Otec u porodu aneb psychologie páru za porodu - diskuze

Táta u porodu? Ano.

Když jsme se s manželem prvně bavili o porodu,zeptal se mě,jestli ho tam chci,že on by tam byl hrozně rád.Chtěla jsem a dobře jsem udělala.U druhého porodu sme to ani neřešili,prostě to byla samozřejmost a byl o to nadšenější,když mu nechali přestřihnout pupeční šňůru (ale asi se mu to moc nepovedlo,z malého je strašný mamiňák)

špatná zkušenost

Tatínek se rozhodoval celé těhotenství až jednou,když mi bylo moc zle se rozhodl,že bude u všeho.Prožili jsme spolu vše od prvních kontrakcí až po narození miminka.Byl to pro něj nadlidský a vysilující zážitek,bylo mu zle 14 dní.Už nikdy by to nechtěl zažít,jen ten jediný okamžik zrození byl světlým bodem,jinak prý na tu bezmoc přihlížení utrpení nikdy nezapomene.Já byla ale strašně ráda ,že byl se mnou

můj manžel u porodu nebyl,poprvé poměrně rychle odešel....a podruhé vzal s sebou i syna a počkali na chodbě.Naštěstí na té chodbě čekali jen asi 10 minut,takže naši princezničku,viděli hned po narození a oba o tom mluví jako o nějkrásněším vánočním dárku(19.12.).Manžel k porodu nechtěl a já jsem ho nenutila,myslím ,že tahle varianta byl úžasný kompromis-když ho za mnou,po porodu,pustili do porodního,tak byl strašně nesvůj a později řekl,že byl rád,že jsem po něm nechtěla,aby byl u porodu,že lepší bylo počkat na chodbě....ono to asi je spíš o tom,že někdo se na to cítí a někdo ne.Znám dost tatínků co u pordodu nebyli,jen o tom moc nahlas nemluví,aby nebyli za vyvrhele...No závěrem musím dodat,že jsem byla ráda,že k porodu nechtěl jít

Manžel u porodu byl,nenutila jsem ho,nechala jsem to na něm.Celou dobu mi moc pomáhal-masíroval mě,rozdýchaval semnou,byl moc ohleduplný a já jsem ho poznala i z jiné stránky.Matyho mohl mít v náručí skoro celé dvě hodiny,co jsem ještě ležela a ještě nebyl úplně umytý.Myslím,že se mezi nimi vytvořilo velmi silné pouto,vidím to doted.A jak už jsem tady jednou psala,po nějaké době mi manžel řekl,že to byl jeho nejkrásnější den v životě.I já to tak beru,myslím,že se náš vztah ještě více posílil.K druhému porodu půjde opět semnou.

táta u porodu

Já jsem byla u porodu bez manžela a pokud budu mít ještě jedno dítě, půjdu zase bez něj. Jednak vím, že by mu nebyla tato "novodobá povinnost tatínků" příjemná a popravdě ani mě by to nijak neprospělo. Na druhou stranu znám několik tatínků, kteří na svoji přítomnost u porodu rádi vzpomínají. Universální odpověď neexistuje a každý pár musí vědět, zda je pro maminku lepší porod s tatínkem nebo bez.

Taťka u porodu

U porodu byl a jsem hrozně za to moc ráda. I podruhé bych ho tam chtěla. Držel syna v náručí asi dvě hodiny po porodu.

manžela sem si u porodu moc přála, ale bohužel se mi ho nepodařilo přesvědčitTakže sme to s Pepánkem museli zvládnout sami

Táta dlouho váhal...

Tátu jsem dlouho přemlouvala, nakonec šel a byla jsem moc ráda, i když jsem nakonec rodila císařem. V Plzni zatím tatínka k císaři nepouští. Každopádně můj muž zrovna o tohle stál víc, než být u klasického porodu.

Táta u porodu

K dnešní anketě mě inspiroval článek na idnes. Přiznám se, že jsem jej pouze prolétla, ale stihla jsem si všimnout 2 názorových proudů:
1. tatínek u porodu = velká psychická opora + může také masírovat apod.
2. muž není na takovouto událost stavěný, jeho přítomnost u porodu může vyústit v ukončení partnerského soužití
Osobně mám doma naštěstí jedničku, ale ve svém okolí jsem zažila případ, kdy po porodu skutečně vztah díky výše zmíněnému skončil.