Divný pocit - diskuze

Ahoj Soni,to, co prožíváš, určitě není divné, říkám tomu doslova syndrom ženy na mateřské dovolené. Ženy, která by měla být šťastná, má dítě, ale místo toho zjišťuje, že je úplně sama se snižujícím se sebevědomím a s obavou z budoucnosti, snižující se slovní zásobou... Navíc si připadá divně a mnohdy se bojí s tímto svěřit.Souvisí také hodně s vnímáním ženy na mateřské celou společností.Pro ženu ta naprostá životní změna společně se změnami hormonálními může být velkým psychickým otřesem.Poté, co jsem důvěrně poznala po prvním porodu, jsem se snažila po tom druhém minimalizovat. Nakoupila jsem si spoustu literatury, která se dá číst např. po 2stránkách - Ríša většinou více nedovolil :-) - a je zaměřena na hledání si jiných prac. příležitostí, práci na mně samé, vytvořila jsem pravidelný režim, vč. aktivit - 1x týdně plavání se synem, kroužky dcery, pro sebe angličtinu. Člověk se dostane mezi lidi, udrží si komunikační schopnosti a nemá tolik času nad sebou přemýšlet.Ohromně to pomohlo, zkus to, třeba pomůže i Tobě, měj se krásně.

jojoi,jsem na tom podobně.A ono se vám to holky říká, ale mě třeba malou opravdu nemá kdo pohlídat a to bych si šla fakt ráda zacvičit._Ve vsi se s nikým zatím nijak nedružíme, manžel jede z práce v noci a rodiče daleko, tak péče o mimi zcela na mě a tahat jí někam na cvíčo s sebou mi přijde ve 4 měsících malá a neměla bych z toho nic.Jojo, až vyleze sluníčko, hned nám bude všem líp

Tohle znám x2... Je to docela logické. Kolem těch 4 měsíců už mimi není nové, všechno kolem něj už umíš a tak děláš vlastně jen všechno stereotypně pořád dokola. Je to až ubíjející. Když jsem do tohoto období dospěla, našla jsem si nějakou novou práci, koníčka apod. Třeba jsem se začla učit na státnici. A s tím sebevědomím je to těžké, chlapi nám v tom většinou taky moc nepomáhají... Já jsem začla řešit tak, že za každou vykonanou práci se pochválím, řeknu si jak se mi to povedlo a že jsem dobrá. Anebo napíšu sem a tady se někdo najde, kdo pochválí Tak hlavu vzhůru, všechny jsme šikovné, úžasné a skvělé, že se umíme o ty naše drobečky postarat, že si mohou spokojeně růst, hrát a nemusí se ničeho bát. A za tohle můžeme hlavně my mámy na mateřské nebo i tátové na mateřské

Ahoj Soni,jééé takových krizí už mám po těch 6-ti letech doma,za sebou nepočítaně a neustále se s určitou pravidelností vracejí Proto také pravidelně navštěvuji kadeřnici a dělám si dny jen pro sebe,děti nechám manžovi,seberu se a na pár hodin vypadnu,buď za kámoškou na kafe ,nebo jen tak ven..po určité době se ponorce nevyhne žádná z nás a proto chodíme sem,se stejně "postiženými" se lépe komunikuje a najdeme tu tolik spřízněných duší

tak trochu mi mluvíš z duše

Ted me tak jeste napadlo,ze kdyz jsem odjela k rodicum na dedinu na 3 dny(je tam suprove a mam tam kamaradky),tak po navratu jsem pokazde brecela.doslo mi ze tady budu zase sama,achjo ja sem vedela proc se nechci stehovat z rodne vesnicky do mesta,ale nebylo vyhnuti.Zase na druhou stranu mame aspon kam jezdit a vzdycky se na to strasne tesiiiiiim.Takze Soni hlavu vzhuru,se slunickem bude lip

jo "ponorka" nedávno jsem o tom taky psala že ji mám ale mě pomáhá vypadnout z domu a někde s někým pokecat ale na to je potřeba počasí takže když je hezky tak sme venku a to úplně cejtím jak se nabíjím energií zato když je hnusně tak mi to trošku pomáhá aspoň tady. To že se ti nikam nechce protože si myslíš že to je stejné jako zůstat doma není pravda někdy stačí jít třeba i k sousedce na kafe a vypadnout z těch známých " čtyř stěn" jenom se k tomu člověk musí dokopat protože když máš depku tak tě nic nebaví. Zkus třeba nějaký mama klub nebo třeba práci domu nebo pokud taťka pohlídá třeba večer zajít někam s kamarádkama nebo ségrou uvidíš že ti to pomůže

Sonicko o praci se neboj. Veci se meni, i kdybys tam pracovala. A jestli jsi neco zapomnela, tak je tak rizeni auta. Neridis 2 roky, ale pak sednes za volant a nohy a ruky vi co maji delat. Je to vse zabudovano v mozku a vsechno se Ti vybavi a osvezi. Tak se vubec neboj. Uzivej si pekne doma s malou, venuj se ji, hrej si s ni. Pak budes vzpominat na toto obdobi a treba si reknes, mela jsem si ho vice uzit. Tak vubec zadne obavy. Treba odebirej nejaky casopis nebo cti noviny, tak te to porad udrzi jakoby v realite.Moc se opatruj a zadne obavy, ju? Pac a pusu Tobe i Elisce.

Ahoj Soni,nesmutni,první věc je,že je perfektní že jsi máma na 100% ,ale zkus třeba dnes večer po vykoupání si upravit a nalakovat nehty,třeba si vzpomeneš jak je to hezké,když máš něco nového,třeba jen takovou maličkost,pak bych tatínkovi dala mimi a šla ke kadeřnici,je to zase maličkost,ale tvůj pocit se úplně změní a to vše je jen pro to,že se zase potřebuješ naučit milovat sama sebe!!!Je to těžké-vím-jsme maminky a naplˇbnuje nás ten pocit,že se absolutně oddáváme,já abych řekla pravdu ,tak jsem také netrajdala po návštěvách,taky mi vadilo,že se Aničce rozhodí rytmus,navíc tam byla zima nebo zase přetopíno,nebo strašný hluk(třeba u taťky má doma 4 děti...) ale zrovna k nim začalo být pro mne příjemné jezdit a chvilku být pod křídly milujícího rodiče a mít se "kam schovat" ,když už toho bylo na mě moc a na manžela taky a mezi dětmi byla Anička šťastná.Vzpomínám si že třeba na sraz BOL jsme jeli ,když jí bylo bez mála 5m a docela dálka,ale to byl pro mne zlom.Pak už jsem se snažila odlepit od podlahy v našem bytě a dělala vše pro to abychom byli ve společnosti,musím říci,že se mi strašně ulevilo Vydrželo nám to do dnes,naopak jedu raději na návštěvu,Aničku tam doslova odložím ,maceška se jí věnuje ,nebo už si hrají s mým bráškou a já si podrbu a potulím se zase s jejím mimi-dalším mým bráškou,prostě to v obou rodinách pročistí vzduch.Myslím,že se stačí jednou rozhoupnout a navíc bych to tipovala,že až vyleze sluníčko a budeš více potkávat venku maminky s kočárky ,zapovádáte se a najdeš třeba príma kamarádku a pak až začne Elí sama sedět a poznávat svět smát se na ostatní děti,vše se změní a bude to veselejší.Dělej to tak jak to zrovna cítíš,vážně se postupem času dostanete do rovnováhy a budeš ještě ŠŤASTNĚJŠÍ A SPOKOJENĚJŠÍ.A na práci teď nemysli,můžeš zkusit brigádu,třeba i tam zajít a s dobrou kolegyní si popovídat jak se věci mají-tak to dělám já a v létě tam chci jít na brigošku.No tak vám holky držíme s Aničkou palce

Taky si pripadam omezena, navic vecer mezi osmou a devatou pravidelne chytam depku, ze jsem mamka na prd a zenska uz vubec ne. Myslim, ze takovejhlema pocitama si musi projit kazda z nas.Me pomaha trpelivej chlap - doufam, ze mu ta trpelivost jeste vydrzi.A pak se snazim aspon jednou tydne jit s Matym na prochazku jeste s nekym jinym. S nejakou kamoskou. Sice neumim mluvit o nicem jinym nez o plinkach, ale snazim se vic naslouchat a spis si udrzovat prehled o problemech kamosky, abych si byla vedoma, ze existuje jeste neco jinyho jak kojeni.Matymu jsou dneska 4 mesice a je to konzervativni suchar. Ma svuj rezim, kterej si nenecha nicim zmenit, jinak je urazenej. Ale sem tam se snazim ho vytahnout k rodicum nebo ke kamaradce, co ma stejne stray mimco (Maty mi vetsinou vysvetli, ze se mu tam nelibi), ted jsme byli dokonce v materskym centru (kupodivu byl uzasnej, sposta novejch vesi ke koukani) - to ti muzu jedine doporucit.

Ahojky Soničko,ani nevím co pořádně napsat,ale chápu tě.Já jsem doma 4 roky a už ted mě straší,jak a hlavně kam si půjdu hledat práci,protože moje sebevědomí je hodně malé.Mám švagrovou,co má dvě děti,ještě je na mateřské a zjistili jsme,že má podobné pocity i s vyjadřováním a tak.Je to tím,že jsme jen s těmi dětmi,tak je třeba chodit do kolektivu a povídat si.Já ke kamarádkám nechodím,ke mě přijde někdo jednou za čas,tak ten kolektiv žen moc nemám,ale zase jsme pořád s manželem,chodíme hodně ven,povídáme si,tak je to fajn.No ty kilča navíc-jak už psali holky-9 měsíců jsi je nabírala,tak nějakou chvíli potrvá,než spadnou.Co takhle pořídit si rotoped?Já jako věčná bojovnice s váhou se bez něj neobejdu.Je fakt,že ted jsem na něj sedla jen jednou,zatím hubnu díky kojení,ale už se na něj chystám.Soničko hlavu vzhůru,podívej se na malou,ta přece za nějaké to kiloo navíc stojí.

Soni řekla bych, že je to asi "normální" Já mám taky takové pocity, ještě ke všemu tady nikoho neznám, jsme tu přestěhovaní rok, Fífovi je 6,5m a a já jsem s ním prakticky celou tu dobu "zavřená" doma. Kamarádky co mám z práce bydlí daleko, mají své rodiny, své problémy, taky málo času takže se ani nescházíme. Návštěvu domlouváme už od těhu a ještě jsme to nezvládli. S malým už je to ale lepší, už je šikovný, není to jen plakání,kakání, papání... Tak už se těším na léto, to už bude šikulka, že budeme výletovat a trošku více lítat po venku. Filípek je zlatíčko, mateřskou si v tomhle směru moooooooooc užívám, a ty pocity okolo s tím nějak pobojuju Ani mi nemá kdo občas pohlídat, rodinu máme 400km daleko - ale taky se to hodí nikdo nám do ničeho nekecá Za chvíli chceme začít chodit na plavčo, tak doufám, že se tam třeba seznámíme s nějakými mamčami a budeme více řádit venkuTakže už si s tím nelam hlavu, uvidíš, jak malá trošičku povyroste, určitě to bude veselejší

Soňo to je normální,myslím,ž sí tímhle každá mamka.S kilama si nelam hlavu,9 měsíců jsi je nabírala,tak po nich nemůžeš chtít aby byly hned dole.Verunce je 15 měsíce a mám 4 kg stále nahoře.Kamarádky taky nenavštěvuji,všechny se odtěhovaly nebo studují.Asi bych na ně ani čas moc neměla stejně.Chci se věnovat malý,vyroste a pak je už všechno pryč a dětství je jen jedno.Tak nezoufej a zkus to brát pozitivně.Možná je to jen období,které na tebe dopadlo a brzy bude vše v pořádku.Zkus pro sebe něco udělat,třeba změna účecu,mě taková maličkost hodně povzbudila.Připadala jsem si pak lépe.Neboj,ono se to upraví.Až začnou větší tepal,tak nebudeš mít na tyhle cmurné myšlenky ani čas

Soni nase mala ma 7 tydnu a uz mam takovy pocity jako ty.Ale uz to resim at to neni jeste horsi.Vcera jsem zasla do sekacu (mam taky par kilo navic a nechci to kupovat nove,protoze doufam ze shubnu),koupila si nejaky tricka a dneska bude hlidat tatinek a ja jedu ke kamosce nekam vyrazime a prespim u ni.Potrebuju to jak sul. Tak sup sup a taky nekam vyraz at je ti lip.

Ahojky, já jsem si taky tím prošla a myslím, že všechny maminy na mateřince si procházejí takovou krizovkou běžně.Najednou zjistíš, že celý svůj život plně věnuješ dítěti a na nic jiného již nestačíš.Je to proto, že děti učíme všemu novému a náš přehled se zaokrouhlí na utírání prdelinek, kojení, nachlazení atp...S těmi kg...si hlavu nelam..zkus se doma protáhnout, jíst do 5 hod. , lehčí jídla a pak nějaké to kilo zmizí...Nebo se běž protáhnout někde mezi holky do cvičení-přijdeš na jiný myšlenky.A práci- to zvládneš...Já jsem šla po 3 letech do práce, sebevědomí jsem měla nižší, ale za chvilku jsem se zaběhla.P.S: Tu práci jsem si musela hledat, neboť mi moje firma zrušila místo...Tak hlavu vzhůru, hezky si kup něco novýho na sebe, nějaký pohyb zapoj a taky ať tatínek hlídá a ty si běž povyrazit s holkama (hlavně bez dětí!!!!!!!).Chce to změnu.Vím o čem je řeč....

ahoj v nekterych vecech mi mluvis uplne z duse.ja sem teda moc neprispivam i kdyz jsem na bol skoro od zacatku.