Co na to říkáte? Přečetli/y jste? Vaše příhody. Co už bych nepřežil/a? - nové reakce

ja si mohla vyzkouset tyden jen s jednim ditkem a musim rict ze je to parada oproti dvoum...kdyz si hraji spolu,je hukot ,kdyz kazdy sam,tak je hukot tak e a roztahano kde co, a nebo kazdy chce ode me neco a pokud mozno ve stejnou chvili...a cinkaji od rana do vecera...jedno ditko muzu upichnout aspon na chvili u pohadky a mit klidek, jedno kdyz pomaha u vareni az tolik neprekazi a nenadela binec, a proste vse je s nim mnohem snazsi...i venku ...a to mam moc hodne a samostatne deti...a stejne mi vecer duni hlava

@zajic

matky s jednim ditetem

pokud vim,v zivote se nestarala sama o 5 detia mozna kdyby nebyla tak porad uknucena,tak by ji to slo lepe i s tema chuvama kolem sebe

@Zavadilka

matky s jednim ditetem

no nema zkusenasti,ale to nemela zadna z nas...ja take ne..a proste podle me mit jedno mimino...batole,dite..je proste mnohem snazsi nez mit 2 mimina, a vic by me asi hrabalo take

Video nahých maturantů

jo koukala jsem už a jsou dobří

matky s jednim ditetem

a já to pochopím…nemá zkušenosti, vše 100x víc řeší , s každou rýmičkou běží k dr..je toho víc a všechny to víme…a je jasné , že vše se mění s dalším, dalšíma dětma…vše je pro ni nové, změna všeho

meli by s ni neco delat

já tohle nepochopím, vystaví svoji dceru traumatu…jako kde je ten blok rodiču jí to neříct, nechápu…naše děti ví vše, vajíčko, spermie, varlata, vagína, menstruace…nic jim nezatajuji

Že by jaro?

…jak krásnééé

No co ti na to napsat že? já mám tři je to náročné, vyžadují pozornost taky, hrát si společně vydrží, ale to je celý byt vzhuru nohama takže se snažím co nejvíc si zorganizovat čas tak aby jsem si snimi mohla hrát i já..pak to jde….a taky dost často mi děti formou hry pomáhají

matky s jednim ditetem

Hodně záleží na konkrétních exemplářích, které doma člověk má :). Náš první syn byl odmalinka docela pohodové dítě. Přes den sice brzy nespal, ale v noci spal od narození krásně. Byl poměrně klidný, hodně věcí ho zajímalo, dokázal se i zabavit sám. Druhý syn je pravý opak. Teď je mu skoro rok a půl a v podstatě od narození jsme se téměř nevyspali - v noci klidně i teď desetkrát vzhůru, přes den furt kňourá, vzteká se, nic ho nebaví, u ničeho nevydrží, pořád jen leze po mně... Kolikrát jsem si říkala, že být on první dítě, na druhé už nedojde.

Že by jaro?

jé závidím.... Náš Kuba je bohužel po mě, ten zamilovaný nikdy nebude

Že by jaro?

to je sladké

Že by jaro?

Dcerka je zamilovaná už dva roky do spolužáka ze školky, teď už ze školy, a to je jí skoro 8 let. Si říkám, že je to brzy.