Domácí vzdělávání - diskuze

Věrko, mně osobně stačí ty domácí úkoly, vedení dítěte v přípravě na kroužkové aktivity, udržování pořádku v pokoji, tvorbě sociálních návyků apod. Ať děti chvíli \"drezúruje\" někdo jiný, abych pak mohla být zase jejich \"hrací maminka\".

ne. Nejde ani tak o znalosti, ty bych asi zvladla, ale hlavne o to, aby se ucila zit v kolektivu ruznych deti, ruzne chytrych, ruzne majetnych, ruzne zlobivych..... A aby znala i jinou autoritu jak me.

My jsme o tom neuvazovali a ja si to ani neumim predstavit. Urcite bych se zorganizovala, ale co se tyce znalosti, no, nevim, nevim, spoustu veci bych si musela poradne nastudovat. Navic si myslim, ze skola ma preci jenom neco do sebe a pokud chce rodic dite vzdelavat mimo skolu, tak mu v tom nic nebrani.

kamarádka odjela na rok do afriky a tam bude vyučovat syna doma myslím 6třída ....

Mě by na tom vadilo, že dítě nebude v kolektivu. Já mám kamarády jen ze školy, nevim kde bych je v takovem případě splašila. A pak bych se také bála toho že nebudu dostatečně důsledná a občas něco prominu. Kromě toho například matematiku bych učit opravdu nemohla.

Jsem na tom stejně. Na jednu stranu by se mi to líbilo, dítko mít u sebe, ale já bych si na to nedtroufla ani důsledností, ani cholerickou povahou. Myslím si i že dítko kolektiv spolužáků potřebuje. Mě bude stačit když se vrátím do školy jako asistentka pedagoga. a mé dítko bude učit někdo jiný

Tohle téma bylo u nás docela aktualní,když jsme měli malou Gabku.Martin se tak o ní bál,že si jí bál pustit do školky.Nejraději by nás obě zavřel doma posadil na gauč a hýčkal nás.Jenže jak GAbka rostla a já jsem jí nedokázala ani naučit do 4 let mluvit,tak bych jí těžko bez pomoci naučila školu.Jsem moc ráda,že nakonec náš život nabral jíný směr.Protože to by dopadlo tak,že by jsme s Gabkou měli 200kg seděly by jsme jen doma u tv a nadavaly jak je ten život nudný.Škola není jen o tom naučit se číst a psát.

Já se přiznám, že nemám úplně vyhraněný názor. Sama bych své děti doma vzdělávat nechtěla. A to proto, že vím, že bych nedokázala být důsledná. Navíc je spousta oblastí, které prostě neovládám... Znám osobně jednoho tatínka z rodiny, kde se rozhodli pro domácí vzdělávání. Měli celkem problém najít školu, která jim vyjde vstříc. Jak jsem to pochopila, tak tam musí chodit na nějaké zkoušky (což si nejsem jistá, zda nebude pro to dítě stresující, protože to bude pro něj úplně cizí prostředí...). Kolektivu si prý jejich dcerka užije dost, protože chodí často do mateřského centra a bude chodit na hudebku. Jak jsem psala, vyraněný názor na to nemám, protože nás se to ještě vůbec netýká a tak nedokážu domyslet všechny detaily.

V mém případě to asi nepřipadá v úvahu,Jsem cholerik jaksepatří,to by prostě nešlo.Navíc mám někdy pocit,že děti raději poslechnou cizího(paní učitelku) než vlastního rodiče.

ja ne,ale budou mit rodileho mluvciho na anglictinu,mam kamarada ,je to profesi vystudovany a praktizujici ucitel a navic anglictiny a navic z anglie..a tak od 6 let jsme domluveni,ze si je vezme pod kridla

Přiznám se, že jsem o tom nikdy ani neuvažovala. Neumím si to představit organizačně, netroufla bych si pedagogicky (ani nevím, zda bych mohla, nejsem-li pedagog), jednoznačně bychom narazili na moji nedůslednost (a to si o sobě nemyslím, že bych byla lajdák nebo tak) - nebo je to celé jen moje pohodlnost Obdivuju každého, kdo se do toho pustí a osbně nikoho takového neznám. Mám důvěru v místní malou vesnickou školu, v její dvě učitelky a s důvěrou jim své děti svěřím.Pokud jde o mě, vidím spíš asi převahu negativ nad pozitivy tohoto typu vždělávání.Když to hodně přitáhnu za vlasy, tak mi připadá, že např. maminky v dnešní době podnikají všmožné aktivity od nejútlejšího věku svých dětí proto, \"aby byly mezi dětmi\" a pak je tímto způsobem v podstatě izolovat od ostatních dětí? Třeba je to názor mylný, ale vidím to tak. Nejde totiž jen o vědomosti jako takové, které dítě ve škole získá, ale o působení školy jako celku, o vlivu kolektivu, o řádu, kterému je třeba se ve škole podřídit...Domácí vzdělávání si dokážu asi představit jako \"nouzovou variantu\", je-li dítě nemocné (myslím dlouhodobý zdr. hendikep) nebo z jiných důvodů nemůže školu pravidelně navštěvovat - např. situace, jaká byla v seriálu Skippy, pamatujete? Tam ten hl. dětský hrdina žil kdesi mimo civilizaci.A pak taky ryze praktický aspekt - je-li rodina závislá i na příjmu matky, asi těžko může tuto variantu vzdělávání zvolit.Tak to jsem se hezky rozepsala, možná se v lecčems mýlím a ráda si přečtu další názory, obzvláště těch, kteří / které své děti doma skutečně vyučují.