co říkáte na zvíře v domácnosti - diskuze

V paneláku jsme měli psa, malá ho měla ráda, to ano , ale veškerá péče byla na mě. Děti to baví jen chvíli a pak je to vždy na rodičích.Už bych si psa do bytu nevzala, možná,až budu v důchodu a budu na něj mít čas

Kdysi jsme měli psa a děkuji, víc nechci. Nic, ani křečka nebo rybičku.Nemyslím, že se dítě o něco ochudí. Mám výhodu v tom, že máme prase Karolínu a kluci jsou od sebe po roce tak se zabaví spolu.

myslím, že především jde o to, aby na zvíře byly prostory - jak v bytě, tak v časových možnostech rodiny. dyť je to živej tvor! jestliže má být vztah dítě-zvíře obohacující, tak taky pro to, že dítě učí zodpovědnosti a neustálé péči ..docela mě trápí, když si lidi pořídí psa, pořádně ho nevychovaj, nemaj na něj dostatek času - je mi líto těchto psů (a k tomu mi hodně vadí znečištěný trávníky)my máme morče, o který se starám já. ale to se vědělo, že to tak bude, když kluk má jen 4. ale pomáhá, i když někdy pod nátlakem.

Zvíře za každou cenu určitě ne. Myslím si, že člověk musí brát v úvahu i život toho zvířete samotného. Když chci velkého psa, měl by mít taky vhodné podmínky...apod.Doma o zvířátka (osmáky) starám já a děti. Ale koupi jsem iniciovala já :)) takže jsou vlastně moji. Jinak počítám, že budou děti větší, tak mi budou víc pomáhat. Už teď dělají, co můžou.

My měli doma měla želvu, starali jsme se tak něják všichni. Občas byla i andulka, ale moc se jim u nás nedařilo.Když byl Ondra miminko měli jsme doma psa, o toho se staral teď už exmanžel protože byl jeho asistenční a já jen pomáhala když bylo potřeba.V novém bytě jsem si splnila svůj sen mít doma zvířátka, máme takovou malou ZOO, začlo to křečíkem, pak rybičky, papoušci a jako poslední šneci. Staráme se s Martinem, já krmím a uklízím kolem, Martin o víkendu uklízí podestýlky. Ondra zatím neslibuje, ale občas rád asistuje.

Já bych psa do bytu nechtěla, protože by mi vadily všude ty chlupy. To ale říkám teď, když mám k dispozici dvůr a čuba běhá tam, ale v bytě by mi bylo asi brzo smutno a stejně bych si nějakého nepelichajícího malého hafíka pořídila. Kočku ne, ty nemám ráda. Jinak pro dítě je určitě dobré mít jakékoliv zvířátko právě kvůli tomu, že se učí zodpovědnosti, že ho prostě nemůže odložit, když ho přestane bavit. Zuzka se o čubu nijak extra nezajímá, dá jí vodu, granule, někdy jí pohladí, ale žádné velké city. Davídek je v tomhle po mně, čubu miluje, pořád ji mazlí, povídá si s ní, čuba s ním prý taky , blbnou, hrajou fotbal. Na ulici by nejradši každého psa hned hladil, je to prostě pejskomil

já myslím, že zvíře ano, pokud se o něj majitel řádně stará, pak ani nevadí když má malý byt, hlavně když psa venčí denně dlouho, aby měl dostatek pohybu a vyřádění, já vyrůstala se zvířetem - nejdříve pes, naši ho měli už když jsem se narodila a ta mě milovala,jéje, a já ji, když umřela bylo to pro mě hrozné, nahradili ji kočky, já i sestra jsme měli každá jednu, spali s námi v posteli, prostě další mazlíček, pak jsme měli psa, venku na zahradě, a to není pro mě, tam se mu nevěnuji tolik, přeci jen procházka, poblbnutí a pak je tam sám, to je mi ho líto, morčata venku v králíkárně mi nevadí, taky jsem je brala na procházky a domů, já se se zvířatama musím prostě mazlit , takže teď co jsem vdaná jsem měla andulku, taky stále puštěná z klece,mazlil se se mnou můj miláček, dožil se 10ti let než mi sem tchýně vpustila kočku a ta ho zakousla chudinku,kočky máme na zahradě, mám Bettynku - fenku, spí se mnou v posteli, prostě další mazlíček, nevím co budu dělat až mi umře , asi umřu taky , Nikolka už ji i venčí sama, stará se o ni ráda, v nějaké slabší chvilce či co jsem jí koupila králíčka a sobě morčátko, ovšem Nikča to rozdělila obráceně, ale mazlí se s oběma, máme je na zahradě, občas je bereme domů nebo ven do výběhu,krmení je zatím na mě, Nikča tam nedosáhne, ale pomáhá

ochuzujici to neni... ja nikdy nic nemela(az krecky v 8tride) a ti skoncily spatne... a myslim ze to na me nezanehalo nasledky.. kralika sme poridily tobikovi jako mahlicka- a uz rok kazde rano mu dava jidlo, hlida zda ma piti pres den, pousti rpavidelne z klece a pomaha s cistenim.. je ukazkovy staratel se...

Řekla bych, že je to individuální. Naší domácností prošlo mnoho zvířat, péče o všechny zbyla na mě. Tak nastal stop stav. Zvíře je povinnost a nedá se odložit jako hračka.

tak já měla psa od 10 let, a nevím jestli díky tomu ale vztah ke zvířatům mám. ale já prý vždycky tíhla ke zvířatům,a chtěla vše zachraňovat. doma ted máme 3 psy (jezevčík je tchánovců), malá vyrůstala se 2, třetího jsem si vzala od táty a je už skoro rok taky naše a musím říct že jsou to velký parťačky, Annie se těší na malou než dojde ze školky a vítá jí jak kdyby jí neviděla týden, hrajou si spolu, taky malá ví že jsou hranice za který nesmí zajít, třeba šlapání po packách, tahání za ouška atd, to jsem řekla jednou když byla malinká že neee a od tý doby prostě ví že nesmí že to pejska bolí.já třeba psa neberu jako věc ale dalšího člena rodiny a říkám že mám doma vlastně tři děti- jedno dvounohý a dvě čtyřnohý. a souhlasím s Liberte malá ví že musíme třeba ze hřiště domů nebo od kamarádky protože Annie a Andy jsou zavřený a je jim smutno, v krámu musíme taky koupit vždy aspon maličkost i pro ty dva žebráky a na to si vzpomene hlavně malá.

Jinak jsem zapomněla dodat-jako dítě jsme měli doma na zahradě milion zvířat.Chovnou stanici na andulky,100králíku,morčata,psi,kočky....můj tatka je maximalista.Dokonce já jsem milovala zatoulanou kočičku a dávala jsem jí jídlo atd,v životě jsem se jí nedotkla,ale i tak jsme měli krásný vztah.

Kočka nebo pes,pokud to není nějaká fakt živá rasa,která potřebuje toho pohybu víc,nevyžaduje žádné extra nároky na prostor.Já v tomhle s většinou lidí nesouhlasím,že třeba pes nepatří do bytu.Víš,kolik vídávám psů,smutných,zavřených do kotce vedle baráků s velkou zahradou?Pes hlavně potřebuje pravidelně venčit a živější rasy jako třeba Jack Russel atd.delší procházky,kde se vybijí.Víc,než na prostoru záleží na vztahu,který k tomu zvířeti máš.S tím,jestli se to odrazí v dospělosti,to nedokážu posoudit.Někdo ke zvířatům vztah má,někdo ne a nemusí to být tím,jestli ho měl v dětství.Jsme třeba měli jen jedno morče,později andulky,ale psa mi nikdy naši nedovolili.Až když tatík od nás odešel,tak se mi podařilo ukecat mamku a vysněného psa jsem měla.A jak jsem byla šťastná!Ještě teď se nad tím dojímámJestli si jednou ještě někdy pořídíme psa,tak starat se budeme všichni.Teď máme morče a Karolínka ráda pomáhá s čištěním klece,ráda mu,resp.jí dává jídlo,ale hlavní zodpovědnost máme my dospělí,je ještě přece jen malá.

Jak u koho.Myslím ,že tak pro 10 procent dětí je zvíře životní nápln,kámoš atd.Zbytek to mají jako otravnou povinnost a kolikrát to tak i vypadá.Né každý kdo má psa je milovník zvířat a hodný člověk jak se říká.Ja bych v životě neublížila zvířeti i když je nenávidím.Libí se mi symbióza dítě a zvíře,ale to už musí být v něm.

Taky jsem neměla v dětství zvíře, jsem alergik a tenkrát se alergie moc nedala kompenzovat. A naši zvíře do bytu nechtěli.Zvířata jsou pro mě živé bytosti, které takto respektuju a snažím se těch zvířat spotřebovávat co nejméně. Zvířata mám všechny na stejné rovině, takže pro mě pes jako mravenec.Zvíře vlastnit nepotřebuju, nechci si kupovat za peníze živou bytost, nesedí mi to.Pepa má rád rybičky, tak máme akvárko, které čistíme jednou za čas společně, ryby krmí holky.Kolem baráku se poflakujou toulavé kočky, které krmíme. Vzhledem k jejich nezdrženlivosti je to dobrá sexuální výchova.Pokud budou holky chtít psa, tak venkovního, ne bytového, až budou natolik velké, aby se staraly samy, tak 10 let a více. Já samozřejmě nemám problém pomoct s tím, na co nestačí.Moje kolegyně je zvířecky ujetá, mají v bytě kanáry, morčata, psy (bígly) a nějak se vejdou i se dvěma dospělými syny.Jeden syn je pěkněj dáreček, takže asi měla těch zvířat mít víc

Lojza neměl nikdy ani šneka a je v pohodě. Ale je fakt, že zvířata prostě bere jako zvířata, neumí v nich vidět kamaráda, což mě občas trochu mrzí. Jinak se to na něm neprojevilo. U nás se o Archieho starám já a Lojza, děti ještě samotné venčit nemůžou, ale Miška mu už třeba rád nasype granule či nalije vodu. Jenže u nás jsem si prosadila pejska já ještě dřív, než děti přišly vůbec na svět. Sama jsem zvědavá, kdy si řeknou o své a jak zareaguji, bojím se, že kývnu na vše. Jenže u nás je právě momentálně problém ten prostor, ovšem jestli klapne jednou ten domeček, tak mi kočka + nějaký ten hlodaveček určitě udělá radost a budu doufat, že i děti se zapojí. Určitě je to pro ně fajn škola zodpovědnosti. Jen mě hrozně mrzí, když pak vidím, jak někde tohle prostě nefunguje a hafík atd. trpí...

no,pokud dite je blazen do zvirat a udela mozne a nemozne at mu nejake poridis ,tak je vytouzene a je to jeho nejlepsi kamos ..a vychovne..v takove puberte u holky je pes uzasnej..pokud jsou sehrana dvojka a ona je jeho pan...muzes ji pustit na rande a opravdu jen maloktery napadnik projde testem alespon drzeni za rukupolibek se kona mozna tesne pred vchodem domu a neco vic nema sanci prekonat u ochrance ani sam amorznam to z vlastni zkusenosti,ale ja fakt psa mela vydrenyho a byli jsme nerozlucni a tudiz chodil krome skoly a lekare vsude se mnou...a nasi meli aboslutni klid ohledne predcasneho tehotestvi atd.a ted ,kdy je pes ponejvice muj..protoze jsem s nim doma,i kdyz si ho poridil muz a az pak prisli deti,je videt,ze treba deti vedi,ze musimedomu,protoze pes musi ven atd...a vedi,ze nesmi treba kopat micem,ze se toho pak boji apod..uci se toleranci a vztahu ke zviratum obecne...