Depka - diskuze

No tak po včerejšku mám fakt náladu, že se musím tady vypovídat... Co jsem doma s Honzíkem, tak mi občas dost chybí někdo, s kým bych mohla tak nějak pokecat a tak. Jasně, mám několik dobrých kamarádek, ale momentálně to s něma není jednoduché, nejen, že bydlí 20 km daleko, ale hlavně jsou dost pracovně vytížené, takže nemají tolik času jako dřív, no a další je taky doma s holčičkou, a jelikož rekonstruuje domeček tak času taky nemá tolik, tak v pohodě, to beru, jednou za čas se s něma vidím. Tady u nás nemám žádnou vyloženě kámošku, se kterou bych jezdila s kočárkem a tak. No a manžel když se vrací odpoledne nebo spíš večer z práce (jezdí pak ještě většinou na baráček pracovat abysme se mohli stěhovat co nejdřív) tak já na něho začnu chrlit ty novinky za celý den (jako kolikrát se Honzík pokakal, co všechno dělal a tak podobně...) a on někdy spíš je za celý den tak vypovídaný, že chce radši relax. Taky jsem začala chodit po večerech do práce natěšená, jak se zas dostanu mezi lidi... jenže chodím si tam když se mi to hodí a když manža přijde z práce aby hlídal Honzíka a to už zas v práci skoro nikdo není, tak tam dělám sama v kanclu.. takže taky nic..No tak jsme zorganizovali včera takový setkání nás 3 známých tady ve měste (moje budouucí švagrová, moje kolegyně z práce a já) tak jsem se napůl těšila, že si zas pokecám a tak. No ale celou dobu moje kolegyně řešila svůj rozchod s přítelem. Já chápu, že to pro ní nebylo snadný, už jsem si ten příběh vyslechla asi 2x, ale to byl vážně MONOLOG. Já se za celou dobu zmohla asi na 3 slova. No a jediný, co mi vlastně řekla bylo, že jsem vážně moc hubená a že asi nejím a že vlastně vypadám hrozně.... No tak jsem se vrátila domů fakt s tááákovouhle depkou, a docela jsem si i pobrečela. Naštěstí manža měl naslouchací náladu, tak jsem mu to všechno řekla.... No ještě, že je tady BoL, nikdy dřív by mě nenapadlo, že budu takhle \"virtuálně debatovat\" ale teď jsem fakt vděčná... tak díky za trpělivost, je to dlouhý... ale hned je mi líp...