co říkáte na zvíře v domácnosti - diskuze

V paneláku jsme měli psa, malá ho měla ráda, to ano , ale veškerá péče byla na mě. Děti to baví jen chvíli a pak je to vždy na rodičích.Už bych si psa do bytu nevzala, možná,až budu v důchodu a budu na něj mít čas

Kdysi jsme měli psa a děkuji, víc nechci. Nic, ani křečka nebo rybičku.Nemyslím, že se dítě o něco ochudí. Mám výhodu v tom, že máme prase Karolínu a kluci jsou od sebe po roce tak se zabaví spolu.

myslím, že především jde o to, aby na zvíře byly prostory - jak v bytě, tak v časových možnostech rodiny. dyť je to živej tvor! jestliže má být vztah dítě-zvíře obohacující, tak taky pro to, že dítě učí zodpovědnosti a neustálé péči ..docela mě trápí, když si lidi pořídí psa, pořádně ho nevychovaj, nemaj na něj dostatek času - je mi líto těchto psů (a k tomu mi hodně vadí znečištěný trávníky)my máme morče, o který se starám já. ale to se vědělo, že to tak bude, když kluk má jen 4. ale pomáhá, i když někdy pod nátlakem.

Zvíře za každou cenu určitě ne. Myslím si, že člověk musí brát v úvahu i život toho zvířete samotného. Když chci velkého psa, měl by mít taky vhodné podmínky...apod.Doma o zvířátka (osmáky) starám já a děti. Ale koupi jsem iniciovala já :)) takže jsou vlastně moji. Jinak počítám, že budou děti větší, tak mi budou víc pomáhat. Už teď dělají, co můžou.

My měli doma měla želvu, starali jsme se tak něják všichni. Občas byla i andulka, ale moc se jim u nás nedařilo.Když byl Ondra miminko měli jsme doma psa, o toho se staral teď už exmanžel protože byl jeho asistenční a já jen pomáhala když bylo potřeba.V novém bytě jsem si splnila svůj sen mít doma zvířátka, máme takovou malou ZOO, začlo to křečíkem, pak rybičky, papoušci a jako poslední šneci. Staráme se s Martinem, já krmím a uklízím kolem, Martin o víkendu uklízí podestýlky. Ondra zatím neslibuje, ale občas rád asistuje.

Já bych psa do bytu nechtěla, protože by mi vadily všude ty chlupy. To ale říkám teď, když mám k dispozici dvůr a čuba běhá tam, ale v bytě by mi bylo asi brzo smutno a stejně bych si nějakého nepelichajícího malého hafíka pořídila. Kočku ne, ty nemám ráda. Jinak pro dítě je určitě dobré mít jakékoliv zvířátko právě kvůli tomu, že se učí zodpovědnosti, že ho prostě nemůže odložit, když ho přestane bavit. Zuzka se o čubu nijak extra nezajímá, dá jí vodu, granule, někdy jí pohladí, ale žádné velké city. Davídek je v tomhle po mně, čubu miluje, pořád ji mazlí, povídá si s ní, čuba s ním prý taky , blbnou, hrajou fotbal. Na ulici by nejradši každého psa hned hladil, je to prostě pejskomil

já myslím, že zvíře ano, pokud se o něj majitel řádně stará, pak ani nevadí když má malý byt, hlavně když psa venčí denně dlouho, aby měl dostatek pohybu a vyřádění, já vyrůstala se zvířetem - nejdříve pes, naši ho měli už když jsem se narodila a ta mě milovala,jéje, a já ji, když umřela bylo to pro mě hrozné, nahradili ji kočky, já i sestra jsme měli každá jednu, spali s námi v posteli, prostě další mazlíček, pak jsme měli psa, venku na zahradě, a to není pro mě, tam se mu nevěnuji tolik, přeci jen procházka, poblbnutí a pak je tam sám, to je mi ho líto, morčata venku v králíkárně mi nevadí, taky jsem je brala na procházky a domů, já se se zvířatama musím prostě mazlit , takže teď co jsem vdaná jsem měla andulku, taky stále puštěná z klece,mazlil se se mnou můj miláček, dožil se 10ti let než mi sem tchýně vpustila kočku a ta ho zakousla chudinku,kočky máme na zahradě, mám Bettynku - fenku, spí se mnou v posteli, prostě další mazlíček, nevím co budu dělat až mi umře , asi umřu taky , Nikolka už ji i venčí sama, stará se o ni ráda, v nějaké slabší chvilce či co jsem jí koupila králíčka a sobě morčátko, ovšem Nikča to rozdělila obráceně, ale mazlí se s oběma, máme je na zahradě, občas je bereme domů nebo ven do výběhu,krmení je zatím na mě, Nikča tam nedosáhne, ale pomáhá

ochuzujici to neni... ja nikdy nic nemela(az krecky v 8tride) a ti skoncily spatne... a myslim ze to na me nezanehalo nasledky.. kralika sme poridily tobikovi jako mahlicka- a uz rok kazde rano mu dava jidlo, hlida zda ma piti pres den, pousti rpavidelne z klece a pomaha s cistenim.. je ukazkovy staratel se...

Řekla bych, že je to individuální. Naší domácností prošlo mnoho zvířat, péče o všechny zbyla na mě. Tak nastal stop stav. Zvíře je povinnost a nedá se odložit jako hračka.

tak já měla psa od 10 let, a nevím jestli díky tomu ale vztah ke zvířatům mám. ale já prý vždycky tíhla ke zvířatům,a chtěla vše zachraňovat. doma ted máme 3 psy (jezevčík je tchánovců), malá vyrůstala se 2, třetího jsem si vzala od táty a je už skoro rok taky naše a musím říct že jsou to velký parťačky, Annie se těší na malou než dojde ze školky a vítá jí jak kdyby jí neviděla týden, hrajou si spolu, taky malá ví že jsou hranice za který nesmí zajít, třeba šlapání po packách, tahání za ouška atd, to jsem řekla jednou když byla malinká že neee a od tý doby prostě ví že nesmí že to pejska bolí.já třeba psa neberu jako věc ale dalšího člena rodiny a říkám že mám doma vlastně tři děti- jedno dvounohý a dvě čtyřnohý. a souhlasím s Liberte malá ví že musíme třeba ze hřiště domů nebo od kamarádky protože Annie a Andy jsou zavřený a je jim smutno, v krámu musíme taky koupit vždy aspon maličkost i pro ty dva žebráky a na to si vzpomene hlavně malá.

Jinak jsem zapomněla dodat-jako dítě jsme měli doma na zahradě milion zvířat.Chovnou stanici na andulky,100králíku,morčata,psi,kočky....můj tatka je maximalista.Dokonce já jsem milovala zatoulanou kočičku a dávala jsem jí jídlo atd,v životě jsem se jí nedotkla,ale i tak jsme měli krásný vztah.