Dětský domov vs. vlastní rodina - diskuze

snažila bych se pomoct, to je jasné. Druhá otázka je, jestli by to bylo možné, jestli by o to dítě projevilo zájem. Ono né vždycky se jedná o krásný sourozenecký vztah. Sourozenec může být klidně narkoman, z dítěte bude vyrůstat nezvladatelný hajzlík...né vždy na to adoptivní rodiče stačí.... myslím tím, že to nemusí být idylka.

Pokud by to bylo jen trochu možné, vzala bych si je k sobě.

zatím mám 2 synovce a 1 neteř od Zdeňkové sestry (teda neoficiálně, nejsme se Zdeňkem svoji), můj brácha ještě děti nemá, vztahy se Zdeňkovou rodinou nejsou ideální, přesto bych se snažila v takovéto situaci zasáhnout, už teď jsme jim několikrát pomohli finančně, u budoucích dětí mého bráchy bych neváhala, na druhé straně věřím, že vztahy mohou být někdy tak komplikované, že pomoci je až nereálné, i když to člověk nabídne

nedokázala bych stím žít,určitě bych si je vzala do své péče,je to velké pouto mezi námi

Ja jsem se kdysi o tom bavila se segrou, jestli by melo smysl udelat nejake pravni vyjadreni, ze kdybychom se s Pepou oba zabili, ze bych chtela, aby holky vychovavali nasi.A segra rikala, a mi to prislo drsne, ze ja si muzu delat vyjadreni jake chci, ale ze pokud umrou oba rodice, tak decka jdou do decaku, i kdyz treba jen na \"chvilku\", tedy nez soud rozhodne, kam deti pujdou. Jak dlouho se to tahne, vi buh.Ani segra ani bracha deti jeste nemaji, ale to, ze by jejich pripadne deti sly do detskeho domova, by znamenalo, ze se stala nejaka tragedie, tedy ze cele pribuzenstvo pomrelo, takze radsi ani nemyslim a neprivolavam.

mám 3 bráchy, ale ani jeden zatím děti nemají a můžu dopředu říci, e bych se o ně postsrala, kdyby mělo dojít už z jakéhokoliv důvodu a bylo to v mých silách.

Nedokázala bych s tím žít,a proto bych se snažila se o ně postarat a nabídnout jim pomoct.

Je to hrozná představa vidět neteře a synovce v dětském domově. U nás ale malá pravděpodobnost, že by skončili u nás, protože vím, že by šli k jiné tetě. Ale když už to fakt vezmu tak, že my bychom byli jediná záchrana, v dětském domově bych je nenechala.

v normální rodině není co řešit, pokud tomu nebrání nějaké důvody - nemoc, finanční tíseň.. děti do domova nepatří, rodina se o ně má postarat někdy to ovšem nejde a potom je dětský domov rozhodně lepší než špatnáí rodina

v naší rodině by určitě nikdo nedopustil,aby děti zkončili v dětském domově. Já bych si neteře vzala a vim,že kdyby se nedej bože stalo něco s náma, tak holčičky by si určitě vzala moje máma nedopustila by,aby šly do dětského domova.

Nedokázala bych se s tím sžít a určitě bych si sestry děti vzala k sobě.

Moje tchýně si vzala děti od svého bráchy k sobě.Je vychovával otec a vlastně jim nic nechybělo.Jasně měli chlapská jídla nebo nakřivo přišitý knoflík,ale byli u tatínka štastní.Tchýně do toho musela rypat a vzala si je do pěstounské péče.Vzala si je mrcha kvuli penězum co na ně dostávala.Jenže časem zjistila,že to zas až tolik peněz není a děti šli pomalu do puberty a tak se jich zbavila tím,že je vrátila k matce alkoholičce.Matka taky viděla jen peníze.Jenže děti nezvládala a tak děti nakonec zkončili v dětské domově.Ted jsou dospělí a z kluka je krminálník.Kdyby zustali u otce měli by se určitě líp.Tak,že někdy ani pomoc rodiny není to nej.Ja bych s pocitem ,že je dítě z rodiny v DD žít nemohla já bych se postarala.Určitě líp než ta moje tchýně.

Kdyby to bylo jen trochu mozne, nedopustila bych, aby jeli do domova. Netere mam zatim jen v Egypte a tam je to vetsinou tak, ze se stara cela siroka rodina, ale minimalne na prazdniny (4 mesice) v roce bych si je bravala sem.

možná to vypadá jasné co je a není správné. Ale ne vždy je to tak jednoduché, zrovna jako rodinné vztahy a problémy sourozenců. Pokud by se moje sestra nebo bratr dostal do finančních potíží, snažila bych se jim hlavně pomoci, aby se nemuselo o ničem takovém jako je umístění do dětského domova rozhodovat. Pokud by ovšem měli problémy jiného rázu jako drogy, alkohol, násilí...tak nemůžete nepočítat,že je přes jejich děti budou přenášet i do vašich domovů. Ale rozhodně by mi nebyl nikdy cizí žádný složitý osud a snažila bych se pomoci....což se často nestává, to vím.

Pokud by jim hrozil detsky domov a ja bych k peci byla odsouhlasena,urcite bych to udelala.Samozrejme bych z toho byla nervozni,ale nevahala bych.Jinak musim rict,ze zadne synovce ani netere bohuzel nemam,ale mam velmi blizky vztah a lasku i k detem mych kamaradek..

pokusila bych si je vzit do sve pece..to je u nas asi samozrejme...ale byl by to zahul...kdyby to byli vsichni tak 4 krky navic..svagrova ma 3 a svagr zatim 1