Co kdyby se nevěra udála právě Vám? - diskuze

já nevím.... kdyby to byl jendorázovj úlet tak bychto asi promiula, kdyby zahejbal s jendou víckrát zabila bych ho a apk bych šla sědět

kdo si to zažil, tak určitě řekne že změnil názor. Tady jde o to zda mu na tom člověku ještě záleží a chce to ještě zkusit.

po pravdě ???????nevím.......

Je mi špatně sotva si něco takového představím.Oba jsme si řekli, že pokud nám to nebude klapat, tak se rozejdeme raději po rozmluvě v dobrém, než pak řešit takové věci, ale nikdy nevíš.Takže kdyby to byla jednorázová záležitost, za prvý bych to asi nezjistila, pokud by se rovnou nepřiznal a když by se přiznal, muselo by bejt hooodně vidět jak moooooooc ho to mrzí, abych s ním zůstala a i tak jak se znám, bych mu už nikdy nevěřila a při sebemenší příležitosti mu to vyčítala a připomínala, takže by ve finále ten vztah tak jako tak skončil, nedokázala bych to prostě jentak hodit za hlavu.A o zjištění dlouhodobé nevěry ani nemluvím Záleželo by na mém aktuálním rozpoložení. Myslím že bych ho buď umlátila pánvičkou nebo tak něco. A pokud bych nedostala takový amok, tak bych asi naopak v naprostym klidu řekla, že se může jít sbalit.Když to shrnu, tak nevěru by prostě náš vztah asi neustál.A pokud jo (třeba jen kvůli dítěti/dětem), tak bychom se asi podváděli oba navzájem, jak tady psala o jednom případu Zavadilka. Ovšem to už se pak nedá počítat za vztah, ale jen za \"spolubydlení\"

Určitě je chyba na obou stranách. Tím že jsem to zažila, tak v prvním momentu sjem si říkala že to přeci zvládnem - poradna, snaha u obou,... máme přeci malé miminko které jsme oba chtěli. Po prvním šoku jsem věděla že bych to beztak nedokázala jen tak přejít a teď jsem ráda že jsme šli od sebe i když to bylo bolestné období. Asi i zdůvodu že rozvod byl pro mě dost v mysli nepřijatelný.

Neumim si to predstavit. Ale kdyz se nad tim zamyslim, tak by mi asi jednorazova nevera vadila vic, nez kdyby se do nekoho zamiloval. Kdyby se zamiloval a ja ho porad jeste chtela (coz by asi zvlast s detma byl ten pripad), tak bych to brala jako souboj a snazila se vyhrat, aby se zase odmiloval a zjistil, ze ja jsem lepsi, ac se to mozna na prvni pohled na nejake krasavici nezdalo. A pak uz neni moc dulezite, jestli je jen velmi zamilovany, nebo da i pusu, nebo i sem tam neco vic. Ale jednorazova nevera bez citu, to je podle me cynismus a to si u sveho partnera teda nedovedu predstavit. To bych si ho prestala vazit.

Bylo by mi to lito, to je jasne.A asi bych to musela pochopit. Od toho, co mame deti, jsme se snad uplne v klidu nemilovali ani jednou, proste porad nekde hrozi, ze se objevi nejaky maly kazisuk. Nebo, pokud hlidaji nasi, a jsme v lese, tak myslivec, popr. sousedka na houbach. Takze bych se nedivila Pepovi, kdyby chodil nekam, kde je sampano, klidek a milenka po cisle neusina, pac za chvili bude vstavat na kojeni.navic, musim priznat, obcas nemame cas si poradne popovidat, i kdyz se snazime, a to povidani se prece jen lepsi provozuje i s detma nez ten sex. Tak to snad Pepovi nechybi.

zase jednou omílané téma, kolikrát letos ještě???? A budu se zase opakovat, nevím, co bych dělala, doufám, že se toho nikdy nedožiju, takže problém bych řešila, až pokud by nastal.

Tak já nic takového neschvalovala a nikdy schvalovat nebudu. Vzhledem k tomu jakou mám povahu, pokud bych něco takového zjistila, v první reakci bych mu sbalila kufr a vyhodila ho na ulici. Nejednala bych s rozmyslem a nenáviděla bych ho v tu chvíli tak silně že by prostě letěl. Bez ohledu na to že spolu máme 2 děti. To jak by to pokračovalo dál nevím, rozhodně bych nehledala chybu u sebe jestli dělám něco špatně. Protože jestli dělám, jakože samozřejmě nejsem bez chyby, tak to jako mám procitnout tím že bude někde za zády strkat penis do někoho jinýho????? Tak to fakt neeee. Jde o to jestli bych si toho člověka vůbec pak mohla vážit. Problémy jsou všude, ale řešit je nevěrou to je ubohost.

Stalo se mi to. Byli jsme spolu 4 roky, planovali budoucnost, svatbu a on si nasel jinou. Zjistila jsem to po 4 mesicich. Nemeli jsme deti, bylo to jednodussi, nez by to bylo dnes. Doufam, ze uz me to nikdy nepotka. Tehdy jsem to neustala. Napsala jsem knihu a zacala se utapet ve víně. Sebevedomi na nule. Pomohl mi az jeden bezvadny kluk, ktery se se mnou ozenil a mam s nim dve uzasne deti. Verim, ze mi neublizi, ale uz nikdy nikomu neuverim na tisic procent, jako onehda, pred deseti lety.

Odpustit bych nedokázala, mám už zkušenost z prvního manželství, v době kdy jsem byla na mateřské a nemohla se už věnovat jen manželovi, našel si někoho jiného, kde trávil veškerý čas, zatím co já vychovávala syna(pro něj idiota,kterej mu vzal ženu, jak říkal). Vše jsem si zjistila sama a fíglem se s jeho milenkou setkala, byla překvapená víc jak já.Musím říct, že mi mužova nevěra zvedla i sebevědomí, neříkám, že jsem krasavice, ale slečna která přišla na setkání mi nesahala ani po kotníky.

dřív bych řekla rezolutně NEODPUSTÍM, ale dnes fakt nevím.