Dani i já si to dneska poprvé přečetla a věř, že moc dobře v... - diskuze

Dani i já si to dneska poprvé přečetla a věř, že moc dobře vím, jak si se cítila. Můj děda umřel před pěti lety a bolí to dodnes pořád stejně, možná proto, že jsem byla poslední kdo ho viděl. V říjnu 2003 ho odvezli do nemocnice s bolestmi břicha, nic nenašli,tak ho vrátili domů,nechodícího. Začal týden hrůzy, noční služby, protože nedokázal vstát z postele,když ležel, chtěl sedět, když seděl, chtěl ležet atd..po týdnu mu prasklo břicho, odvoz do nemocnice. Následovali operace, jedna, druhá, ale nic se nelepšilo. Pořád jsme doufali, ale lékaři s námi mluvili na rovinu, je to otázka času a 3. prosince, když jsem za ním jela jako obvykle na návštěvu, si mě posadili a řekli mi, že byl na další operaci. Dali mu na výběr, buď se může trápit a pomalu umírat, nebo se to operací urychlí, vzhledem k jeho slabému srdci. Zvolil si svou cestu, nechtěl se trápit, a ani nás. Chtěla jsem ho vidět, ale nedokázala jsem tam u něj stát a dívat se na to, že už nebude.Umřel pět minut po té, co jsem utekla. Asi na mě čekal..To je můj příběh.Ač to nebyla rakovina i tohle bylo smutné..vlastně vždycky je to smutné, když umře někdo blízký..ale to je život a jediná spravedlivá věc na tomto světě, všechny nás to jednou čeká..BOHUŽEL