Dneska je vážně den blbec - diskuze

Celou noc jsem spala s Tomáškem na letišti, Ládík na gauči, náš malý si totiž prodojil postel a nedalo se tam spát. To by ještě šlo, moc jsem se nevyspala, protože mu bylo letiště malý a Ládík to radši předem vzdal a šel spát na gauč. Ráno jsme jeli na celý den k mamce a uprostřed plánování oslavy Tomáškovi k narozeninám nám volala kamarádka, u které jsme byli v pátek na návštěvě, že má její Helenka neštovice. Seděli jsme u švagrové v obýváku, ona je v pátém měsíci a neštovice ještě neměla. Takže jsme se sbalili a chtěli odjet domů. Kurtovala jsem Tomáška do sedačky a on si pořád hrál s klíči od auta v mé ruce, tak jsem je hodila na přední sedačku a dokurtovala ho a zabouchla dveře, obešla auto a koukám, že auto je zamčené a klíče v něm. Venku vedro jako v peci. Tak jsme sedli s bráchou do auta, k Tomovi zavolali mamku a jeli pro klíče ( cca 5 km ). No nebudu Vás napínat, Tomášek to přežil, byl zpocený jak myš, mamku naštěstí napadlo dát nad něj slunečník, takže mu nebylo takové horko. Byl tam asi půl hodiny. Jenže my jsme zjistili, že nemáme potřebný náhradní klíč na otevření auta, takže jsme museli rozbít zadní okýnko za řidičem ( ten malý trojúhelník ). Oprava nebude za hubičku a byla to moje chyba, ale pořád se nemůžu srovnat s tím, co mi můj chlap řekl. Byl na mě sprostý tak, jak jsem ho ještě nezažila, až mě rozbrečel a pak tam ještě před všema řekl, že by mě nejradši zabil, že tohle se může stát jen mě . Pak sice přišel do koupelny, kde se cáchal malý, aby se zchladil, a omluvil se, že na mě křičel, ale já to nějak nedokážu přejít, prostě to ve mě zanechalo nějaký šrám.