Dobrý den, v červenci 2008 jsem rodila své první dítě v Mot... - diskuze

Dobrý den,
v červenci 2008 jsem rodila své první dítě v Motole. Docházel jsem sem i do prenatální poradny, péče byla dobrá, jen to dlouhé čekání v přeplněné čekárně bylo trošku nepříjemné. V den, kdy se dcerka rozhodla přijít na svět, mi ráno odtekla plodová voda, dostavily se slabé kontrakce,takže jsme vyrazili s manželem do Motola. Lékařka i sestra na příjmu byly příjemné. Manžela jsem samozřejmě chtěla mít celou dobu u sebe, což mi umožněno nebylo, protože byla přeplněná "hekárna", takže soukromí žádné. Porodní asistentka, která mne občas vyšetřila, byla velice nepříjemná, na vyšetřovací lůžko nelezu dost rychle a sama si můžu za to, že po každém soustu či loknutí si vody zvracím - "blbě dýcháte". Tím to skončilo, takže jsem celou dobu až do samotného narození dcery nic nejedla a nepila (porod trval 14 hodin)a nikoho to nezajímalo. Na hekárnu se občas přišla podívat studentka, která tu byla na praxi (byly tu studentky medicíny a studentky na porodní asistentky), naměřila monitor, zavedla infuzi, a zase dlouhou dobu nic. Po 10 hodinách na hekárně mne přemístili na přípravný pokojík, kde už konečně mohl být i manžel, to už jsem měla kontrakce několik hodin po 3 minutových intervalech. Teprve nyní mi dala opět nějaká studentka klystýr - jenže v té době není možné tekutinu udržet déle než do další kontrakce - takže bohužel efekt klystýru se dostavil až na podoním boxu, což je velice nepříjemné. Po cca hodině na přípravném pokojíku mne odvedli na porodní box, kde jsem strávila další 4 hodiny. Chtěla jsem již od začátku epidurální anestezii - pořád bylo moc brzy a když jsem už poněkolikáté požádala, svolili a během dalších 5 minut jsem se dozvěděla, že je již pozdě a nemůžou už mi ji dát. Opět se občas přišel někdo podívat a natočit monitor, najednou se ale začalo s porodem spěchat, něco se dělo. Už jsem neměla moc síly, ale netrvalo dlouho a mimčo se narodilo - ovšem neplakalo. Sestra ho odnesla pryč a až po delší době jsem uslyšela pláč. Byla jsem ráda, že je v pořádku. Poté přišel dětský lékař, který mi oznámil, že v pořádku to není - malá se ke konci porodu již dusila a může mít do budoucna poškozený mozek. Těžko říct, jestli se tomu dalo předejít, ale říkám si, že to snad z monitoru miminka muselo být poznat. K další péči na oddělení bych ani neočekávala nic extra, ale byla jsem ráda, když jsem šla po 5-ti dnech domů. Sestry byly děsné, chovaly se hrozně a poradily a pomohly až když už nebylo vyhnutí - malá v noci plakala, měla hlad, ale až na jednu výjimku mne vždy sestry odbyly s tím, že je to normální a že dítě není na vypínač. Další mi pak řekla, že mám na kojení "blbý" prsa, takže fakt povzbuzení ke kojení. Nejsem žádná hysterka ani přecitlivělá - pracovala jsem do nedávna také jako zdravotní sestra, takže mne udivilo, jak se "kolgyně" můžou k pacientovi chovat. Jinak lékaři byli všichni skvělí. Už bych tam ale rodit nešla.