Takže Stella má zlomenou ruku v předloktí...obě kosti. Po večeři jsme si pustily pohádky, protože jsem potřebovala nakojit Viktorku. Stellka seděla vedle mě a sledovala tv. Nevím co ji to napadlo, ale v mžiku ležela na opěradle od gauče. Ještě ji povídám slez dolů, spadneš na kokos...a ejhle, bum rádna jako prase a obrovský pláč. Odtrhla jsem si Vikinu a letěla jsem za ní, seděla za gaučem a ukazovala mi ruku. Měla svěšené zápěstí...bylo 18.15hodin. Po chvilce se uklidnila, ale s rukou nehýbala. Když jsem se jí ruky dotkla začla řvát a už nepřestala. Oblékla jsem sebe, Viky i Stellu...obě řvaly...volala jsem babičce (Petr je zas pracovně v Bratislavě) narvala jsem nás do auta po cestě přibrala babku a uháněla na pohotovost. Čas 18.38! Za chviličku dorazil doktor (ten samý co ji nedávno šil hlavu)a začal ji kroutit rukou, malá řvala jako tur a já skoro sní. S rukou hýbala, ale nic do ní nevzala a když chtěla vylést na židli tak jsme viděli jak se ji ohla To už mi ty slzy tekly....dr. nás poslal na rentgen erárníma chodbama...na rentgen jsem dorazila ufuněná a spocená s řvoucím dítětem v náruči...pan doktor mě kvůli tomu, že jsem kojící narval do těžké zelené zástěry a šlo se na věc. Stella stále řvala. Nějak jsme to zvládly. Poté tou samou cestou zpět, chodby byly nekonečné s hrozným průvanem...do toho mi volala babička, že se mnou chce mluvit dr., že od 20.00 jde operovat, že jak to vypadá. Tak mu povídám, že zle , že to má zlomený...a ať mi jde někdo naproti, že jinak chcípnu. Přišel jak on tak sestra...podíval se na obrázek, řekl, že je to zlý a že na něj musím počkat, že ji to sestra zatím dá do dlahy. Čekaly jsme na chodbě kde byl taky průvan tak sestře povídám ať nás někam uklidí, že tu sedět nemůžem..naštěstí byla rozumná a vzala nás do ordinace do jejich odpočívacího pokoje. Až tam se Stellka uklidnila. Chuděra... seděla tam s dlahou a koukala na pohádku v tv.Po hodině a čtvrt dorazil doktor, řekl mi, že kdyby byla dospělá, že je to na operaci...málem jsem odpadla. Následovala sádrovna a opětovný řev Stelly...na poprvé se sádra nepovedla...nastal druhý pokus který se už vydařil..Stella byla už tak strašně unavená...plakala z posledních sil. Domů jsme dorazily před 22.30...převlékla jsem ji a dala jsem ji mlíčko, usnula do 5ti minut. Uvidíme jaká bude noc. Viktorka se probudila naštěstí jen jednou.Babička si zasloužila velkou pusu. A já si zasložím postel. Jsem ko. Doufám, že malá nebude mít následky...ve čtvrtek jdeme na kontrolu.