dilema - diskuze

Já bych do toho nešla. Hele nám tchánovci koupili vcelku dost drahou kameru, abychom měli na památku malou od narození filmovat. Nechtěla jsem jí, ale budiž, prý to není dárek pro mě, ale pro celou rodinu. První hádka po 3 měsících a už jí chtěli zpátky a s ní i další 2 dárky co nám dali. Nejdřív to napsali do mailu a pak to řekli 2x do telefonu. Pak čekali že jim zavoláme a že budeme strašně přemlouvat že neee, že se strašně omlouváme, ale že kameru potřebujeme. Převezli jsme je, kameru i ostatní jsme jim poslali poštou, oni se urazili (protože to tak přece vůůůbec nemysleli) a od té doby já od nich nechci ani papírovou krabičku.

Tohle je fakt těžký. Pokud je tchýně ten typ, že by Ti to pak neustále podsouvala, že vám na ni dali peníze, tak bych to fakt nepřijala. Zase máš ale výhodu, že chce přispět na něco, co fakt potřebujete. To ta moje vždycky usoudí, že by se mi něco hodilo, oznámí mi, že mi to koupí, dvacetkrát jí řeknu, že to fakt nepotřebuju, a při další návštěvě se s tím stejně přihasí. Si fakt připadám, jak kdybych mluvila do dubu. Kdyby se zeptala, tak jí řeknu, že může třeba malýmu přidat na očkování, který není zrovna nejlevnější, a bylo by to účelný. Ale ne, mám plný byt nepotřebnejch krámů.

Sis odpověděla sama... Je jedináček, stejně mu po nich všechno zůstane, takže pokud si můžeš vybrat, vybírej... Můžeš fikaně, přes Martina ;-).

To je těžké...Tchýně nám taky pořád něco cpe,hlavně jídlo a mě to štve,protože si připadám,že jsme nějací chudáci,kteří nemají ani na kus žvance.Ona to tak nemyslí,ale mě to vadí.Přítel jí to říkal už několikrát,ale ona pořád,že komu to má dát,když má jen jeho.Tak s jídlem jsem se nějak smířila,ale s něčím větším bych už nesouhlasila.Na začátku,když jsme se zařizovali,tak se nám vyloženě vnutila,že nám koupí nějaký nábytek.Nechtěli jsme,ale nakonec jsme souhlasili s takovou obývací stěnou (ne takovou tou klasickou,spíš jsou to poličky),protože byla docela levná.Pak se ale snažila nám vnutit i na postel a to už jsem se fakt vzepřela,že neexistuje,protože nechci být nikomu za nic vděčná a navíc ona chtěla nakupovat s námi a to jsem nesla těžce.Strašně jsem se těšila,jak budeme chodit s přítelem vybírat nábytek a užijeme si to spolu a teď chtěla chodit i onaPak nám ještě vnutila na kočárek,což mi taky vadilo,ale prý to není pro nás,ale pro malou.Ona není ten typ,který by nám to později vyčítal,dává upřímně,ale já nechci být nikomu za nic vděčná,zvlášť,když si nejsme moc blízké a já tam chodím úplně minimálně.Kdybych to měla s tchýní jako ty,tak bych to asi nepřijala,i když chápu,že sedačku potřebujete a peněz není nazbyt...

To je jak u nás. Oni mají snad nějakou nemoc, furt mi něco vnucujou. Peníze, jídlo, atd. Nevezmu nic, nechci jim být vděčná a jednou by to vytáhli, že jsem nevděčná. Každej mi to taky říká, blbej kdo dává, blbější kdo nebere, ale jsem asi blbá