu nechat.

Ve chvíli kdy jsem si začla vydělávat mi naši řekli že budu přispívat na domácnost a já to brala, nevidím důvod proč bych jako výdělečná měla po rodičích chtít aby platili služby a jídlo když na to mám sama. Horší to bylo s pravidly, ty teda byli dost kruté a to byl vcelku důvod proč jsem se odstěhovala ze dne na den, když naši byli slavit silvestra pár dní mimo domov, to mi bylo 22.

V podstatě jsem z domova odešla v 18ti letech. Po maturitě. Rok jsem byla v Olomouci na škole - domů jsem jezdila jednou za měsíc. Pak jsem šla do Plzně a tady už zůstala. Nedovedu si představit, že bych dospělá bydlela s mámou... to by nedopadlo dobře. No a jak jsem psala už výš u Lucky... přispívání na domácnost mi přijde v pořádku. Podle mě je potřeba, aby si mladí uvědomili, že bydlení není zadarmo. Samozřejmě, že jiná situace je, kdyby byli ve finanční tísni nebo tak něco, ale pokud chodí do práce a vydělávají, tak ať se na nákladech podílejí...

ja jsem po skole byla chvili na pracaku, a i z podpory jsem nasim prispivala na jidlo, tehdy jsem mela podporu asi 2,2 a nasim jsem z toho davala litr...praci jsem si nasla v praze, takze jsem hledala i podnajem, nasla jsem si spolubydlici, a nasi mi prvni najem zaplatili

já studovala a chodila na brigádu, nic jsem nedávala a naši po mně nic nechtěli, věřím, že kdybych měla plný úvazek, tak by stejně nic nechtěli, ale já bych asi dávala a nevadilo by mi to. Extrém byl u mého muže doma. Nechal vejšky, měl jen brigádu a otec mu řekl, že bude platit 3 tisíce měsíčně, ať na to vezme kde chce. Že bude platit za prací prášek, za jídlo, za vzduch, co tam s nima dejchá. Řekl to fakt takhle doslova, muž to nedá na sobě znát, ale mě to mrzí dodnes. Tohle bych nikdy dítěti, které v životě neudělalo nic zlého, nemohla říct. Teď u nich bydlí dvacetiletej smrad, kterej neudělal maturitu, nemá práci, nic platit nemusí a ještě mu chtějí koupit byt.

Já jsem neplatila nic, ale bydlela jsem tam tak 2 měsíce poté, co jsem si našla práci. Jinak by po mě asi něco taťka chtěl. Mě se líbilo, jak to udělal strejda se setřenkama. Začly pracovat hned po posledních prázdninách a on jim dal půl roku, aby něco \"našetřily\" a pak museli začít přispívat na chod domácnosti každá 1000,-. Holky dostaly i auto od rodičů dohromady a od té doby si okolo auta platí všechno sami. Každopádně já jsem pro příspívání.

U nás byla taková dohoda, já jsem platila 1500 a naši mi to dávali na stavební spoření a pak mi to za 5 let dali. Byla jsem doma do 25. Oni mi tak nějak nevěřili, že bch si šetřila sama.

píšu to u Lucinky nahoře. my jak mile sme vydělávali, tak sme se podíleli. i já to tak budu brát u svých dětí. Penízky jim budu schovávat, ale pokud bychom byli v situaci jako naši, peněz moc nebylo, tak se prostě použijí na společnou domácnost. můj názor je, že by měli mít děti prostě už nějaký závazek, že ne vše se jim podstrčí pod nos

jakmile sem zacla makat- musela sem prispivat na domacnost-prijde mi to dobre- takze i ja to po svych detech budu pozadovat-to vim jiste:o)) jinak na podminkahc se domluvime az pak:D

Já mám v tomhle poměrně jasno už teď.V okamžiku kdy potvoráci začnou vydělávat a budou ještě stále bydlet doma,budou určitou částí své výplaty přispívat na chod domácnosti.Za to budou mít doma navařeno,vypráno atd.Nebudu je buzerovat co smějí a cone,jen nastavím pravidla,třeba ve smyslu-jeď si kam chceš,jen řekni kdy se vrátíš a pokud se tam zasekneš tak laskavě zavolej,že se vrátíš později.Co se týká návštěv a případných budoucích partnerů,to budu řešit až později.

Z domu jsem odesla hned po maturite v 18-ti letech. Nejprve rok Nemecko a pak 2 roky UK. Tam jsem fungovala uplne samostatne, vcetne toho, ze jsem si na studia jazyku vydelavala sama. Kdyz jsem se pak vratila, tak jsem k rodicum zpet nesla, nasla jsem si privat, zacala studovat na VS a do toho pracovat. Pripada mi to jako uplna samozrejmost, ze pokud dite zustane bydlet u rodicu a pritom uz pracuje, tak ma prispivat i na spolecnou domacnost.

tak já musela přispívat, žili jsme jen z tátova platu a bylo to dost složité období, ale nechtěl po mě hodně, 1000,- Kč myslím, já myslím, že je správné když vydělávající dítě začne alespoň trochu přispívat, aby mělo trochu ponětí co je potřeba platit v domácnosti

když mi bylo 17, odstěhovala se mamka do bytu (vzala si sebou mladšího brášku, já se rozhodla zůstat se starším bráchou doma) a já měla celou domácnost i s problémovým tatou na krku sama.. naše děti budem živit, dokud nezačnou vydělávat, pak se musí začít snažit sami.. pomáhat musí už teď, je to naše společná domácnost

já bych po děcku, pokud by vydělávalo a žilo u mě, chtěla alespoň minimální nájem (energie + třeba litr měsíčně \"za postel\" ). Mi to přijde absolutně v pořádku..

Do osmnácti jsem byla fakt dítěčko - bydlela jsem u našich, živili mě, šatili a dávali mi kapesné. Po maturitě jsem odešla nejdří do Prahy a potom do Brna na školu. Protože mi umřela mamka - dědictvím jsem přišla k bytu, který jsem pronajímala a z toho jsem si na škole krásně žila - bylo to prima a byla to ale i určitá zodpovědnost. Ale kdyby tohle nebylo, určitě by mě táta dál finanačně podporoval po dobu studia. Stejně jsem s ním ještě dlouho jezdila třeba na dovolené na lyže nebo k moři a platil to on. Takže já jsem dlooouuuuho nebyla úplně finančně nezávislá. Popravdě řečeno jsem z této tátovy starostlivé náruče přešla do náruče manželovy...Takže jsem nikdy úplně nazakusila dlohoudobě se starat jen a jen o sebe za své ve svém...Možná mi ta zkušenost chybí...Ale život mi to zatím takhle připravil...Ne, že by si mě muž nějak od začátku vyživoval to ne, ale celekm brzo jsme se sestěhovali a tak nějak společně hospodařili a on od začátku vydělával víc než já a hospodařili jsme ale společně. Vzhledem k tomu, že nechci, aby se mé děti měly hůř než já - to je asi logické - budu je taky podobně podporovat. Ale zároveň musí znát cenu peněz a učit se zodpovědnosti...

nasi chteli prispivat na chod domacnosti financne i fyzicky...coz chteli i pred tim,ale nemuseli jsme jim za to platitja odesla chvilku po 18 roce..

Jo a ještě jsem zapomněla podotknout, že jak Markétka vyroste to přiměřeného věku (vždycky bude o 6 let starší než Ála), tak bude mít v přízemí své zázemí, aby tedy když si přivede kluka tím nezatěžovala tu mladší, nás a hlavně aby ani ona neměla pocit, že je pod drobnohledem

Tak když jsem začla pracovat,musela jsem mamce přispívat na domácnost tím,že jsem jí dávala 1000 Kč z výplaty a sem tam jsem udělala i velké nákupy.No a odstěhovala jsem se,až si Ríša udělal civilku a našel práci v nemocnici Třinci,tak jsme šli oba dva bydlet do Třince.Bylo mi asi tak kolem 22-23 možná.

Já tohle nezažila. Od patnácti jsem bydlela u babičky a od šestnácti sama s přítelem. To mi naši na část živobytí přispívali a zbytek jsem si musela vydělat. Ale určitě si myslím, že když si už člověk vydělává, měl by taky platit něco v domácnosti u rodičů.

Já odešla do Prahy na vysokou a už jsem měla takovou nějakou samostatnost. Doma jsem už tedy od 19 let nebydlela a jezdila tam jen na některé víkendy. Pokud budeme mít s dětma takové krásné vztahy jako plánuju :))) tak tu můžou zůstat jak dlouho chtějí, rozhodně nebudou nic platit. Ale podmínky samozřejmě nastavené budou. Tak když přijdou ožralí jednou za uherák tak jim budu vařit kafe a dávat studené obklady na čelo s poznámkou že jsou úplně blbí. Pokud každý pátek, hmmm, to by asi bylo jiné kafe. Co mi bude hodně vadit a to vím už ted, jsou návštěvy. U těch prostě budou muset vědět že jsou jisté hranice...

pokud jsou to Gabčini kámoši, tak jsou ještě dost mladí, horší je to s některými kamarády mého muže, ti mají všichni přes třicet a většina ještě bydlí u rodičů já teda jako matka bych doma 30-letého chlapa nesnesla, ať se hezky stará sám, roků na to má dost Já se od našich odstěhovala hned po maturitě, bylo mi 19 :) chtěla jsem žít sama a po svém a to mám s našima skvělé vztahy a mohla jsem klidně zůstat já své děti dokud budou studovat nikam vyhazovat nebudu, ale pokud budou mít po škole a budou mít práci tak je budu asi trošku směřovat k tomu, ať se osamostatní, plný servis u maminky rozhodně mít nebudou

Jakmile jsem začala pracovat, naši mi ani nemuseli říkat a automaticky jsem jim začala přispívat na domácnost, i když v té době už jsem často přespávala u Lojzy a vařila tam. Neumím si představit, že bych tam fungovala dál a nechala se živit. To, že mi naši ty peníze stejně spořili jsem zjistila až po delší době.

já bydlela už od 16 v podstatě sama, takže nevím, ale budu ráda když tu barča zůstane co nejdéle bude chtít, pravidla jsou samozřejmostí, ale zase na druhou stranu, bude dospělá, bude si vydělávat a jestli přijde domů v noci z mejdanu budu asi tolerovat, pokud nás nebude moc budit a dělat bugr. Kluky si přivést může, když tím nebude narušovat náš chod domácnosti. O uvaření nejde, představovala bych si to tak,. že budou zalezlí a vylezou jen na oběd, vyčůrat a pro pití půjde Bára. Pak mi vadit nebudou

V okamžiku kdy jsem začala být výdělečná jsem se s našima domluvila, resp. bylo mi vysvětleno, že by bylo vhodné přispívat na domácnost. A tak jsem měsíčně z platu dávala 2 tisíce a za to jsem měla pořád stejný \"komfort\" jako když jsem chodila do školy. Jinak z domova jsem se odstěhovala ve 22 letech. Pravda do žádného bytu, ale hezky k babičce po smrti dědy. Ale od počátku já měla své patro, ona své a jediné co jsme měly společné byla pračka a ona vařívala, když já chodila do práce. Na domácnost jsem samozřejmě také přispívala. Co se k nám nastěhoval Robert, tak jsme definitivně odbourali to společné a každá jsme jely zvlášť. Loni zemřela a odteď se staráme o celý dům, nejen o naše patro.